Sám je profesionální hudebník a díky své píli a erudici dokázal představit osobnost hudebního skladatele a rožmitálského regenschori Jakuba Jana Ryby veřejnosti v širokém kontextu jeho tvorby. A to prostřednictvím festivalu, který založil a jako jeho ředitel uspořádal osm ročníků.
„Rybova osobnost pro mě symbolizuje jistou osobní odvahu, zarputilost a odhodlání. Dovedenou až do té míry, že každý máme právo se svým životem udělat, co nám přijde jako nejsmysluplnější,“ vyznává se Šimon Kaňka.
Co vás přivedlo k myšlence uspořádat rybovský festival?
Myšlenka na nějakou koncepční aktivitu v duchu oslav a současně s použitím akcentu Rybova jména byla v podstatě logickým vyústěním mého mnohaletého zájmu o jeho osobnost. Prvotním impulzem bylo, že jsem se v roce 2015 seznámil s vydavatelem Tomášem Janečkem. V jeho pražském nakladatelství Nibiru Publishers jsme následující rok vydali CD s obnovenou premiérou Rybova latinského oratoria Stabat Mater. Byl to velký projekt, který vyvrcholil udělením prestižního ocenění francouzského odborného periodika Diapason.
V tu chvíli jako by mi takzvaně docvakl celý kontext Rybovy osobnosti a jeho přesahů. Od léta roku 2017 jsem tedy intenzivně pracoval na přípravách festivalu. Iniciačním momentem pak bylo osobní setkání s Josefem Vondráškem, tehdejším starostou Rožmitálu. Hned při našem prvním setkání vše pochopil a jak se říká jsme si takzvaně padli do oka. Když viděl, že kromě myšlenek a plánů ovládám i praktické zkušenosti a dovednosti k realizaci takového druhu projektu, ihned jsme se společně pustili do konkrétních kroků.
„Rybovka“ spojuje nadšence. Do Žďáru jezdí na zkoušky i z Prahy nebo Pardubic![]() |
Kdybyste mohl být konkrétnější, co všechno bylo nutné zajistit, abyste mohli tak velký festival uspořádat?
Šlo například o doplnění mnou již zajištěného vícezdrojového financování ze strany veřejných institucí a soukromých prostředků o místní zdroje, tedy o osobnosti a soukromé společnosti, které pomohly první ročník projektu spolufinancovat. Je zajímavé, že pět těchto původních lokálních partnerů se mnou zůstalo po celých osm let. Dále jsme si společně stanovili osu možných konkrétních rožmitálských míst, kde jsem návazně projekt realizoval. Tedy Společenské a kulturní centrum, ZUŠ Jakuba Jana Ryby, Podbrdské muzeum, farní kostel Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále a mnohé další.
Současně jsem oslovil všechny budoucí účinkující a umělce. Vznikl tak první ročník projektu, v jehož rámci jsem zkoordinoval koncert symfonické hudby, odbornou konferenci, koncert duchovní hudby a tvůrčí dílny pro mladé umělce spolu s workshopy pro veřejnost. Postavil jsem tak koncept opírající se o pevné pilíře různorodých a přitom provázaných odkazů Rybovy osobnosti. Tedy o přesahy jeho tvorby hudební, duchovní, vědecké a pedagogické.
V čem tkví poselství Jakuba Jana Ryby do dnešních dnů?
Rybovské poselství je v podstatě to nejjednodušší a zároveň to nejtěžší, které si umíme v našem pozemském životě představit. A to žít podle svého nejlepšího vědomí a svědomí tak, aby náš život měl nějaký smysl a něco po nás zůstalo jako hodnota trvalejšího charakteru. Jinak řečeno, být a zůstat autentický a unikátní. Tím pak obohatit celý svět svou nekonečnou přítomností.
Ryba není spojený pouze s Rožmitálem, kam všude se festivalové akce dostaly?
Za celých osm let se takřka stovka festivalových akcí dostala na všechna místa, která nesou větší či menší otisk Rybova života a hlavně jeho tvorby. Jde tedy o Prahu, Přeštice, Nepomuk, Mníšek pod Brdy, Březnici, Plzeň a Rožmitál pod Třemšínem. Do mého konceptu osvětového nekomerčního společensko-uměleckého projektu jsem tedy zahrnul celkem tři kraje - Prahu, Středočeský a Plzeňský.
Ryba je známý hlavně jako autor České mše vánoční. Festival ho ale ukázal z mnoha úhlů, co považujete za nejpodstatnější?
To se takto jednoduše bohužel vůbec nedá říct. Faktem je, že Rybův život a tvorba zůstanou opředené jistými druhy tajemství a nejasností. Prostě a jednoduše, od jistých faktických událostí a skutečností již uběhla tak velká spousta vody, že vzhledem k tomu, že ještě lidstvo neumí cestovat v čase, se k jádrům věcí již těžko někdy propracujeme. Ale kdybych musel vybrat jednu jedinou skutečnost, byla by to Rybova schopnost zasáhnout lidské srdce, duši a rozum. To se stalo i mně osobně. Společenský a kulturní fenomén se jménem Česká mše vánoční je jednou z absolutně jedinečných kapitol Rybova příběhu.
V těchto dnech se spolu s Jiřím Beranem, filantropem a členem správní rady Nadačního fondu pro Březnici, snažíme o shromáždění písemných svědectví o aktivní podpoře jednotlivců i společností a subjektů pro zápis tohoto nesmrtelného Rybova díla na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Pokud nás chce někdo podpořit a k iniciativě se přidat, prosím, pište na adresu info@anthoneamusica.cz, zašlu formulář k vyplnění.
Hej mistře! Rybovu mši cvičí více než sto zpěváků a muzikantů, vystoupí jedinkrát![]() |
K přehlídce patří právě i vydavatelská činnost, co všechno se podařilo veřejnosti představit?
Za to jsem opravdu vděčný a zůstává to nesmazatelným otiskem projektu do proudu času. Mluvím teď o mém „Rybovském digitálním archivu“. Vznikl tak, že jsem každý koncert všech osmi ročníků nechal profesionálně zvukově zaznamenat na CD. Na zvukových nosičích vyprodukovaných mojí společností Anthonea Musica jsem veřejnosti představil veškerou možnou ukázku šíře Rybova hudebního záběru. Lze sem zahrnout Rybovu tvorbu chrámovou, vokálně instrumentální, duchovní, koncertantní, instrumentální či komorní.
Každý jeden rok jsem vydal propagační produkt, který je jeho zvukovým dokumentem. Od prvního roku projektu v roce 2018 až do roku 2023 jsem takto vydal celkem šest různých CD. Na každém z nich je jiná hudba, jsou zaznamenány různé skladby a díla. Jsou to nejen díla Rybova, ale také skladby jeho předchůdců, současníků i následovníků.
Prahou prošel Tříkrálový průvod s velbloudy, zazněla Rybova Česká mše vánoční![]() |
To je obrovský záběr. Chápu dobře, že se dostalo i na řadu dalších novinek, včetně soudobé tvorby?
Jistým dokladem dnešní tvorby jsou zvukové záznamy kompozic určených přímo pro projekt, jde tedy o světové premiéry skladeb žijících autorů, které obecně označujeme jako soudobou hudbu. Naprosto výjimečným produktem pak zůstává vinylová LP deska vínové barvy korespondující s barvou Rybovy osobní pečeti, která je předobrazem loga projektu. Tu jsem vyrobil jako otisk Rybova věčného odkazu pro oslavu Roku české hudby 2024. Posluchači na nosiči naleznou obnovenou rožmitálskou premiéru Rybova oratoria Stabat Mater na český text, což je i ve světovém kontextu hudební produkce naprostým unikátem.
Letošní ročník festivalu byl jubilejní jako Rybův rok. Byl v něčem jiný?
Pro mně osobně byl osmý ročník jiný v tom, že už v průběhu posledních momentů jeho příprav jsem byl rozhodnutý, že bude v tomto konceptu a duchu poslední. Toto přesvědčení ve mně zrálo a sílilo již delší dobu, ale snažil jsem se jej rozumově potlačovat. Nicméně, v určitém bodě jsem nevyhnutelně dospěl k finálnímu rozhodnutí. Snažil jsme se podniknout kroky k založení další funkční budoucnosti projektu, ale bohužel jsem nebyl úspěšný. Nakonec mně situace dovedla k tomu vést obě linie zároveň, tedy vědomí, že opouštíte něco, co je bytostnou součástí vašeho života a tak úplně se toho zbavit nechcete, ale přitom víte, že musíte z mnoha důvodů provést změnu.
Nechtěl jsem ale nás všechny ochudit o tu možnost jednou v ruce držet zvukový záznam objevu Rybova oratoria Soudný den. A to se mi nakonec podařilo, tento objev držíme nyní v ruce. Říká se, že lepší je přepřahnout než vypřahnout, a proto jsem se paralelně začátkem letošního roku pustil do hledání nového zaměstnání, ale bohužel po roce nejsem v hledání nikterak daleko. Nicméně jsem opět nabyl mnoho dalších zkušeností. Snad bude nadcházející rok 2026 příznivější, což bych přál nám všem.
V Meziříčí po letech zazní Rybova vánoční mše, projekt spojí místní hudebníky![]() |
Jak vnímáte ohlas veřejnosti. Podařilo se lidem Rybu ukázat jako mnohovrstevnatou osobnost?
Jednoznačně podařilo. Když vezmu v potaz vedle všech akcí a jejich konkrétních dopadů v daném čase a místě k tomu ve velkém kontrastu také celkově tu malou sumu mediální pozornosti, kterou jsem pro projekt vymohl, tak jsem ve výsledném efektu vykřesal z minima maximum. Tento typ projektu je v České republice jediný svého druhu, nenajdete žádný podobný. Proto i přístup všech okolo musím hodnotit skrze tento fakt, tedy jako setkání se s něčím novým a nepoznaným, a tudíž i v podstatě nezařaditelným a možná též hůře uchopitelným a pochopitelným. Myslím, že jsem vytvořil opravdu autentický odraz Rybovy osobnosti a jeho odkazů.
Možná právě proto je nevyhnutelné v tuto chvílí říci „stop cyklické produkci akcí“ a začít s celkovým nashromážděným materiálem pracovat i trochu jinými způsoby. Jaké to budou, ukáže až budoucnost. Nosným důkazem toho všeho budiž jednotlivci, kteří přibývají a svým osobitým zájmem o Rybův odkaz a současně třeba o propagační produkty projektu se podílejí na naději, že bude třeba možné v některých skromných aktivitách i nadále pokračovat.
Je něco, co jste o Rybovi doposud nevěděl a třeba vás to překvapilo? Došlo k nějakému zajímavému objevu?
Za nejvýznamnější objev považuji právě nález Rybova díla Soudný den. Toto oratorium, opět komponované Rybou na český text, se stalo doslova labutí písní projektu. V rámci oslav letošního Rybova roku 2025 jsem vyrobil zvukový nosič v podobě flashdisku, který obsahuje právě zmíněný záznam světové premiéry koncertu z letošního května. Jedná se o naprosto mimořádný hudební objev a sama realizace je unikátním počinem. Zájemci se o těchto skutečnostech mohou informovat na webu projektu www.rybuvfestival.cz, kde jsou veškeré informace, jak tento světový objev získat.
Co vám léta pořádání festivalu dala a naopak třeba i vzala?
To je velice osobní otázka. Dala mi neuvěřitelné penzum zkušeností a vědomostí, které člověka na jednu stranu obohatí, ale které mají i odvrácenou, temnější tvář. Vzala mi třeba několik mezilidských vztahů a vazeb, o něž jsem se snažil pečovat a o nichž jsem si myslel, že ustojí i mnohé svízelné situace. Bohužel, opak je pravdou. Nicméně vše je asi tak, jak má být. Projekt je nyní pod ochrannou známkou a je stále živý, protože já tu ještě stále jsem. Jen se nejspíš vydám jinými cestami. Ryba je studnicí a pramenem živé vody, je tedy na každém z nás, co zkusí a co mu zachutná. Možností je nepřeberné množství.








