Někteří Češi říkají, že Ukrajinci jsou vlastně Rusové, když většinu života žili v Sovětském svazu. Co byste jim na to řekl?
V tom jsou rozdíly. Většina Ukrajinců je proukrajinsky smýšlejících.

Většina Ukrajinců nemá ráda Rusy třeba za ukrajinský hladomor v 30. letech minulého století?
Jde spíš o to, že Ukrajinci mají rádi svobodu. Nesnáší, když jim chce někdo shora diktovat, co mají dělat. My si ve svém státě chceme dělat to, co chceme my.

Co svobodomyslný Ukrajinec jako vy říká české mentalitě?
Já mám Česko strašně rád. Po střední škole jsem jako zvukař pracoval v Německu, Polsku, Rakousku, spolupracoval jsem s Američany. Pak jsem se vrátil domů a říkal jsem, že nemám rád zahraničí, že tam je jiná mentalita, kterou nechápu, proto už zůstanu navždy na Ukrajině. Potom mému otci v roce 2007 nabídli práci v loděnici v České republice. Řekl mi, jedeme za prací do Česka. Já tam jet nechci, víš, jaký mám vztah k cizím zemím, tady je klid a pohoda, opáčil jsem. Přemlouval mě, abych vyjel alespoň na tříměsíční vízum a pak se mohu vrátit.

Přijel jsem do Česka jen s malou taškou, v druhé ruce jsem měl notebook. Byl jsem tu týden a rozhodl jsem se, že tu chci zůstat navždy. Je tu klid, pohoda, česká mentalita je hodně podobná ukrajinské. Stejné je to se Slováky, ale třeba Poláci nám blízcí nejsou. Já to zkrátka vidím tak, že Češi a Slováci jsou pro Ukrajince jako bratři a sestry. Potkal jsem tu i budoucí manželku a teď tu žijeme a máme už tři kluky, založil jsem tu koncertní agenturu.

Většina Ukrajinců, kteří se do Česka uchýlili před válkou, se chce vrátit?
Většina se chce vrátit, ale když jsem dělal výzkum v naší facebookové skupině, každý pátý Ukrajinec se kvůli válce nemá kam vrátit. Z výzkumu vyplynulo, že odhadem třetina by chtěla zůstat v Česku.

Kdyby část vašich souputníků v Česku zůstala, myslím, že by nás to geneticky obohatilo.
My se hlavně snažíme o to, abychom do české společnosti nepřinesli něco špatného.

Mnoho Čechů říká, jak je možné, že je tu tolik ukrajinských chlapů, ti by přece měli bojovat. Co byste jim odpověděl?
Že mají pravdu. Když před pěti lety do Česka přijeli Ukrajinci, odhadem 95 procent jich přijelo za prací. Byli to slušní muži, kteří tu pracovali, vydělávali peníze, podporovali rodiny na Ukrajině, někteří měli rodiny tady. Poté, co začala válka, hranice se zavřela a muži nemohou z Ukrajiny odjíždět, počet těch, kteří sem přijíždějí, se tak desetkrát snížil. Ale z těch, kteří přijíždějí, více než třetinu tvoří ti, kteří přijeli nelegálně, tedy kvůli tomu, že nechtějí bojovat. Zaplatí někomu peníze, aby se mohli uchýlit nejen do Česka, ale i jinam do Evropy. Bohužel takoví lidé jsou v každém státě, to nezměníme.

Některé znáte, kdybyste je upozornil, co by se stalo?
Nic. Když se, promiňte, musím mluvit sprostě, vy...li na zákony Ukrajiny, myslíte, že budou respektovat můj názor? To asi ne. Oni se na to prostě vykašlali. Navíc tvoří většinu z těch, kteří tu dělají bordel. Klobouk dolů před českou vládou, že dělá průzkumy kriminality a vysvětluje lidem, že Ukrajinci nemají vyšší kriminalitu než Češi.

Říkáte Ukrajincům ve vaší facebookové skupině, aby nedělali neplechu nebo je Češi nebudou mít rádi?
Ukrajinci tam píší, my nemáme tak vysokou kriminalitu, proč tedy Češi stále opakují, že máme vysokou kriminalitu? Říkají, že to Češi přehánějí. Já se na to dívám z jiné strany. Říkám jim, že když Čech udělá nějaký přestupek, bude to běžný přestupek, ale když něco udělá Ukrajinec, udělá takovou kravinu, na kterou Čech zírá s otevřenou pusou. Ukrajinci jsou ale prostě takoví. Když se opije Čech, sedne za volant, nebude respektovat červené světlo, zastaví ho policie, nadýchá 1,5 promile. Ale když se opije Ukrajinec a bylo to už v tisku, jezdí autem po náměstí. Čecha by něco takového nenapadlo, a když to vidí, říká si, ty kráso, co to je?

Je to tedy mentalitou? Vy jste tedy divočejší?
Přesně tak. My, když děláme kraviny, stojí to za to.

Vy nemusíte do války, protože máte české občanství?
Mám tu trvalý pobyt. Do války nemusím, protože mám tři děti. Kdo má tři a více dětí nebo i ten, který má v rodině někoho zdravotně postiženého, do války nemusí.

Když jste moderoval vzpomínkové setkání k uctění památky zemřelých kvůli dvouleté ruské agresi v Plzni, úplně jsem nerozuměla. Upozornil jste na to, že u lékaře se čeká, ale zároveň jste podotkl, že Češi nemohli vědět, že sem přijde tolik lidí?
Já jsem říkal, že musíme být vděční českému státu, i celému světu, ale my, kteří jsme v Čechách, v Plzni, musíme poděkovat českému státu, českým občanům, ale hlavně všem v Plzeňském kraji, kde je největší počet uprchlíků z Ukrajiny na počet obyvatel. Bavili jsme se i o tom, že Česko je trošku zvláštnější než Ukrajina, že na Ukrajině jsou lidé zvyklí na něco jiného a že to musíme pochopit.

Co je tady jiné?
Je to zdravotní péče. Každý to nepochopí, ale já jsem to analyzoval a je třeba to vysvětlit. V Čechách jste zvyklí na nějaké plánování, třeba já mám v diáři napsáno, kdy mám jít k zubaři a chodím tam pravidelně dvakrát ročně na kontrolu, takže něco akutního se mi asi nestane. Na Ukrajině si nikdo tyto věci neplánuje, lidé tam nejsou zvyklí chodit na prevenci, ale když mají něco akutního, když je něco bolí, není problém někam zavolat, třeba i k nejlepšímu zubaři a ten je vezme hned. Zkrátka na Ukrajině jsou zvyklí na to, že když lidé mají peníze, mohou přijít hned.

Takže tím chcete říci to, že by si někteří Ukrajinci u lékaře rádi zaplatili, ale nemohou a musí čekat?
Určitě a navíc chtějí dát peníze na stůl a přijít teď hned. Ale takto to v Čechách nefunguje.

Někteří čeští lékaři se diví tomu, že jsou Ukrajinci nespokojení, někdy arogantní. Toto je tedy vysvětlení?
Přesně tak. Zkrátka na Ukrajině medicína funguje trošku jinak. Tady je medicína navázaná na pojištění a zdravotní péči hradí pojišťovna, na Ukrajině ne. Na Ukrajině přijdu k lékaři a ten mi řekne: Máte rýmu, potřebujete tyto léky a napíše seznam léků a pošle mě do lékárny, ve které si to nakupuji za obrovské peníze a lékař má od lékárny provizi. Protože má provizi, napíše seznam dlouhý jako bible. Když zavolám zdejšímu lékaři, že mám rýmu, řekne, vezměte si lipový čaj a lehněte si do postele, a pokud se to nezhorší, zavolejte mi za týden. Výsledkem je, že Ukrajinec na to zděšeně kouká a nechápe, že nedostal seznam léků, antibiotik, zkrátka nic. Přitom na Ukrajině celý seznam léků spotřebuje. V Čechách to není žádná medicína, říká si ve finále.

Ale co dělají chudí lidé na Ukrajině, když nemají na lékaře?
Lékařům dávají svoje poslední peníze.

Z toho vyplývá, že by Ukrajinci měli ocenit, že český systém, který je solidární se všemi, včetně chudých lidí, je lepší. Nebo ne?
Přesně tak. Ale na druhou stranu někteří čeští lékaři nechtějí Ukrajince přijímat do péče, protože neumějí česky. V naší facebookové skupině se bavíme o tom, že když pan doktor něco řekne, nějakou věc, kterou musí pacient stoprocentně dodržovat, od které se odvíjí jeho zdraví a život, musí to respektovat, a ne vše odkývat i v případě, že pochopí třeba jen polovinu.

Jak to ale mají udělat, když nerozumí?
V Dominikánské 9 v Plzni máme centrum pomoci uprchlíkům, kde jsme díky městu získali budovu. Jsou tam dobrovolníci, kteří když někdo nemluví česky, pomohou sehnat školu, školku nebo zájemce doprovodí k lékaři a dělají mu tlumočníka.

Jaký je zájem?
Denně tam chodí 50 až 100 lidí, jsou tam i dětské skupiny, protože některé děti nemají školy a školky.

Takže jste svépomocná skupina. Nehrozí však, že budou Ukrajinci v Česku žít v ghettu, když se nenaučí česky?
Učí se česky. Musí, protože vědí, že jednou, dvakrát s nimi k lékaři půjdeme, ale potřetí už ne. Musí se přece osamostatnit. Vštěpuji jim, že se česky učit musí.