Smysl netradičního adventního kalendáře je prostý. Děti poznávají okolí či názvy ulic svého městečka, tráví společné chvíle se svými kamarády, nebo rodiči, k tomu se hýbají, a v neposlední řadě si zkracují čekání na Ježíška.
Kdo první přišel s originálním nápadem, zřejmě nezjistíme. Původně se redakce domnívala, že se objevil v době covidové, kdy se lidé nemohli scházet a pohyb na čerstvém vzduchu hygienici doporučovali. V Chrástu u Plzně ale hru pořádají už od roku 2015.
„Možná byly první Šťáhlavy. Vůbec poprvé jsem to viděla u nich,“ inspirovala se tehdy jedna z organizátorek okenního adventního kalendáře v Chrástu Andrea Šímová. Ta spolu s druhou místní obyvatelkou Radkou Beranovou tradici neporuší ani letos a 1. prosince se jednička někde rozsvítí. V předchozích letech to bývalo třeba na budově úřadu. Tentokrát to bude mít určitou spojitost s loni otevřenou cyklostezkou na zaniklé železniční trati z Plzně do Prahy.
V Chrástu poslední číslo svítí na faře
Poslední číslo se tradičně objeví na chrástecké faře, kde je na Štědrý den živý betlém a děti dostanou za donesenou vyplněnou tabulku s čísly popisnými rozsvícených domů malou odměnu.
„Rozdáme zhruba čtyřicet cen, ale víme, že dětí chodí více. Někteří mají 24. prosince už jiný program a na faru proto nepřijdou,“ vysvětluje Šímová s tím, že už je s místními, kterým čísla svítí, předem domluvená, aby je nechali ve svých oknech až do Nového roku. To proto, aby je měli šanci najít také ti, kteří to v předvánočním shonu nestihnou.
O každoroční akci informuje nejen místní zpravodaj Kulich, ale tabulku na vyplnění dostanou do schránek všichni Chrástečtí. Aby měli hledání čísel snazší, v mapě mají označené, v jaké čtvrti a v jakém období se čísla rozsvítí.
Najít dobrovolníky a obsadit 24 čísel není podle organizátorky problém. „Snažíme se, aby čísla byla každý rok u někoho jiného. Máme ale třeba jednu rodinu se šestiletým chlapečkem, který chce mít číslo každý rok a moc se na něj těší,“ popsala Šímová, která tak svolí k výjimce. Vyrobit světelné číslo není podle ní nic složitého a tvrdí, že v jednoduchosti je krása. Stačí ho například vystřihnout z kartonu a podsvítit. Občas se ale objeví i zcela originální nápady, jako třeba perníková vesnička s číslem na kostelní věži.
Kde vzali Šťáhlavští inspiraci?
A jak to mají ve Šťáhlavech a byli skutečně ti, kteří s nápadem přišli? Šňůru adventních čísel v obci odstartovala Petra Brůhová, a to v roce 2014. „V prosinci 2013 jsem byla s manželem na dovolené v Rakousku a tam jsem čísla poprvé viděla. Bylo to ve vesnici Pfunds nedaleko Nauders. Nadchlo mě to, byla to nádhera, hned jsem nad tím začala uvažovat, že bychom to mohli udělat i u nás a manžel mě v tom podpořil,“ vzpomíná žena, která hru organizovala asi pět let. Tvrdí, že je to skvělý nápad, jak dostat děti večer, kdy už je tma a zima, ven.
Má radost, že se „bojovka“ chytla a zájem o ni stále trvá. Již několik let ji má na svých bedrech Nicol Krpejšová. „U nás je to podobné jako v Chrástu, 24. prosince odpoledne se scházíme na návsi u stromečku, kde děti dostanou za hru malou odměnu, v kulturním centru Beránek si dospěláci mohou dát svařák a v kostele vyzvednout betlémské světlo. Na náměstí uloví také poslední číslo,“ popsala organizátorka specifického adventního kalendáře ve Šťáhlavech Krpejšová.
V téměř třítisícové obci svítí čísla 20 až 24 už od 20. prosince. Důvod je stejný jako v Chrástu, aby byl čas je najít. Dobrovolníků, kteří svítí každý den zhruba od 16 do 22 hodin je vždy dost. Dokonce nabídka převyšuje poptávku. „Stačí zveřejnit výzvu a lidé se nám ozývají. Většinou jsou to rodiče dětí z mateřské a základní školy. Snažíme se, aby čísla svítila pokaždé někde jinde, ale máme sedm domů, kde o číslo moc stojí, tak ho mají dvakrát za sebou. Ale přidělíme jim jinou číslici,“ vysvětlila Krpejšová, která loni za vyplněnou kartičku rozdala kolem 170 pozorností. Dětem žádnou nápovědu nedává, bylo by to zbytečné. Zpočátku sice tají, kde čísla objevily, ale nakonec si to mezi sebou řeknou.
„Tahle hra už k Vánocům u nás patří. Děti jsou každý rok natěšené, nabádají rodiče, aby mi zavolali a domluvili si u mne číslo,“ uzavírá Krpejšová s tím, že letos připravila pro ty, kterým bude nějaká číslice doma svítit, malou pozornost. Svůj rozsvícený okenní kalendář mají i sousední Šťáhlavice.
K rozsvíceným číslům razítko s písmenkem
Několik let měl obrovský úspěch také Touškovský adventní kalendář, když jej před šesti nebo sedmi lety začali pořádat. Napočítali kolem 120 rodičů s dětmi. Velkou zásluhu na tom měly vychovatelky ze školní družiny, které s dětmi chodily, byť čísla v denním světle rozsvícená nebyla.
Organizátoři z Města Touškova zpočátku zveřejňovali na Facebooku malou nápovědu, kde číslo svítí. Další rok už byli konkrétnější a zveřejnili název ulice. Hra však začala postupně skomírat, děti odrostly a ty starší už o ni neměly zájem. Bylo proto nutné ji něčím povzbudit. Vymysleli proto tajenku, poblíž každého čísla byla krabička s písmenkem na razítku.
„Jenže občas někdo razítko ukradl nebo přendal jinam. Minulý rok jsme proto šli do stopovačky, kdy zájemci během prosince hledali po městě na lampách pouličního osvětlení kartičky s písmenky a zaznamenávali je do tabulek,“ popsal místostarosta a člen pořádajícího spolku Náš Touškov Daniel Vávra, který přiznal, že letos se hra neuskuteční. „Chce to nový nápad, dáme si pauzu.“
Zavzpomínal na hezký moment z jednoho roku, kdy všichni ti, kterým se v oknech objevila čísla, dostali od zpočátku neznámého dárce malou pozornost. „Někdo měl zase pro příchozí k dispozici svařák nebo na plotech bylo připravené malé občerstvení,“ vypíchl nejhezčí momenty Vávra.
Dárek pro prvního, kdo číslo najde
Také v Kaznějově na Plzeňsku se loni u vrat jednoho rodinného domu každý den objevil dárek v podobě ručně vyrobené háčkované ozdoby. Ve třítisícovém městě pořádají hru teprve od roku 2021. Inspirovali se v sousední obci Hromnice. Čísla se postupně rozsvěcují nejen v oknech, ale třeba také na vratech, balkonech, na plotech.
„Město je poměrně velké, aby ho děti nemusely každý den obcházet celé, tak jim hledání trochu usnadňujeme. Každý den zveřejňujeme na Facebooku krátký verš, kde je ukrytý název ulice,“ řekla Markéta Oplocká z pořádajícího Spolku pro Kaznějov. Kartiček na vyplnění názvů ulic a čísel popisných rozdají kolem stovky, pro pozornost si ke kapličce den před Štědrým dnem přijde zhruba tak 50 z nich.
