„Původně jsem sbírala komerční lahvičky. Říká se, že když získáte více než tři kusy od nějaké věci, už v tom jedete. To byl i můj případ. Potom jsem se rozhodla jít více do historie, takže sbírku mám momentálně rozdělenou do dvou částí,“ říká Hana Štollová.
Česká republika byla oblastí, kde se lahvičky na vůně, takzvané flakony, vyráběly ve velké míře.
„Převážně tu vznikaly nádoby ze skla, protože zde bylo dobře dostupné. Podobné to bylo třeba ve Francii. Pro parfém je to skvělý materiál. Vůním nejvíce vadí sluneční svit. Pokud šlo o neprůsvitné lahvičky, parfém v ní vydržel hodně dlouho, nezkazil se,“ konstatuje. V Čechách flakony vyrábělo do roku 1948 mnoho firem.
Parfémový ráj    |
Svou sbírku Hana Štollová často zapůjčuje na různé výstavy. „Chci, aby lidé viděli práci sklářů a tu fortelnost, kterou do výroby dávali. Parfémovému sklu byla věnována zvláštní péče. Bylo důležité, aby se lahvička dámám líbila. Měla je motivovat ke koupi parfému. Na návrhu a výrobě jednoho flakonku se často podílelo až dvacet lidí,“ podotýká sběratelka. Ta se může pyšnit řadou rarit.
„Každý parfém má svou historii. Jsou tu třeba holubičky od Niny Ricci. Tento parfém vznikl po druhé světové válce, takže jeho vůně je lehká, radostná. Nahoře je na obalu holubice míru. Mám tu také flakony vyzdobené slavným malířem Miro nebo lahvičky ve formě dešťové kapky. Uvnitř byl parfém, který voněl jako čistá voda. Marc Jacobs zase třeba vyrábí květinové parfémy, a tak mají flakony na sobě květiny,“ popisuje Hana Štollová.
Firmy se často snaží jít s dobou. Proto je možné ve sbírce najít nádobky v podobě mobilních telefonů, které by měly oslovit hlavně mladé lidi, nebo parfém Thierry Muglera Vetřelec, který připomíná návštěvníka z kosmu. Fantazii se každopádně meze nekladou. Na některých lahvičkách se designeři opravdu vyřádili.
Za mnoha parfémy jsou i zajímavé příběhy. To je třeba případ toho, jenž nějakou dobu nesl název Champagne. „Jeho autorem je Yves Saint Laurent. Celá Francie se ale proti tomu vzbouřila, že tak se může nazývat pouze víno. Musel vůni nakonec přejmenovat na Yvresse,“ vypráví.
Obrovský rozruch vyvolal také parfém se jménem Opium. „Když se dostal v osmdesátých letech na trh, bylo kolem toho mnoho negativních ohlasů. Lidé říkali, že tak by se parfém rozhodně jmenovat neměl. Opium sice neobsahuje, ale vůně je hodně omamná. I přes nepříznivé reakce se parfém vyrábí dodnes,“ dodává.
Osobně má velmi ráda parfém nazvaný Beverly Hills. „Vznikl v roce 1981. Firma v rámci reklamy shazovala z letadla proužky s vůní. Na tehdejší dobu šlo o velmi nákladnou akci. Je to parfém, který je vhodný především na léto,“ říká Hana Štollová. Ve sbírce má také vůně, které vznikly pro celebrity.
„Například pro zpěvačky Jennifer Lopez, Celine Dion nebo Lady Gagu, zpěváka Karla Gotta či fotbalistu Davida Beckham,“ vyjmenovává.
Zřejmě nejvzácnějším kouskem sbírky je ale parfém ze starověkého Egypta. „Pochází z doby 800 let před naším letopočtem. Byl vykopaný v Sakkáře u chrámu zasvěceného bohu Sobekovi s krokodýlí hlavou. Ten je na lahvičce také zobrazen,“ říká.
Parfém může připomínat vůni sena, moře, lesa...
V Egyptě lidé parfémy používali nejen na vonění, ale také pro obřadní účely. Vyrábět je směli pouze kněží v chrámech. Každý chrám měl svou vůni. Šlo o velmi nákladnou záležitost. Za parfém se dala tehdy koupit vesnice.
Vůně pro člověka znamenaly odpradávna hodně. „Čich je pro nás prvotní. Dnes civilizace velí soustředit se na zrak a sluch. Vůně ale hrají velkou roli. I třeba při výběru partnera. I když to úplně nevnímáme, funguje to,“ sděluje Štollová.
Vůně jsou podle ní v každém člověku geneticky zakódované. „Co vonělo naší mamince, bude vonět i nám. Pokud jsme nezažili něco, co by nám to zošklivilo. Když něco ucítíme, mozek nám sepne. Parfém je vždycky vzpomínka na něco. Na člověka, na místo, na hezkou chvíli. Může nám připomínat vůni sena, moře, lesa. Zachycení vůně vám vyvolá vzpomínku. To je na vůních to hezké,“ míní Štollová.