Ve čtvrtek 2. srpna 1990 byla na pravém břehu Hostivařské přehrady odpálena podomácku zkonstruovaná bomba. Pachatel použil třiceticentimetrovou kovovou trubku, jejíž dno opatřil víčkem. Vnitřek naplnil střelným prachem, kousky sekaného železa a olova a zařízení aktivoval pomocí časového spínače.

Na místě se v té chvíli naštěstí nenacházelo mnoho lidí. Přesto šrapnely lehce zranily několik přítomných.

Identita útočníka zůstává dodnes neznámá. Policie čin vyhodnotila jako teroristický, ale bez zjevných politických požadavků nebo mezinárodních vazeb. Vyšetřovací verze se pohybovaly od duševně nemocného jedince až po zastánce bývalého režimu, který se mohl snažit narušit blížící se volby.

„Já osobně si myslím, že to bylo několik věcí dohromady a že je pachatel už mrtvý,“ řekl v roce 2010 iDNES.cz tehdejší vyšetřovatel Josef Doucha.

Dva bombové výbuchy v Praze za dva měsíce

Policie případ výbuchu u Hostivařské přehrady spojila se stejným teroristickým činem ze Staroměstského náměstí, který se odehrál o dva měsíce dříve. I tehdy šlo o podomácku vyrobenou nálož. Exploze zranila 18 lidí, jedna turistka přišla o oko.

„Tenkrát bylo skutečně krásně a všude byla spousta lidí,“ dodává Doucha. V této atmosféře si nikdo nevšiml muže, který procházel náměstím se sportovní taškou, kterou položil k pomníku mistra Jana Husa.

K explozi došlo v sobotu 2. června 1990 v 16 hodin. Ozval se rachot tříštícího se skla, lidé poblíž orloje padali k zemi. Náměstí zachvátila panika, lidé se snažili utéct, zranění křičeli bolestí.

„Jediným štěstím bylo, že litinové víčko se při výbuchu uvolnilo a s obrovskou razancí odletělo přes celé náměstí směrem k orloji, kde vysklilo výlohu jednoho z obchodů. Kdyby se trubka roztrhla a nálož v ní ukrytá by se rozletěla, jak to pachatel zamýšlel, byl by to masakr,“ vysvětluje Doucha.

Kdo mohl být pachatel?

Hned v den exploze na Staroměstském náměstí zahájila policie stíhání pro trestné činy obecného ohrožení a ublížení na zdraví. Byl ustaven specializovaný tým kriminalistů a vyšetřovatelů, který do října 1991 v souvislosti s oběma incidenty vyslechl na 3 000 lidí a prověřil 1 050 podezřelých.

„Podařilo se nám z nich sestavit téměř kompletní časový snímek,“ říká Doucha. Jediné, co se nepodařilo přesně zmapovat, je přibližně pětiminutový úsek, během něhož pachatel přinesl tašku na náměstí a položil ji k pomníku.

Náloži, která vybuchla, se podle Douchy říká fugas, „Je to poměrně jednoduchá záležitost, která nevyžaduje zvláštní znalosti a dovednosti,“ popsal.

Kdo mohl mít bombové útoky na svědomí? „Mohl to být projev nespokojenosti určitých sil s novým vývojem ve společnosti. Také se pracovalo s verzí, že se jedná o vyšinutou osobu,“ uvedl vyšetřovatel Doucha v televizním zpravodajství v červnu 1990.

Tehdy také prozradil, že jednou z vyšetřovacích verzí byl motiv nespokojených vězňů. „Měli jsme určité informace, že na Slovensku v Leopoldově mělo dojít k jakýmsi nepodloženým slibům ze strany tehdejších slovenských politiků a ty sliby údajně nebyly splněny v tom rozsahu, jak byly formulovány. Jedna z těch verzí byla, že to byla jakási výstraha velitele těch kriminálních živlů z Leopoldova těm, kteří jim naslibovali věci, které pak splněny nebyly.“ Ani tento směr vyšetřování k pachateli nevedl.

Ačkoliv ještě v červnu 1990 sliboval tehdejší ministr vnitra Richard Sacher, že dopadení pachatele je otázkou „několika hodin“, nebyli teroristé odhaleni dodnes. V roce 2004 policisté dopadli důchodce, kterého podezírali z 18 bombových útoků. Ten však při zatýkání spáchal sebevraždu.