„Možnost poslat na číslo 158 také esemesku je asi rok stará věc,“ říká David Jůza, šéf operačního střediska Policie ČR v Praze.

Jak to, že se o téhle alternativě tak málo ví?
Někdy to je možná dobře, že se to moc neví (směje se, pozn. red.), ale určitě je dobré, aby se o tom lidi dozvěděli. Musí ale znát ty souvislosti, které jsou strašně důležité.

David Jůza

Prozraďte je, prosím...
Když se to připravovalo, tak se každý děsil toho, k čemu dojde v souvislosti se zneužitím tísňových esemesek. Zákon o elektronických komunikacích na to pamatuje, byl novelizován i v té souvislosti, že se přidala možnost odesílání tísňových SMS. Do termínu tísňová komunikace spadá jak fonické volání na linku 158, tak možnost odeslání tísňové SMS zprávy. Je hrozně důležité, aby to tak lidé vnímali. Aby ji využívali v případě ohrožení života či zdraví, nebo kdyby došlo ke škodě na majetku, či jinému protiprávnímu jednání.

Bylo ještě nějaké další úskalí?
Lidé většinou nevědí, co mají specifikovat do tísňové SMS. Toho jsme se taky obávali, když to vznikalo. Když lidé volají, tak my víme, že se máme zeptat, co se stalo a hlavně kde se nacházejí, na číslo popisné, patro, byt a podobně. Lidé mají pocit že když napíšou „já jsem v ohrožení, bojím se“, odešlou to tak, jak to vidí ve filmech, že za chvíli bude klepat policie na dveře. Takhle to ale bohužel nefunguje.

Zatímco jsi spal... Policii můžete při ohrožení dát echo i SMS zprávou

Co se tedy děje po odeslání SMS?
Na policii přijde tísňová SMS s lokalizačními údaji. V případě volání na linku 158 nám systémy umožňují v některých případech i vidět polohu volajícího.

Určení místa je tedy zásadní?
Když budeme vědět, co se stalo, například „tady mě někdo píchl do zad“, když to přeženu, ale nebudeme vědět, kde se to stalo, tak člověka nezachráníme. Je výhodou, že si dnes kdokoli může nainstalovat různé aplikace, jako je Záchranka. Tam je vidět místo, kde ten dotyčný je. Když totiž zavolá a pak vypadne hovor a my se mu už nedovoláme zpět, tak alespoň zaregistrujeme místo, odkud volá. To se nám propíše do systému. A my potom, i když se nedovoláme zpět, víme, kam máme někoho poslat.

A co když člověk netuší, kde je?
To se může stát, kolikrát se ocitnete na dálnici, nepamatujete si kilometrovník, něco se přihodí a víte jen, že jste někde mezi Prahou a Brnem. Může jít o minuty, doptáváme se, kudy dotyčný projel, vidíme oblast volání a v některých případech i konkrétní místo, odkud oznamovatel volá.

A když vidíte to místo, je to tutovka?
Zavolá člověk: „Teď jsem projel kolem dopravní nehody“ a uvádí ulici, ale my už ho vidíme o tři bloky dál, protože pokračuje v jízdě. Situace vznikají a čas plyne, takže to upřesnění místa je důležité.

Jak probíhá komunikace přes SMS?
Na číslo 158 je potřeba napsat všechno podstatné, hlavně místo události, a krátce popsat, k čemu zde dochází. Je potřeba vědět, že poslaná zpráva určitě nikde nezapadne a toho člověka ani neprozradíme tím, že bychom mu hned zavolali. My mu napíšeme, a pokud si to přečte a zareaguje, tak je to paráda, už komunikujeme. Snažíme se nejdřív písemně, abychom přistoupili na formu, kterou on zvolil. Pokud to však zůstává bez reakce, tak z hlediska ohrožení života a zdraví se snažíme i dovolat.

Když nemůžete volat, pište

Kdy je lepší raději na linku 158 napsat než zavolat?
Pokud má člověk pocit, že nemůže zavolat. Může nám napsat například žena v tramvaji, která nemůže mluvit, protože se někoho bojí, nebo když někdo v noci zjistí, že má doma zloděje a nechce se prozradit. Tolik případů však zatím nebylo. Buď šlo o zneužití čísla, kdy si z nás někdo dělal legraci a psal nesmysly, nebo se může člověk ukliknout. Jindy si s mobilem hrály děti.

A zachránilo už poslání esemesky na linku 158 život?
Ano, psala nám například žena, že chce spáchat sebevraždu skokem pod autobus. Bylo to napsané zvláštně, ale i když se můžeme domnívat, že to bude zase nějaká sranda, nikdy nic nepodceníme, nikdy to nenecháme být. V tomto případě žena potom přestala komunikovat. Vyslali jsme proto hlídku a povedlo se nám paní najít na I. P. Pavlova. Seděla tam na zastávce a ten čin by bývala udělala.

Je důležité vědět, s jakou záležitostí se obrátit na státní policii a s čím na městskou?
Záleží, koho si člověk rozhodne, že chce zavolat. Když někdo volá kvůli rušení nočního klidu, může tam i tam. Zavoláte na 156, že jste našla mrtvolu se sekyrou v hlavě, tak vám řeknou „Posíláme hlídku“ a volají nám. V rámci součinnosti vyslaná hlídka strážníků pohlídá to místo a počká na nás. Ale nemůže dojít k tomu, že by se k nám dovolal někdo a my mu řekli „Pardon, to je pro městskou policii“.

Co když někdo zavolá k vám, ale je potřeba záchranku?
Když zavolají policii a je to věcí záchranky, tak jsme schopní v systému založit událost a toho člověka „vytěžit“, vyzpovídat pro ně. A když je potřeba, propojíme hovor přímo na záchranku.

Volají lidé třeba jen pro radu nebo například s psychickými problémy?
Volají z obou důvodů. Nejčastěji k tomu docházelo teď po prosincové střelbě na filozofické fakultě. Volající měli různé špatné pocity či psychická traumata. Hovory jsme se proto snažili přepojovat na speciální krizové linky, nebo jsme těm lidem dávali další kontakty, abychom jim pomohli. Neexistovalo, že bychom řekli, že jejich problém neumíme řešit. Naši operátoři se snaží vždy nějakým způsobem poradit, pomoci, i když třeba lidé řeší ztrátu řidičáku.