„Sedmnáctý listopad bývá ve městě poklidný. Ulice jsou prázdnější, školy zavřené a lidé mají chvilku na odpočinek,“ tak začínají městští strážníci z Plzně vyprávět pondělní příběh. I proto si hlídka všimla drobné postavy, která stála poblíž základní školy na Borech.
U školy stál malý chlapec s aktovkou na zádech a plakal. Strážníci mu hned nabídli, aby se ohřál v jejich autě, a ujistili ho, že se nemusí ničeho bát.
„Chlapec mezi vzlyky dokázal říct jen své jméno a třídu. Pak se postupně rozmluvil. Ráno ho prý ke škole odvedl strýc, se kterým žije, protože si myslel, že je běžný školní den. Netušil, že je státní svátek,“ pokračují strážníci.
A tak školák zůstal ráno na ulici úplně sám a nevěděl, co má dělat.
Strážníci se o něm pokusili získat informace u vedení školy a zároveň mu nabídli, že společně projedou trasu, kudy jezdí domů, a snad si tak vzpomene, kde bydlí.
„Zpočátku je vedl jistě, ale přibližně v polovině cesty se zastavil a s tichým hlasem přiznal, že dál už neví,“ popsali dále strážníci.
V tu chvíli zazvonil hlídce telefon s očekávaným kontaktem na chlapcova otce. Ten jim potvrdil, že si synka může převzít strýc, který byl v provozovně v centru města. Hlídka školáka odvezla na domluvené místo a hned při prvním očním kontaktu bylo jasné, že příběh bude mít šťastný konec.
„Jakmile svého blízkého uviděl, okamžitě se mu vrhl do náruče,“ uzavírají plzeňští strážníci.