Akce Asanace měla za cíl zbavit tehdejší režim kritiků především z řad signatářů Charty 77. Rozkaz „Docílit úplného rozložení a izolace hlavních organizátorů akce Charta 77 od ostatních signatářů, u vytipovaných organizátorů této akce dosáhnout vystěhování z ČSSR“ vydal 21. prosince 1977 tehdejší ministr vnitra Jaromír Obzina.
K emigraci pak státní bezpečnost přiměla 280 signatářů Charty 77, což bylo zhruba 15 procent z jejich celkového počtu. K nejznámějším patřili Vratislav Brabenec, Jaroslav Hutka nebo Svatopluk Karásek.
Hranička, který se dnešního jednání nezúčastnil, protože onemocněl covidem-19, pracoval na vystěhování dvou chartistů ze západních Čech.
V případu Ivana Černegy to bylo na přelomu let 1981/82, u Antonína Pojara v roce 1983. Podle obžaloby oba vytipované odpůrce režimu nejméně sedmkrát předvolal a nutil je k vystěhování pod pohrůžkou nepříjemností pro ně i jejich rodiny.
Černega, na kterého estébáci vedli svazek označený Chalupář, nakonec požádal o vystěhování v lednu 1982 a pak odešel do Rakouska. Hranička spis uzavíral konstatováním, že byl splněn cíl vystěhování.
Antonín Pojar odešel rovněž do Rakouska v září roku 1983, tři měsíce poté, co požádal o vystěhování.
Ivan Černega patřil se svými bratry Michalem a Ivanem k vůdčím osobnostem undergroundové komunity na Sušicku. Po nucené emigraci do Rakouska odcestoval později do Austrálie.
Antonín Pojar pocházel ze Strýčkovic na Domažlicku, patřil k plzeňskému disentu a byl spolumajitelem undergroundové nemovitosti na Nové Vísce u Chomutova.
Odešli do demokratičtějšího prostředí, hájil se
O případu rozhodl okresní soud už loni v listopadu, kdy Hraničkovi vyměřil za zneužití pravomocí tříletý trest s podmíněným odkladem na tři roky. Vypovídali i další bývalí příslušníci StB a oba poškození.
Soud konstatoval, že Hranička porušil tehdejší ústavu i zákon o Sboru národní bezpečnosti, když v rámci Asanace navrhoval a prováděl akce k vystěhování zmíněných disidentů. Hranička se hájil tím, že plnil rozkazy a neměl důvod předpokládat, že by rozkaz ministra vnitra mohl být v rozporu se zákony.
Podle výpovědi byl přesvědčený, že dotyčným nezpůsobil závažné následky, protože odešli do demokratičtějšího prostředí.
Soud konstatoval, že v dalším životě se obžalovaný muž nedopouštěl protiprávního jednání a byl bezúhonný. Trest vyměřoval i s ohledem na vyšší věk někdejšího policisty a skutečnost, že byl pod tlakem nadřízených.
Naopak proti Hraničkovi podle soudu mluvil fakt, že nebyl schopen kritického náhledu na svoje počínání a že se jednalo o dva případy.
Obzina se rozsudku nedožil
Proti podzimnímu rozsudku se odvolal obhájce Václava Hraničky s argumentem, že soud použil znění trestního zákona, které bylo pro obžalovaného méně výhodné. Tuto argumentaci dnes krajský soud uznal a sáhl po spodní sazbě trestu v období, kdy za daný čin hrozilo dva roky až deset let vězení.
Snížil také délku podmínky ze tří na jeden rok s tím, že Václav Hranička žije spořádaným způsobem života a že o trestu se rozhoduje až čtyři desetiletí po žalovaném činu. Konečný verdikt pro Hraničku tedy zní: trest odnětí svobody na dva roky s podmíněným odkladem na jeden rok.
Příslušníci StB začali být stíháni za činy, kterých se dopustili v souvislosti s akcí Asanace, až po roce 2001. Komunistický ministr vnitra Jaromír Obzina, který dal k akci Asanace rozkaz, nebyl odsouzen, protože v lednu 2003 zemřel. Další viníci dostali převážně podmíněné tresty.
