Vaše činnost je zaměřena především na válečné veterány a přeživší holokaustu. Jak dlouho se jim věnujete?
Už od mládí. Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jsem vystudoval historii a základy společenských věd. Nejprve jsem se věnoval přeživším holocaustu a veteránům v České republice a na Slovensku. Později jsem přesunul svůj zájem i do zahraničí. Díky tomu jsem objevil unikátní pamětníky s vazbou na Československo, o nichž dosud nikdo nevěděl.

Kolik se vám jich podařilo už najít?
Veteránů a přeživších holokaustu jsem potkal a vyzpovídal přes 600, přičemž řada z nich byli osvoboditelé Plzeňska a západních i jižních Čech. Snažím se je vyhledat, natočit jejich zajímavé příběhy a zachovat je pro další generace, protože mnoho z těchto příběhů by jinak bylo nenávratně ztraceno. Ze zajímavých objevů bych zmínil například příběh Antonína Fajkuse, pravděpodobně posledního tehdy žijícího stíhacího pilota druhé světové války narozeného v Československu, na kterého jsem náhodou narazil během badatelské cesty v Chicagu v létě 2024.

K jeho nadcházejícím 101. narozeninám jsem poté zorganizoval velké překvapení – sepsal jsem knihu o jeho životě a přivezl mu téměř tisíc narozeninových přání od lidí z různých koutů světa, včetně dětí a studentů ze škol v České republice a na Slovensku či od prezidenta republiky.Podobnou akci jsem uspořádal už v roce 2023 pro jiného válečného veterána, Ervína Hoidu, který tehdy žil poblíž Liverpoolu ve Velké Británii.

Jakým způsobem válečné veterány hledáte?
Cestuji do různých zemí, abych je objevil osobně, ale také využívám sociální sítě. Vím, že veteránů ještě pořád žije překvapivě mnoho. Loni jsem byl jako čestný host v Normandii na výročí vylodění Spojenců a tam jich bylo asi 150. Někteří z nich měli vazbu i na Československo.

Ptal jsem se sám sebe, proč – když se v Plzni konají tak velké Slavnosti svobody – tam nikdo není schopen veterány dovézt? Nechápal jsem to. Prioritou města by mělo být dostat tyto poslední hrdiny do Plzně, uctít je a poděkovat jim za to, co pro naši vlast udělali. Nabízel jsem městu spolupráci s kontaktováním veteránů, ale o to zájem nebyl.

Díky vaší iniciativě ale na Slavnosti svobody přijel devětadevadesátiletý americký veterán Harry Humason, který se v roce 1945 podílel na osvobozování Československa. Byl vlastně jediným zahraničním válečným veteránem na slavnostech a stal se tváří oslav. Jak jste na něj přišel a kdy to bylo?
Loni na podzim – a úplnou náhodou. Projížděl jsem Facebook a další sociální sítě, když mě na jedné stránce zaujala zmínka o Harrym. Na fotce měl na sobě nášivku 5. divize, a to už jsem z předchozích studií věděl, že šlo o jednotku, která se podílela na osvobozování Československa. Vyvinul jsem proto další úsilí, abych ho zkontaktoval.

Letěl jste za ním do USA?
To ne, důvodem byly finance, protože veškeré aktivity v této oblasti si hradím sám a ve svém volném čase. Poprvé jsme se osobně setkali až na letišti v Praze, těsně před začátkem oslav v Plzni, kdy do Česka přicestoval. Do té doby jsme si jen psali nebo telefonovali. Byl jsem moc rád, když přijal pozvání na slavnosti. Do té doby totiž vůbec netušil, že nějaké oslavy osvobození v Plzni existují, a ani nevěděl, kde přesně Plzeň leží.

Takže jste veterána pozval vy?
Ano. Následně jsem kontaktoval organizátory Slavností svobody a propojil je s Harryho rodinou. Na základě toho mu pak primátor města poslal oficiální pozvánku. Já osobně jsem Harryho po celou dobu jeho desetidenního pobytu v Česku doprovázel. Vzal jsem ho například na bojiště na jihu Čech, kde v roce 1945 skutečně působil. Mým osobním snem bylo, aby se nějaký veterán oslav v Plzni zúčastnil – a jsem moc rád, že se to nakonec podařilo.

Téměř stoletý Harry Humason se do Evropy vypravil vlastně poprvé od konce druhé světové války. Kvůli tomuto „výletu snů“ vybral své úspory, vzal si půjčku a jeho dcera dokonce vyhlásila veřejnou sbírku. Ve vysvětlení uvedla, že se o akci v Plzni dozvěděli poměrně pozdě — příliš pozdě na to, aby si na ni stihli našetřit...
Harrymu totiž jeden z organizátorů Slavností svobody původně slíbil, že mu bude letenka do Evropy uhrazena ve spolupráci s Delta Airlines. Rodina byla nadšená, letenky zakoupili, ale zhruba o čtrnáct dní později jim přišlo sdělení, že žádné náklady hrazeny nebudou. Bylo to označeno za nedorozumění — s dodatkem, že i tak doufají, že do Plzně dorazí.

Pro Harryho rodinu to znamenalo nečekané finanční výdaje. Sbírka v té době už běžela. Jeho dcera původně doufala, že se podaří vybrat vyšší částku, aby otci mohla ukázat třeba Londýn, Francii nebo další místa, kde během války bojoval — nikdy tam totiž nebyl. Počítala však s tím, že letenky pro veterána i pro ni pokryje Delta Airlines díky iniciativě magistrátu.

47 fotografií

Když si letenky museli nakonec zaplatit sami, z plánovaných výletů po evropských městech sešlo. Cílem se staly především samotné plzeňské oslavy. Do Evropy přiletěli především kvůli nim.

Město přitom nemuselo uhradit veškeré náklady — ale mohlo alespoň část. Pokud je pravda, že rozpočet Slavností svobody činil částku přes 10 milionů, někde jsem slyšel i okolo 20 milionů korun, zatímco ubytování Harryho a transfer z letiště a zpět vyšly na zhruba 20 tisíc korun, pak je to – vzhledem k tomu, že šlo o nejvýznamnějšího hosta, kterým se vedení města veřejně chlubilo – částka téměř směšná.

Mezi vámi a primátorem Plzně Romanem Zarzyckým se pak na sociální síti rozhořel spor také o to, proč Humasona nepozvali na setkání na radnici po pietní akci u památníku Díky, Ameriko!, kterého se účastnili kromě potomků válečných veteránů také prezident Petr Pavel a belgický král Filip...
Ano. Pan primátor na sociální síti tvrdil, že to nebylo v kompetenci města. Jenže dle mých zdrojů, které následně potvrdil i ve svém emailovém vyjádření belgický velvyslanec, hosty vybírala právě plzeňská radnice a že hlavní slovo měl pan primátor. Vůči Harrymu to bylo neslušné. Primátor Zarzycký říká, že nesmíme zapomenout na své hrdiny — a pak nepozve toho hlavního? V tomhle mě opravdu lidsky zklamal. Harry byl jediný veterán, který dorazil. Byl tváří Slavností svobody. On byl ten skutečný frajer.

Humasonova dcera vyhlásila sbírku na „výlet snů“ v prosinci loňského roku s tím, že potřebují zhruba 20 tisíc dolarů. Než se do Evropy vydali, lidé jim přispěli jen 2600 dolarů. Poté, co jste na sociální síti zveřejnil kritiku radnice, že veteránovi nepřispěli ani na letenku a nezaplatili mu ani oběd, došlo k obratu a cílová částka sbírky byla splněna. Dokonce překonána. Jak chce Harry peníze využít?

Vybralo se opravdu neuvěřitelných téměř 30 tisíc dolarů. Harry z toho určitě nejprve splatí půjčku, kterou si kvůli cestě vzal, a něco si vrátí na svůj „emergency fund“, fond na neočekávané zdravotní náklady, ze kterého původně platil letenku. V USA se totiž platí za zdravotnickou péči, a ve svých 99 letech ji Harry samozřejmě potřebuje.

V Česku jsme mu připravili opravdu nezapomenutelný program, ze kterého dodnes žije. A co je velmi silné – poprvé od konce války se osobně setkal a popovídal si s přeživší z Osvětimi, paní Ditou Krausovou.

Když totiž Harry v květnu 1945 jako příslušník 2. pěšího pluku 5. pěší divize 3. armády generála Pattona osvobozoval jižní Čechy, dostal se ve Volarech do kontaktu právě s přeživšími z pochodu smrti. I pro něj to tedy bylo mimořádně silné a osobní setkání.

Co by podle vás mělo město ve spojitosti s oslavami osvobození zlepšit?
Nechci vůbec kritizovat tým lidí, který stojí za přípravou Slavností svobody, ti odvedli dobrou práci. Celý organizační tým složený z běžných pracovníků se k Harrymu choval velmi hezky a slavnosti byly celkově krásné.

Ale myslím si, že město jako celek by mělo veteránům věnovat víc pozornosti. Mělo by vynaložit více energie na to, aby je do Plzně skutečně přivedlo. Mluví se o tom, že veteráni jsou pro město to nejcennější – ale reálně se pro to moc nedělá.

Veterán byl tváří Slavností svobody, město mu nezaplatilo ani oběd, vadí historikovi

Samozřejmě, ne všichni mohou přijet — mnohým už to zdravotní stav nedovolí. Ale spousta z nich by se sem ráda vrátila, jen na to jednoduše nemá prostředky.

Letos jsem například během slavností nabízel městu, že mám natočené osobní vzkazy od veteránů, které by bylo možné promítnout. Nakonec ale nenašli prostor, kde by se vůbec objevily.

Byl bych ochoten i ke spolupráci s panem primátorem, protože mi jde především o úctu k veteránům — ale za současného přístupu si takovou spolupráci bohužel nedokážu představit.

Problém je, že město chce Slavnosti svobody zrušit či změnit jejich koncept – dle vyjádření primátora, protože nejsou žádní veteráni. Jenže to je jen výmluva. Veteráni zatím jsou a ještě pár let budou, jen je potřeba se o ně zajímat, a pak jsem přesvědčen, že se do Plzně rádi vrátí.