„Stále častěji se setkáváme s kardiovaskulární příhodou u mladších lidí,“ konstatoval primář II. interní kliniky kardiologie Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) Jan Bělohlávek, který tehdy Pěkného operoval.

Podle lékaře je v takové situaci zásadní zahájit u postiženého okamžitou laickou resuscitaci a pokračovat v ní až do příjezdu záchranářů, aby se zachoval krevní oběh, a tím okysličení orgánů, především mozku.

„Jedině tak má pacient šanci na přežití,“ vysvětlil Bělohlávek s tím, že v případě Jaroslava Pěkného poskytl první pomoc právě jeho trenér boxu.

Aplikace záchrany

Dalším důležitým faktorem v záchraně je moderní komunikace se záchranáři. „S pražskou záchrannou službou intenzivně spolupracujeme, přičemž využíváme mobilní aplikaci,“ popsal Bělohlávek cestu komplexní péče o pacienta s infarktem myokardu komplikovaném srdeční zástavou.

Není lepší místo, kde dostat infarkt, než ČR. Máme tu špičkovou péči, říká kardiolog

„Hned tam vidíme, že k nám vezou pacienta se srdeční zástavou. Po jeho příjezdu jej potřebujeme rychle dostat na katetrizační sál,“ pokračoval kardiochirurg. Tam je pacient nadále resuscitován automatizovaným přístrojem, který velmi efektivně nahrazuje krevní oběh. Sehraný tým lékařů provede diagnostiku, postará se o základní orgánové funkce včetně mozku a napojí pacienta na mimotělní oběh.

„Dvě velké kanyly se skrze třísla napojí na systém a nahradí srdce a plíce pacienta, abychom byli schopni zachovat okysličení všech orgánů. Pak jsme schopni diagnostikovat příčinu, a pokud to lze, tak ji hned odstranit,“ řekl Bělohlávek.

Lékař a pacient. Primář kardiologie VFN Jan Bělohlávek (vlevo) zachránil před pěti lety Jaroslava Pěkného, který po boxu dostal infarkt. Dnes si plánují zaboxovat společně.

Situaci Jaroslava Pěkného na sále vyřešil stentem (trubička udržující průchodnost cévy - pozn. red.), který mu slouží trvale, a mohl se tak postupnou rekonvalescencí vrátit do běžného života bez dalších komplikací.

„Tyto případy jsem vídal denně jako záchranář, když jsem vozil pacienty s infarktem, ale nenapadlo mě, že mě to potká taky,“ přiznal Pěkný a dodal, že předtím pociťoval jen občasnou únavu, kterou považoval za běžnou. Do kardiocentra VFN nyní dochází už jen na každoroční kontroly.

Případ Jaroslava Pěkného přitom není ojedinělý. Podle Bělohlávka se až v polovině případů nepodaří běžnými způsoby resuscitace dosáhnout obnovení krevního oběhu. „Jsou to případy nemocných, kteří jsou relativně mladí, do té doby v plném zdraví žili plným životem a náhlým způsobem bez předchozích signálů zkolabovali,“ líčí Bělohlávek s tím, že výhoda u těchto pacientů spočívá v tom, že jsou schopni ustát i velmi složité stonání, které je často provázeno poškozením řady orgánů.

Lékaři lépe uvidí na srdce, s pacienty nebude potřeba tolik hýbat

„Když má někdo srdeční zástavu a je resuscitován desítky minut, tak to samozřejmě znamená těžkou ránu pro všechny orgány a možná i jejich poškození,“ vysvětlil primář.

Řetězec přežití

To, jak někdo zvládne srdeční zástavu, je podle odborníků variabilní. „Překonali jsme 60 minut srdeční zástavy, ale je nutné tomu rozumět v kontextu,“ uvedl Bělohlávek. Před 15 lety by podle jeho slov lékaři takové pacienty nechali zemřít s tím, že nemají šanci na přežití.

„Časem jsme zjišťovali, že když jsou dobře ošetření a spolupráce dobře funguje, když ten řetězec přežití na sebe dobře navazuje, včetně zmíněné spolupráce se záchrannou službou, tak šance na přežití vůbec není malá, a je dokonce velmi reálná,“ řekl primář VFN.

Znovu do života

„Řada pacientů onemocní takzvaně z čistého zdraví, musí se náhle vyrovnat se skutečností, že jsou vážně nemocní, což se v mnoha případech neobejde bez různých omezení v dalším životě,“ konstatovala ředitelka pacientské organizace Znovu do života Marie Frýdmanová.

Organizace sdružuje pacienty po srdečním selhání, zástavě srdce a po nutnosti orgánové podpory. Právě u pacientů s těmito diagnózami je návrat do běžného života mnohdy obtížný. Jejich zdravotní stav často podle Frýdmanové neumožňuje zapojení do pracovního procesu. To může mít negativní vliv na pacienty i jejich blízké. Organizace proto pořádá společná setkání s tematickým programem, přednášky odborníků i poradenství.

Jednou z důležitých součástí rehabilitace je také možnost psychologické konzultace, podle Frýdmanové ale vyhledaní takové pomoci stále není v Česku běžné. „Stavy pacientů s těmito diagnózami po ní mnohdy hlasitě volají,“ doplnila Frýdmanová.

Právě s organizací Znovu do života spolupracuje také Komplexní kardiovaskulární centrum VFN. „Založení této organizace jsme iniciovali právě proto, aby nemocní po tak závažné příhodě, jakou srdeční zástava nepochybně je, měli možnost sdílet své problémy a strasti s dalšími, kteří podobné události rovněž prožili a zdárně je překonali,“ uvedl Bělohlávek.

Sama Frýdmanová má se zástavou srdce osobní zkušenost. „Srdce se mi zastavilo večer cestou z práce. Ten den jsem se necítila špatně, těšila jsem se na setkání s dcerou. Pak už si jen pamatuji, že jsem se probrala po katetrizaci (vyšetření srdce pomocí speciálních tenkých drátků - pozn. red.) na JIP,“ uvedla Frýdmanová.

Jsme na prahu epidemie srdečního selhání, vyléčit se nedá, říká kardiolog

„Čtyři minuty mě zcela odborně oživovali dva muži přímo v tramvaji, dalších dvanáct minut záchranáři. Díky této pohotové intervenci a skvělé péči profesora Bělohlávka a dalších lékařů a zdravotníků jsem přežila vlastní smrt,“ popsala Frýdmanová.

Po čtyřech dnech jí lékaři voperovali bypass, součástí léčby byly také dva stenty k roztažení cév. Později dostala také defibrilátor. „Zúžené cévy a špatný koronární systém mám s vysokou pravděpodobností daný geneticky po rodičích. Byli oba arytmici, ale zemřeli až po osmdesátce, takže jsem tomu nepřikládala význam,“ uvedla.

„Klíčovou roli v mém uzdravovacím procesu měla moje dcera, která mi byla obrovskou oporou,“ uvedla Frýdmanová. „Skutečnost, že jsem nebyla při léčení zatížená základními rodičovskými a existenčními starostmi, nesporně přispěla k rychlému uzdravení. Díky tomu jsem se mohla v klidu věnovat sama sobě,“ doplnila.

Spolek Znovu do života založila v roce 2017, dva roky poté, co prodělala srdeční zástavu. „Chci vracet péči a šťastné náhody, které potkaly mě. Jsem přesvědčená, že jsem tu zůstala kvůli konkrétním úkolům. Plánů, jak být užitečná, mám spousty,“ dodala Frýdmanová.