Plaské centrum stavitelství láká na tatrovku i cennou sbírku projektanta

  10:08
„Práce je život. Dokud můžu pracovat, žiju.“ Takové je životní krédo významného západočeského projektanta Bohumíra Baxy. Ten v květnu oslaví 90. narozeniny. Před deseti lety stál u zrodu Centra stavitelského dědictví v Plasích. Letos v březnu mu věnoval svou sbírku cenné odborné literatury o architektuře a stavitelství.

Významný západočeský projektant Bohumír Baxa oslaví v květnu 90. narozeniny. | foto: Archiv

Ta je pro odbornou veřejnost přístupná od 28. března společně s otevřením centra. „Středoškolské učebnice, pomůcky pro projektování a především svědomitě a pečlivě vedené sešity z odborných předmětů a školní práce Bohumíra Baxy tvoří nejcennější část daru. Vytváří velmi hodnotný soubor informací o způsobu a úrovni výuky na středních odborných školách v období těsně po polovině 20. století, kdy byla dovednost precizního technického rýsování a kreslení stále ještě nezbytnou potřebou a dobrou vizitkou každého studenta i projektanta,“ potvrzuje Lukáš T. Hejný, vedoucí oddělení architektury a stavitelství Národního technického muzea, pod které plaská expozice patří.

Dar obsahuje i řemeslné náčiní a další prvky z truhlářské dílny tatínka Bohumíra Baxy, které jej ovlivnily na profesní dráze projektanta v oboru pozemních staveb. Sám nechce vyjadřovat cenu svého věcného daru.

Navrhování staveb od Ernsta Neuferta

Hovoří raději o nehmotné hodnotě, která může být inspirací i pro nejmladší generaci návštěvníků komplexu v Plasích, třeba při jejich možné volbě technické či stavební profese. A s odkazem na původně sakrální charakter kláštera vyzdvihuje alespoň jeden titul – „bibli všech projektantů“ – Navrhování staveb od Ernsta Neuferta, která poprvé vyšla v Německu v roce 1936.

„Cením si tvořivých hodnot společenství lidí a jsem rád, že mohu přispět a plnit i odkaz rodičů, prarodičů a strýce generála Antonína Lišky (stíhacího letce RAF), kteří přežili hrůzy 2. světové války a dokázali být součástí světa dobré vůle a svobody, který se po roce 1945 sjednotil pod dvěma slovy: Nikdy více. Tak se dnes dívám na svět,“ uvedl Bohumír Baxa.

Vzhledem k zapojení jeho rodičů do protiněmeckého odboje a působení strýce v RAF už jako dítě zakusil četné útrapy. Ty se vystupňovaly po roce 1948, kdy kvůli živnosti tatínka a účasti strýce v britském Královském letectvu nemohl navázat na rodinnou tradici nábytkáře a stavitele, a musel začít svou profesní dráhu jako zedník. Z pohledu vládnoucí garnitury tím odčinil svůj kádrový původ a mohl si dodělat i Vyšší průmyslovou školu stavební v Plzni.

S útrapami ze strany nacistů a následně i komunistů souvisí to, že si Bohumír Baxa uchoval nejen odbornou literaturu, ale i kompletní školní učebnice, sešity a potřeby. Sám však na tuto etapu nevzpomíná s hořkostí – na Plzeňsku a Karlovarsku se takto od píky podílel na realizaci desítek staveb. Studium stavební fakulty mu bylo umožněno až v šedesátých letech, během uvolňujících se poměrů.

Stavební mise v Ázerbájdžánu

Krátce po jejím absolvování začal pracovat jako projektant, po čase dokonce jako vedoucí projektant. Jen díky šťastné souhře okolností na svém postu zůstal i po okupaci vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, proti níž ostře a veřejně vystupoval.

Revoluce v roce 1989 byla pro tehdy již zkušeného pětapadesátiletého a respektovaného projektanta v oblasti pozemních staveb impulsem pro vstup do veřejného života. Vybudoval kontrolní výbor na tehdejším okresním národním výboru v Karlových Varech. A prostřednictvím karlovarské oblastní kanceláře České komory autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT) začal být velmi aktivní i na stavovské a profesní úrovni.

Projektové zkušenosti v 90. letech zúročil i v oblasti vědy a výzkumu. Již v relativně pokročilém věku 75 let nastoupil na stavební misi v Ázerbájdžánu, kde mezi lety 2008 až 2009 pracoval jako supervizor pro společnost Bureau Veritas Czech Republic.

Podle Roberta Špalka, předsedy ČKAIT, dar mapuje vývoj stavitelství a projektování v posledních bezmála sedmdesáti letech. „Ukazuje, co museli zvládnout a umět studenti v padesátých letech minulého století. To je velmi zajímavé zejména z pohledu současných problémů technického vzdělávání,“ sděluje Špalek.

Tatra: od zázraku k vraku a zpět

Nová expozice v Centru stavitelského dědictví v Plasích nese název Tatra 77a – od zázraku k vraku a zpět. Návštěvníkům představuje čerstvě restaurovaný osobní automobil této značky ze sbírky Národního technického muzea i vývoj a historii vozů Tatra 77 a 77a ve všech souvislostech.

Nechybí zde například panely věnované vývoji těchto vozidel a aerodynamických automobilů obecně, trojrozměrné vzorky z vlastního restaurování nebo demonstrační pomůcka v podobě dvou zmenšených aerodynamických tunelů s modelem Tatry 77, respektive konvenčního automobilu z meziválečných let.

Další nová výstava má název Motocykly ČZ s příběhem. Ta prezentuje dvě desítky motocyklů značky ČZ. S řadou z nich lze spojit zajímavé a někdy bohužel smutné lidské osudy a příběhy. Autoři expozice některé z nich připomenou. Výstava potrvá do 28. října.