Pražskou kandidátku Motoristů sobě vede Boris Šťastný, lékař, zakladatel sítě Alzheimer center a bývalý poslanec za ODS. „Stavební úřad má jen kontrolovat formality. Odpovědnost je na stavebníkovi,“ říká například v rozhovoru pro iDNES.cz.

Fiala: Orbán oligarchizuje Maďarsko, proto se kamarádí s oligarchou Babišem

S končícím volebním obdobím spadne spousta návrhů zákonů pod stůl, protože se v často zablokované Sněmovně prostě nestihly projednat. To platí i pro takové, které by Praha a další města velmi potřebovaly. Jaký je váš recept na zefektivnění fungování dolní komory?
Určitě bych to neřešil změnou jednacího řádu, který by omezil maximální délku vystoupení jednotlivých poslanců. Z mých poslaneckých zkušeností vím, že klíčová je práce ve výborech, která v posledních volebních obdobích pokulhávala. Věřím ale, že by se tento úzus mohl vrátit.

Příkladem takového zákona je třeba zavedení systému e-Turista, který měl být také nástrojem k regulaci ubytování typu Airbnb, o což Praha opakovaně Sněmovnu žádá. Jak se k případnému omezení stavíte?
Centralizovaný způsob hlášení návštěvníků a vybírání poplatků v podobě e-Turisty možná něco přinese, i když to ubírá soukromí. Airbnb je ale něco jiného. Motoristé jako pravicová strana budou vždy na straně ochrany soukromého vlastnictví. Zásadně jsem proti jakékoliv regulaci. Když se někdo rozhodne investovat do pořízení bytu a pak s ním takto nakládá, je to jeho svobodná vůle.

Na druhou stranu kvůli tomu mizí byty z trhu a prohlubuje se tím krize. Jak jinak byste tedy kritickou nedostupnost bydlení v Praze řešil? Motoristé navrhují, aby se stavební řízení zkrátilo v případě soukromé bytové výstavby na jeden měsíc a u komerční bytové výstavby na maximálně půl roku. Pokud úřad nerozhodne ani po uplynutí této lhůty, dostane objekt stavební povolení automaticky. Další věcí je absence nového územního plánu, což považuji za ostudu posledních pražských politických reprezentací. My navrhujeme uzákonit povinnost pravidelné aktualizace tohoto dokumentu. A nakonec byty zdražují i nesmyslné „zelené politiky“. Obrovské množství norem, které stavebníky svazuje, se musí zredukovat. Princip u stavby má být, že má být bezpečná z hlediska statiky a požární ochrany a musí mít elementární hygienickou vybavenost. Nelze lidem diktovat, jaké mají mít kotle nebo jak silná okna.

Když mluvíte o bezpečnosti, co když automatické povolení, které popisujete, kvůli prodlevám úřadu dostane právě nějaká stavba, která bezpečná není? Za kým to pak půjde?
V pravicovém pojetí politiky je stavitel odpovědný za to, jakým způsobem stavbu provede a jak bude navržená. Úřad má už jen kontrolovat formality. Musí existovat nějaký systém, který v určitou chvíli celý ten schvalovací proces zastaví, a úřad rozhodne. To pomůže třeba i proti mnohdy účelovému odvolávání zelených fanatiků, kteří blokují výstavbu dálnic a dalších významných staveb.

Dlouhodobě je nedostatek ambulantních specialistů, což má za následek dlouhé objednací lhůty v řádech měsíců. Jak jejich počty navýšit?
Řešení je složené z několika opatření, která musí přijít zároveň. Předně je potřeba navýšit kapacity na školách. Dále se musí zjednodušit systém postgraduálního vzdělávání a zajistit lepší prostupnost mezi obory. Ideální by také bylo, aby se více problémů dalo vyřešit už na úrovni praktických lékařů, k čemuž by například velmi pomohlo rozvolnění omezení pro předepisování léků. Zastřešujícím problémem je ale neefektivita celého systému zdravotnictví, ve kterém se pojišťovny propadají do miliardových deficitů.

Předvolební průzkumy pro parlamentní volby

A co by tedy pomohlo vyvést pojišťovny z této krize?
Je třeba strukturální reforma zdravotního pojištění, která umožní pojišťovnám soutěžit nejen o klienty, ale i o nasmlouvání péče u jednotlivých poskytovatelů. Tím se vytvoří skutečně konkurenční prostředí. Pojišťovnám by to navíc dalo možnost hodnotit poskytovatele péče tak, aby pro ně bylo atraktivní působit v lokalitách nebo oborech, kde jich je nedostatek. To vše je ale svázané nynější úhradovou vyhláškou. Motoristé navrhují její zrušení. Nechceme samozřejmě omezovat nárok na plně hrazenou péči. Pojištění by mělo být rozdělené na dvě části. První závislá na výši příjmů, jako je tomu teď, a druhá, kterou by si určovala pojišťovna. A právě rozdílné ceny by vytvářely tu soutěž mezi nimi.

Jak do toho zapadá nadstandardní péče?
Už nyní je možné si za částečně hrazenou nebo nehrazenou péči připlácet. Není ale fér, aby pojištěnec platil za celý úkon či pomůcku. Navrhujeme, aby platil jen rozdíl mezi tím a plně hrazenou variantou.

Řada klíčových staveb, jako metro D, vázne kvůli sporům o tendry. Ty lze v Česku přezkoumat až v pěti instancích, přičemž ve většině států EU jsou běžné tři. Jak proces zrychlit?
Konkrétně v případě antimonopolního úřadu je dost co zlepšovat. Například nerozumím jeho tolerantnímu přístupu k obchodním řetězcům ohledně nápadně podobných cen potravin. Nicméně zde chybí silný politický tlak na tento úřad ve prospěch lidí. Pokud by nepomohl, museli bychom se zamyslet nad legislativními změnami.

Když je řeč o velkých projektech, měl by stát některý z nich spolufinancovat, konkrétně třeba Vltavskou filharmonii nebo Městský okruh?
Stát by měl podpořit to, co bude sloužit lidem z celé země. Vltavská filharmonie bude sloužit jen malé části obyvatel a navíc si nemyslím, že v tuto chvíli takovou stavbu Praha vůbec potřebuje. Vnitřní okruh spadá pod hlavní město a to by si ho mělo zaplatit. Dovedu si tam ale představit státní záruky či zvýhodněné půjčky.