Odstáté uši, holá hlava, frak, dřeváky a rukavičky. Spejbl slaví stovku

  9:34
Procestoval čtyřiatřicet zemí na čtyřech kontinentech, bavil několik generací a získal cenu Thálie. Řeč je o jedné z nejslavnějších českých loutek Josefu Spejblovi. Tento měsíc uplyne sto let, kdy se slavná figura Josefa Skupy zrodila v plzeňské dílně. Na vavřínech ale ustláno neměla. Budila značné rozpaky.

Josef Spejbl slaví stovku. U příležitosti narozenin slavné loutky je ve Smetanových sadech v Plzni výstava snímků z let jeho divadelní kariéry. (5. 12. 2019) | foto: Martin Polívka, MF DNES

Spejbl byl vyřezaný plzeňským řezbářem Karlem Noskem v ulici Borská 29 podle návrhu Josefa Skupy, který jej načrtl na balicí papír.

„Chtěl jsem vymyslet typ takový, který by nebyl nikým ze společenských tříd, ale jakýmsi extraktem všech. Aby byl výtažkem všeho ze všech, aby se v něm shrnovaly všechny směšnosti a slabosti všech lidí. Měl být postaven jako protiváha ke Kašpárkovi...,“ napsal Josef Skupa v roce 1931.

Dnes už se můžeme jenom podivovat faktu, že počáteční přijetí nové loutky nebylo nijak příznivé. Spejblova cesta ke slávě tak nebyla vůbec jednoduchá. Už jeho samotný vzhled vyvolával rozpaky. Velké odstáté uši, holá hlava, frak, dřeváky a bílé rukavičky příliš sympatií nevyvolávaly.

Sám Josef Skupa to v roce 1941 v brožuře Plzeňského loutkového divadla okomentoval slovy, která si je možné přečíst i na jednom z panelů nově vzniklé expozice: „Nebyl tehdy valně přivítán. Jen jaksi z milosti mohl tu a tam vystoupit v přídavkové scéně při dětských představeních. Visel smutně bez ochranného obalu na lati v zákulisí jako prašivá ovce a jistě ho bolelo jeho dřevěné srdce, že mu nebyl popřán útulek mezi ostatními loutkami loutkářovými pečlivě uschovanými ve skříni.“

Svou premiéru si ušatá figura odbyla nejspíše na podzim roku 1920 v Loutkovém divadle feriálních osad v Řemeslnické besedě. Tehdy vystupovala jako cvičenec na hrazdě v přídavku odpoledního představení.

Fotogalerie

Velkou oblibu Spejbl u diváků nejprve neměl. Ti nejvíce vítali scény, ve kterých Spejbl dostával na frak. Dlouho také nemohl najít vhodného jevištního partnera. Vystupoval po boku dřevěných kolegů Kašpárka či Švejka, s nimiž si ale na scéně spíše konkuroval.

Zlom přišel v roce 1926, kdy společně se Spejblem stanul na scéně jeho syn Hurvínek. Tehdy se začal psát příběh legendární dvojice, která si podmanila srdce dětí i dospělých. Obě loutky společně brzy dosáhly velkého ohlasu. O Spejblově popularitě svědčí i to, že ve dvacátých letech bylo možné v plzeňských obchodech koupit bonbony proti kašli a chrapotu zvané Spejblovky.

„Během sta let Spejbl prošel mnohými změnami, které jsou patrné z fotografií, ale i přesto si zachoval nezaměnitelnou podobu, díky níž jej poznávají diváci v jakémkoliv věku,“ uvedla vedoucí plzeňského Muzea loutek Markéta Formanová.

Během času se také měnily jeho rozměry. V době svého vzniku Spejbl měřil 55 centimetrů a vážil 1,6 kilogramu. Postupně se dostal až na 60 centimetrů a 1,85 kilogramu, na předscéně dokonce měřil 78 centimetrů a vážil 2,8 kilogramu.

Za sto let vznikla řada jeho exemplářů. Záhadou ale do dnešních dnů je, kde skončila originální loutka. V roce 1948 ji měl společně s původní verzí Hurvínka věnovat Josef Skupa do moskevského Obrazcovova divadla. Byl totiž Obrazcovovým přítelem.

Po rozsáhlém zkoumání dokumentů a fotografií se ale přišlo na to, že Spejbl byl vyměněn za kopii. Kde se nachází originál, se tedy neví.

Na počest kulatého výročí je ve Smetanových sadech v Plzni umístěna výstava nazvaná 36 500 dní Josefa Spejbla na divadelní scéně. Autory expozice jsou Tomáš Pfejfer z Muzea loutek a Pavel Vašíček z Divadla Alfa. K vidění je do ledna.