Dva mladí klavíristé z plzeňské školy uspěli v prestižní soutěži v USA

  7:38
Mimořádného úspěchu na prestižní soutěži klavíristů v USA dosáhli absolventi Základní umělecké školy ve Chválenické ulici v Plzni Antonín Borovský a Jindřich Rosendorf. Přestože jsou amatéři, ve světovém finále soutěže na dva klavíry obsadili třetí místo v kategorii Profesionálové, kam je zařadili pořadatelé. Přitom byli jejich konkurenty klavíristé z USA, Číny, Moldávie a Velké Británie.

Jednalo se o soutěž The United States International Duo Piano Competition, která se uskutečnila v první polovině ledna v Colorado Springs.

„Pro klavíristy není nic takového jako mistrovství světa. Pokud člověk dosáhne maxima v Česku, jezdí se na zahraniční soutěže. Já jsem ještě nečetl o nikom v našem věku v Česku, kdo by jel na podobou soutěž v Americe. Dá se se tedy říct, že pro nás to bylo něco jako olympiáda,“ vysvětlil Jindřich Rosendorf, kterému je stejně jako jeho kolegovi 22 let.

Mladým hudebníkům start pobytu v USA zkomplikovalo, že se jim při cestě letadly ztratily kufry. Při zkoušce v koncertním sále proto měli na sobě mikiny a tepláky. „Byl jsem z toho trochu nervózní. Zvlášť když se nás zeptali, jestli v tom opravdu budeme hrát. Ale nemohli jsme s tím nic dělat a museli jsme si klavír vyzkoušet. Ten byl krásný, za miliony, a my k tomu měli oblečení jak ze second handu, měli jsme i zablácené boty, bylo to trochu nepříjemné,“ usmíval se Rosendorf.

Hudebníci si tak museli na soutěžní vystoupení koupit nové. „V den soutěže jsme šli do obchodu pro obleky. Hodinu před soutěží pak dorazily naše kufry, byla to až ironie. Ale alespoň jsme před vystoupením mohli myslet na něco jiného – na kufry,“ vzpomínal Borovský.

Při samotném vystoupení v USA prý netrpěli trémou, ačkoliv se jednalo o zcela jinou úroveň než u soutěží v Česku. „Hudba je specifická. Jakmile člověk začne hrát, tak se do ní vcítí, takže vědomí, že jsme v Americe, že jde o všechno, úplně opadne a převálcuje to trému. Soustředím se na hudbu a důležitost soutěže jde stranou,“ říká Antonín Borovský.

Ohlasy blízkých na úspěch klavíristů odpovídaly jeho významu. „Brečeli jak rodiče, tak prarodiče. Byli moc šťastní. Možná právě tohle byla pro nás ta největší odměna,“ popisoval Jindřich Rosendorf. Podobné to bylo i u Antonína Borovského: „A já měl radost, že oni měli radost.“

Oba mladí a úspěšní hudebníci zatím neplánují, že by se živili jako muzikanti. Studují obory zaměřené na ekonomiku. Proč? „Kariérní vyhlídky a platové možnosti jsou v datové analýze, které se chci věnovat, mnohem vyšší,“ uvedl Rosendorf.