Teď už je Tomáš Holub zase zpátky ve službě a užívá si setkání s lidmi.
„Uvědomil jsem si, že samota člověku krade radost ze života. I když kolem sebe máte všechny sociální vymoženosti, můžete se dívat na televizi, sledovat seriály nebo komunikovat po internetu, důležitý a potřebný je zkrátka osobní kontakt,“ je přesvědčen.
Plzeňský biskup se nakazil na obchodním jednání, na něž zamířil 14. září. Za dva dny dostal zprávu, že jeden z účastníků má pozitivní výsledek testu na covid-19. On, více než dvacet kněží a další zaměstnanci, s nimiž se shledal, nastoupili do dobrovolné karantény.
Rozhodně bych o něm nemluvil jako o chřipce
Ve čtvrtek ráno se však u Holuba objevily lehké příznaky onemocnění.
„Měl jsem bolesti hlavy. Kdybych nevěděl, že jsem se potkal s někým nakaženým, nevěnoval bych tomu pozornost. Ale takhle jsem šel hned na odběry. Absolvoval jsem test pro samoplátce, protože to byla nejrychlejší varianta,“ řekl. Poté se dozvěděl, že patří mezi infikované.
Zejména první část desetidenní izolace byla pro biskupa náročná. „Teplota mi kolísala mezi třiceti osmi a třiceti devíti stupni. Bolelo mě kompletně celé tělo, všechny svaly, oči. Měl jsem zimnici, ztratil jsem čich. Nebyl to úplně lehký průběh nemoci,“ popsal Holub.
Koronavirus je podle jeho názoru především nevyzpytatelný. „Rozhodně bych o něm nemluvil jako o chřipce. Navíc mě překvapilo, jak nevypočitatelně se šíří. S některými lidmi jsem do kontaktu téměř nepřišel, a přece se ode mě nakazili,“ uvedl.
Doplnil, že někteří měli dokonce těžší průběh onemocnění, ale nikdo z nich naštěstí nemusel do nemocnice. „Měl jsem kvůli tomu pocity viny, ale snažil jsem se jim ubránit,“ přiznal.
Asi v polovině izolace se Holubovi ulevilo. Toto pondělí absolvoval kontrolní test, který už infekci neprokázal. Následně nastoupil do služby.
„Snažím se víc odpočívat, protože se stále cítím unavenější než předtím. Nicméně je zase hezké být s lidmi, moc si to užívám,“ sdělil. V současnosti je podle biskupa podstatné, aby lidé byli zodpovědní, ohleduplní a situaci nepodceňovali.
„Neznamená to mít strach nebo propadat panice, ale brát věci vážně. Na druhou stranu těm, kteří se obávají, je důležité naslouchat a porozumět tomu, co potřebují,“ uzavřel.