Zhruba před sedmi lety, v době všudypřítomného šíření strachu z uprchlíků, chtěl Antonín Kolář svým studentům skrze arabský oděv sdělit, že je třeba používat vlastní rozum, nastartovat kritické myšlení a uvědomit si, že existuje i něco jako svoboda vyznání. Kvůli neschopnosti vedení Masarykova gymnázia v Plzni pochopit nadsázku a brát arabský oděv jako učební pomůcku typu vycpaného sysla nakonec ze školy sám odešel.
Jeho cesta za starostováním v Semněvicích s necelými třemi stovkami obyvatel, pod které patří i sousední Pocinovice a Šlovice, začala tím, že s rodinou koupil v obci památkově chráněnou faru z roku 1739. „Po světě, ale zvláště u nás doma, jsem viděl spoustu zničených památek a měl jsem životní ideu, že bych se chtěl přičinit o záchranu nějaké z nich a vnuknout jí život,“ vypráví Kolář.
Semněvická fara má obrovského genia loci
„Protože mám kamarády v Domaslavi či v Holostřevech, kde se dějí zajímavé kulturní či duchovní akce, strašně věřím tomu, že lidé mohou místu vnuknout tvořivou energii. Že se památky nemusí jen rozpadat v nepovšimnutí,“ vypráví Kolář.
Neměl prý původně vlastnické ambice a domníval se, že by se mohl stát třeba správcem nějaké fary, kde by organizoval kulturní aktivity. Rozhodl fakt, že biskupství dalo do prodeje některé nemovitosti. Nejdříve nad nápadem mávl rukou, protože byly ve velmi zanedbaném stavu. Nad semněvickou farou dokonce zlomil hůl hned na počátku, když na obrázku viděl, že jde o komplex v nejdezolátnějším stavu.
„Ale nedalo mi to a během volného víkendu jsem fary objel. V semněvické faře jsem zjistil, že místo má obrovského genia loci, protnuly se tu asi nějaké siločáry,“ vzpomíná.
S rodinou nakonec začali o nápadu debatovat. „Bylo jasné, že starost o tento objekt bude vyžadovat spoustu práce celé naší rodiny a možná i potomků,“ vypráví Kolář. Debatu zakončilo tajné hlasování a čtyřčlenná rodina se rozhodla památkově chráněný objekt koupit. „Pak už jsem v době začínajícího covidu řešil jen to, jak faru s dalšími budovami a pozemkem koupit a hlavně kde sehnat peníze,“ vypráví starosta.
V rukávu má spoustu vtipných historek z té doby. Lidé z banky se prý například ptali, kolik je na faře koupelen a Kolář odpověděl, že je tam jen barokní výsernice. „Jsem vychován v horách, ke spokojenému životu mi stačí jen stan a spacák. Žiju tady teď tak trochu squatesrským způsobem života,“ vysvětluje Kolář. V Semněvicích se přihlásil k trvalému pobytu, aby mohl podpořit před komunálními volbami vznik místní kandidátky.
Kvůli starostování omezí výuku na gymnáziu
Rodina celý farní objekt postupně opravuje. Jako první zde nechali vyčistit 17 metrů hlubokou znečištěnou studnu, do které léta fekálním vozem dováželi vodu pro nedaleký teletník. „Po vyčištění studny, jejíchž šest metrů je kopaných a 11 metrů tesaných do skály, se celá naše rodina spustila na kladce dolů, symbolicky ke zdroji života, prameni vody. Teď je voda ze studny vynikající,“ vypráví Kolář.
Ten momentálně učí na známém Gymnáziu Jana Keplera v Praze. Kvůli starostování omezí výuku na půl úvazku. „Bylo to těžké rozhodování, protože budu muset opustit svoji třídu s nejtalentovanějšími studenty, jaké jsem kdy učil,“ popisuje s tím, že ve vísce vidí ohromný potenciál k rozvoji. „Stačí se podívat na to, jak krásnou dispozici obec má. Pokud se najde dostatečná míra spolupráce místních, pokud budeme zdraví, pokud budeme žít v míru a ve svobodě, mám spoustu nápadů, které by se tu mohly naplnit,“ plánuje novopečený starosta.
„Na rozvoji obce mi hodně záleží, myslím totiž, že se tu dá udělat spousta věcí, navíc jsou tu šikovní lidé. Líbí se mi třeba to, že se tu místním obyvatelům chodí pravidelně přát. Chodí se pravidelně zvonit do kostela. Zastupitelstvo se dokázalo postarat o své občany v exekuci tím, že odkoupilo od soukromníků domy, v nichž mohou obyvatelé obce dále žít. Předchozí majitelé obchodovali s chudobou a z celé oblasti se stala největší vyloučená lokalita v kraji s mnoha problémy.“
Na otázku, jestli se mu nestalo to, co mnohým, tedy že přišli z města na vesnici a s místními společnou řeč nenašli, odpovídá, že takovou zkušenost nemá. „Já tu s lidmi vycházím dobře, komunikuji se všemi, řídím se zásadou, že všichni jsme si rovni. Chovám se podle hesla – nad nikým se nepovyšuj, před nikým se neponižuj,“ popsal učitel a starosta v jedné osobě.
Mám spoustu šikovných sousedů
Neznamená to však, že by nevnímal neduhy obce, ve které žije. Za neduh považuje fakt, že tu chybělo strategické uvažování o tom, na čem pracovat hned a na čem v budoucnosti. Ne vždy se tu chovali s péčí řádného hospodáře. „Nejprve má například obec zasíťovat pozemky, a pak je teprve prodat. A nikoli prodat levně a za drahé peníze z vlastního rozpočtu financovat jejich zasíťování. Obec mohla mít větší bohatství, kdyby lépe hospodařila,“ myslí si Kolář.
Ten je prý rád, že mohl do práce starosty nahlédnout. Svoje zkušenosti totiž hodlá předávat i studentům. „O starostování jsem určité představy měl, ale teď bych moji pozici nazval jízdou na tobogánu. Je to například neuvěřitelné množství agendy. To, co ve městě dělá několik sekretariátů, tady musím zvládnout já, neuvolněná paní místostarostka a účetní, která je tu jeden den v týdnu. Já přitom mám připravovat dotace od kultury přes kanalizaci a rozvod elektřiny až po pozemky,“ vypráví.
Obec potřebuje vyčistit rybník, rekonstruovat kanalizaci a odtok vod. „Jeden rybník protéká, připravujeme proto žádost o dotaci. Další rybník se tu má budovat v rámci projektu zadržování vody v krajině. Nedává mi proto smysl, proč k němu mají vést mezi poli vyasfaltované cesty,“ vypráví starosta.
Aby mohl přijímat kompetentní rozhodnutí, přihlásil se Kolář na školení a za posledních 14 dnů strávil 40 hodin nabíráním informací o fungování státní správy. „Paragrafů je tolik, že se vůbec nedivím tomu, když nějaký starosta udělá v něčem chybu. Nikdy to totiž nestudovali. Za svou výhodu považuji humanitní vzdělání. Naštěstí mám spoustu šikovných sousedů. Když každý z nás dáme to nejlepší ve prospěch obce, myslím, že tu bude stále radost žít,“ uvažuje.
Ještě před vstupem do starostovské pozice podnítil Kolář převod kostela do majetku obce. Před ním stojí kamenná rozpadající se socha svatého Jana Nepomuckého od barokního řezbáře Karla Legáta, který v 18. století široko daleko tvořil barokní oltáře kostelů. „Už jako starosta jsem od října řešil prohlášení sochy kulturní památkou, což ministerstvo kultury provedlo na začátku ledna. Byl bych rád, kdyby se nejednalo o poslední zimu tohoto zajímavého díla,“ vypráví.
Koncerty na záchranu sochy
Kvůli opravě sochy už v kostele organizovali benefiční koncert. „Chceme v koncertech pokračovat, protože potřebujeme sehnat přes milion korun na celkovou rekonstrukci sochy,“ vysvětluje.
Kolář se považuje za starostu nezávislého na politických stranách. „To, že někdo oblékal dres sociální demokracie, z něj neudělalo sociálně cítícího člověka, natož demokrata. A to, že někdo o sobě prohlašuje, že je konzervativec, neznamená nic, když lže a krade,“ poznamenává na adresu politického stranictví. Tento nesoulad prezentace idejí a praktických činů se podle něj podílel na tom, že lidé stranám přestali věřit a raději dávají hlas populistům.
A co říká nápadu některých politiků snížit počet obcí v Česku jejich slučováním? „Je tu mnohem víc samosprávných obcí než v jiných zemích, třeba v Dánsku nebo ve Švédsku, což je pozůstatek Rakousko-Uherska,“ poznamenává s tím, že takový stav dává obcím ohromnou možnost se samosprávně rozhodovat.
„Je ale samozřejmě otázka, kdo a jakým způsobem to dělá. Já to považuji za velkou výhodu. Nemáme tu ale úplně dobře zažitou občansky aktivní spolupráci na nějakém společném díle. Nevytýkám to ale lidem. Je to dáno tím, že se přes nás přehnala totalita nacistická, poté komunistická a teď lidé řeší daleko víc zaměstnání a dopravní nedostupnost než samosprávu své obce,“ popisuje Kolář.
