Památku obětí transportů židů z Plzně za druhé světové války připomnělo v neděli tradiční vzpomínkové shromáždění v plzeňské Staré synagoze. Akce se koná v době výročí tří velkých transportů židů z města. Ty se odehrály ve dnech 18., 22. a 26. ledna 1942. Deportováno při nich bylo 2 613 lidí do ghetta v Terezíně. Z toho jenom 209 plzeňských židů se dožilo konce války.
Lidé do transportů byli v Plzni shromažďováni v sokolovně ve Štruncových sadech, odkud je potom odváděly strážné oddíly německé okupační armády na nákladové nádraží. Vedle Staré synagogy je od roku 2002 pietní místo Zahrada vzpomínek, kde odvlečené oběti připomínají kameny s jejich jmény.
Ústa, ruce a nohy, které zdobí ulice Plzně, vytvořil sochař z Chválenic |
Předseda plzeňské židovské obce Jiří Löwy připustil, že ve dnech, kdy se transporty připomínají, se necítí dobře. Mimo jiné proto, že i jeho prarodičů se deportace z Plzně v roce 1942 týkala.
„Přibližně šest milionů lidí za války zmizelo a jedna z největších tragédií je, jakým způsobem byli zabiti a jak se s nimi zacházelo. To bylo něco hrozného. Já osobně se nedokážu smířit s tím, že za tyto činy bylo jenom velice málo lidí potrestáno. Ty hrůzy nedělalo jenom těch dvanáct, kteří byli odsouzeni v Norimberku. Někdo je musel poslouchat a někdo se toho s velkou chutí fyzicky zúčastňoval. A dokonce zrovna ty mocenské státy, které dneska rozpoutávají nepříjemnosti v celém světě, se těchto lidí po válce chopily, schovaly je a používaly je,“ řekl Jiří Löwy.
Je přesvědčený, že události spojené s holokaustem je v dnešní době důležité připomínat i vzhledem k tomu, co se děje v České republice a v zahraničí.
„Vážíme si demokracie a snažíme ji léta držet. Ale v některých případech je demokracie krátká na lidi, kteří se nechtějí slušně chovat. Nezbývá než dělat akce, aby popírači holokaustu viděli, že většina národa neříká, že se nic takového nestalo. Chceme také udělat maximum proto, aby se to neopakovalo. Říká se, že se poučíme z chyb, které se udělaly dříve, ale co konkrétně v rámci toho udělat, je na našich politických představitelích,“ prohlásil.
Aby se na Věrku nezapomnělo, přeje si autorka knihy o židovské dívce |
Domnívá se, že v zemi získávají prostor lidé, kteří se hlásí ke krajní pravici a mohou něco podobného jako popírání holokaustu beztrestně nastiňovat.
Připomíná vývoj v Evropě v souvislosti s nástupem fašismu a nacismu zhruba od roku 1933. „Dneska by asi to, co se povedlo Hitlerovi, podobným způsobem nešlo. Ale jsou tady jiní. Já osobně jsem zděšený z toho, co se děje v USA. Mám tam zbytek příbuzných, kteří přežili holokaust, a ti jsou z toho také nesví. Polovina z nich jsou republikáni, ale ne republikáni pro Donalda Trumpa. Není velkého rozdílu mezi Putinem, Hitlerem nebo jakýmkoliv autoritářem,“ uvedl.
Akce k připomenutí plzeňských transportů židů se zúčastnil Radovan Kodera, který má zásluhu na vzniku Zahrady vzpomínek a těžkou historii židovské komunity mapoval.
„Plzeňské velké transporty židů do Terezína byly v Česku jedny z prvních. A lidé z Plzně byli z Terezína mezi prvními, kteří byli odváženi na východ především do koncentračních táborů. Likvidace plzeňských židů byla tedy při tom veliká,“ připomněl Kodera.
I on je přesvědčený, že je v dnešní době nutné holokaust stále připomínat. „Souvisí to i s tím, co se děje například na Ukrajině nebo v Íránu nebo s tím, že se ve světě rozjela vlna antisemitismu,“ konstatoval.
Radovan Kodera si vybavuje dobu vzniku Zahrady vzpomínek u Staré synagogy k 60. výročí velkých plzeňských transportů v roce 2002.
„Uspořádali jsme akci Napiš jedno jméno, kdy lidé psali jména plzeňských obětí holokaustu na kameny. Nápisy se od té doby několikrát obnovovaly. Do toho se tak zapojily i další generace. Na začátku jména psali především studenti. A na jednu obnovu v posledních letech přišla se svojí dcerou jedna z bývalých studentek, která se podílela na vzniku památníku. Její dcera také obnovovala nápis na kameni,“ sdělil Radovan Kodera.