Většina pohádek svatbou končí, příběh Žižkova svatbou začal. A to když si Karel Hartig z mlynářského rodu v Sedlčanech vzal v roce 1865 Amálii Stomeovou, jejíž rodiče vlastnili rozsáhlé pozemky kolem usedlosti Pražačka. Rozhodně neprohloupili, když dovolili dceři vdát se za někdejšího zedníka, který se vlastní pílí vypracoval na stavitele se zkušenostmi z Vídně, Lince, Uher i stavby josefských kasáren v Praze. A on věno své nevěsty několikanásobně zúročil.

Pole kolem Pražačky a usedlostí Malá a Velká Ševčíková rozdělil na stavební parcely. Rok jejich svatby vstoupil do historie Prahy 3 jako rok vzniku Žižkova, přestože tehdy ještě celá obec nesla název Vinohrady podle původních vinic, jež se zde v rozkládaly už v předhusitských dobách a říkalo se jim lidově Viničné hory.

Po stopách žižkovského starosty Karla Hartiga se vydejte s mobilem v ruce

Kdy a proč vznikl název Žižkov?

Karel Hartig patřil mezi generaci českých „gründerů“, tedy vlastenců, kteří své národní cítění propojili s podnikatelským talentem a energii vrhli na budování české identity v praktické rovině. Na Žižkově vystavěl 60 domů, některé stojí dodnes. „Na rozdíl od jiných stavitelů se Hartigovi nikdy žádný dům nezřítil,“ tvrdí jeho potomek Filip Stome na webu nakrejcarku.info věnovaném historii Hartiga a jeho rodiny.

Nejvýznamnější stavby jsou někdejší radnice a občanská záložna na Prokopově náměstí a škola na Komenského náměstí. Nové domy stejně jako ulice nově vznikající čtvrti pojmenovával podle husitských osobností. „Tak byl pojmenován dům čp. 160 U Jana Žižky z Trocnova, dům čp. 191 U Jana Husi z Husince, do jehož výklenku dal postavit patrně první Husovu sochu v Čechách, čp. 192 U Jeronýma Pražského nebo dům čp. 404 U Božích bojovníků, který nechal osadit bustami slavných českých osobností Jana Husa, Jana Žižky, Prokopa Holého, Jiřího z Poděbrad, Jeronýma Pražského a J. A. Komenského,“ vypočítává Stome.

Karel Hartig byl odjakživa velký vlastenec. Byl u založení většiny významných spolků v té době, Hlaholu, Sokola, Umělecké besedy, Spolku pro vystavění pomníku mistra Jana Husa i Spolku pro zbudování Žižkova pomníku na Žižkově. Organizoval mnoho národoveckých akcí, třeba odhalení pamětní desky na domě Karla Havlíčka Borovského v Borové, vítání korunovačních klenotů v Praze, tábory lidu na Bílé Hoře a Vítkově i pouť do Kostnice, které se zúčastnil i Bedřich Smetana. Na své náklady nechal z vrchu Vítkov vylomit jeden ze základních kamenů Národního divadla, který byl následně darován obcí Vinohrady.

Škola na Komenského náměstí

Budova někdejší Občanské záložny, dnes sídlo ScioŠkoly

„Pro svoji vlasteneckou činnost byl Karel Hartig často vyšetřován rakousko-uherskou policií a často docházelo ke kuriózním situacím,“ zmiňuje Filip Stome. Když se při příležitosti oslav 500. výročí narození Mistra Jana Husa v roce 1869 sešel na Vítkově tábor lidu, nechal tam vystavět praporový stožár.

„Tehdejší policejní rada Jawurek vyzval karlínského vrchního policejního komisaře Müllera, aby nechal stožár odstranit. Müller sepsal s Hartigem protokol a dekretem uložil Hartigovi stožár odstranit. Protože ale Hartig neuposlechl, potrestalo ho karlínské komisařství desetidenním vězením, proti kterému se Karel Hartig odvolal a následně odvolání vyhrál. Policie přesto za asistence vojska stožár odstranila, ale již 18. srpna nechal Karel Hartig postavit stožár nový, pevnější a obehnaný zídkou,“ popisuje Stome.

17 fotografií

Jak vznikl Žižkov

Především ale Karel Hartig prosadil název Žižkov pro novou čtvrť, která vznikla v roce 1875 rozdělením Královských Vinohrad na dvě poloviny. Další zvažované návrhy byly Rudolfov či Nová Praha. On sám se stal prvním starostou části I, zatímco části II zůstal původní název odkazující na slavnou dobu krále Karla IV. Královské Vinohrady.

Na Hartigův popud byly ulice na Žižkově označovány cedulkami v národních barvách (červeno-bílé) a v češtině, přičemž v Praze k tomu došlo až o 21 let později, v roce 1893.

Připojení k Praze se první starosta Žižkova nedožil. Zemřel 12. srpna 1905 ve věku 72 let. Spolu se třiceti šesti dalšími městy, obcemi a osadami byl Žižkov začleněn do Velké Prahy až začátkem roku 1922.

Jak tajemník Štěpán boural, ale nezboural celý Žižkov

Karel Hartig téměř zapomenutý

Za socialismu se o Karlu Hartigovi příliš nemluvilo, protože nezapadal do tehdejšího ideologického rámce. Přestože byl vlastenec, pokrokový starosta a zakladatel „dělnického“ Žižkova, režim upřednostňoval jiný typ hrdinů – nejlépe dělnického původu, spojené s komunistickým hnutím nebo sovětskou tradicí.

Hartig byl naopak podnikatel a stavební mistr, který vlastnil pozemky a stavěl domy, liberální národní buditel s výrazně protihabsburskými a husitskými ideály, nikoli marxistickými a aktivní v občanské politice 19. století, kterou komunistický režim považoval za „buržoazní“.

Ani jeho uctívání husitů režimu nebylo po chuti. Zatímco Hartig je vnímal jako symbol české svobody, vzdoru a národní hrdosti, komunisté kladli důraz hlavně na třídní boj a lidový charakter husitství. Jméno Karla Hartiga bylo cíleně opomíjeno.

Až změna názvu jedné z hlavních ulic na Žižkově vrátila pozornost zakladateli této čtvrti. Ulice dlouhá skoro 3,5 kilometru směrem na Český Brod a Vídeň nesla původně název Vídeňská a v duchu velkolepé historie poté Poděbradova (do roku 1940). V době protektorátu Brněnská.

Novodobí pováleční husité měli ovšem jiné idoly než zapadlé vlastence, a tak v roce 1946 rozhodla komunistická městská správa o přejmenování na Koněvovu ulici podle maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, který v roce 1945 velel sovětským jednotkám osvobozujícím Prahu.

Význam generála Koněva byl tak velký, že nezapadl ani uprostřed všech společenských polistopadových změn, přestože tlak na přejmenování tu byl již od roku 1989.

Odhalení nové uliční cedule při přejmenování Koněvovy ulice na Hartigovu (2. října 2023)

Odstranění Koněvovy sochy v Bubenči 3. dubna 2020

Až válečná agrese ruských vojsk na Ukrajině byla poslední kapkou, aby jméno maršála Koněva zmizelo z mapy Prahy. Od října 2023 nese bývalá Koněvova ulice název Hartigova podle zakladatele Žižkova. Karel Hartig se tak uznání dočkal téměř 120 let po své smrti.