Památník, který stojí u hlavní silnice, zažil poměrně krušné časy. Poprvé byl vztyčen v roce 1938 ke dvacátému výročí vzniku samostatného Československa. Záhy však Němci obsadili Sudety a pomník povalili.
O deset let později byl znovu vztyčen a přibyla na nich jména čtyř českých lhoteckých občanů, kteří zemřeli za druhé světové války.
„Splatili jsme určitý dluh. Jsme rádi, že se vše uvedlo na pravou míru. Ať už se jedná o údaje o obětech války, ale i o pilotech,“ shodl se starosta desátého městského obvodu Jan Havel se spoluorganizátorem oprav desky na památníku Miroslavem Petrem.
České oběti 2. světové války ve Lhotě
Letci, kteří zemřeli na palubě sestřeleného bombardéru
|
Americký bombardér byl zasažen při posledním spojeneckém náletu na plzeňskou Škodovku a borské letiště 25. dubna. Při pokusu o nouzové přistání se zřítil na pole zhruba 300 metrů za posledním domem ve Lhotě.
V letadle bylo celkem osm vojáků. Řadu let se však mylně uvádělo, že jejich počet byl dvanáct a byli ubiti Němci v Liticích. Tak to až donedávna bylo napsané také na památníku padlých v Liticích. Od minulého pátku už jsou však informace na něm také správné.
Čtyřem letcům se totiž podařilo vyskočit právě nad Liticemi. Dva z nich přežili a dožili se úctyhodných 90 a 94 let. Další čtyři zahynuli v troskách zříceného letadla. Všem bylo kolem dvaceti let.
„Bylo mi tenkrát sedm let. Pro nás kluky spadlé letadlo bylo něco mimořádného. Chodili jsme se na něj dívat a houpali jsme se na jeho křídlech,“ vzpomínal v neděli u památníku Jindřich Kubale, bývalý lhotský starosta. Dnes již 87letý muž si stále vzpomíná na chvíli, kdy přijeli Američané a dali mu čokoládu. Ochutnal ji vůbec poprvé v životě.
„Že nás osvobodili, to jsme samozřejmě radost měli. Ale hlavně jako malý kluk jsem tenkrát vnímal to, že jsme od nich dostali něco dobrého. Máma nás tenkrát se sestrou poslala na začátek Lhoty. Sedli jsme si do pangejtu a že se najíme. Jel kolem džíp, vystoupili dva vojáci a ten jeden vytáhl z kalhot rychlé občerstvení a dal nám ho,“ vyprávěl s úsměvem senior a ukazoval na spodní část kalhot, kde měl voják jídlo.
 |
Také si vybaví Luise, který chodil k nim domů, protože se mu líbila jeho starší sestra. „Jednoho dne jsem se probudil a on byl pryč. Musel se vrátit domů. Tenkrát jsem kvůli němu brečel,“ uzavřel vzpomínky pamětník, zatímco nad jeho hlavou dvakrát proletělo k příležitosti slavnostní chvíle historické vojenské letadlo.
Vzpomínkové akce se účastnili také členové Klubu třetí armády Plzeň se svojí dobovou technikou.
