Dalším krokem by podle ochránců přírody šumavské rezervace měl být přesun již zavedených metod do volné krajiny, kde na velkých, melioracemi odvodněných lánech hospodaří zemědělci.
„Chtěli bychom podobně postupovat v krajině, která se obdělává a kde se z polí voda odvádí melioracemi,“ sdělila Ivana Bufková, vedoucí projektu Život pro mokřady.
Projekt, do kterého Evropská unie vloží 150 milionů korun, byl zahájen na konci roku 2018 a potrvá do roku 2024. Za tu dobu má být obnoveno 2000 hektarů mokřadů. Už je jisté, že se část území podařilo opět nasytit vodou. Kanály, které byly na Šumavě široké někde i pět metrů, už jsou totiž zasypané.
„Musíme říci hospodářům, že to jde, ale je třeba také změnit systém dotací,“ uvedl při prohlídce šumavského mokřadu Malý Bor nedaleko Prášil náměstek hejtmanky Plzeňského kraje pro životní prostředí Josef Bernard. Doplnil, že polovina evropských dotací jde do zemědělství.
„Musíme s jejich pomocí podporovat lidi, kteří hospodaří udržitelným způsobem a prvky typu mokřadů budou do krajiny vracet,“ uvedl Bernard s tím, že když dnes sedlák obnoví na zemědělské půdě třeba mokřady, přijde o část produkční plochy a tedy i o část dotací. „Je potřeba mu to dotacemi vyrovnat a trvale ho podporovat, protože kvůli péči o krajinu přijde o peníze,“ doplnil Bernard.
Bufková navrhuje, aby se v již existující Národní strategii ochrany přírody přesně kvantifikoval podíl mokřadů v krajině, který by se měl v první fázi obnovit. „Číslo nemusí být horentní, ale musí se tam objevit, jaké procento a dokdy se obnoví,“ uvedla Bufková.
Připomněla, že dnes vidíme v krajině obrovské celky zemědělské půdy. „Na nich se dříve mozaikovitě vyskytovaly drobné mokřádky nebo i potoky. Za minulého režimu nejen že se na těchto plochách vybudovaly odvodňovací meliorační kanály, ale ještě se do těchto kanálů svedly i potoky, které krajinou protékaly,“ popsala Bufková.
Teď je ta pravá chvíle krajině pomoct
„Pokud chceme, aby v krajině voda fungovala, jak má, je potřeba část mokřadů vrátit i do těchto velkých celků,“ sdělila. Tím se podle ní zabrání tomu, aby se půda na tak obrovských plochách přehřívala.
„Hospodaření na půdě potom bude ekonomicky trošku náročnější, když budou muset zemědělské stroje mokřady objíždět. Ale ono je ekonomicky náročné i to, když se musí řešit dopady dlouhých suchých období. Horké a suché periody mají na zemědělce a na jejich úrodu také obrovsky negativní vliv,“ uvedla Bufková.
Podle ní je nyní v České republice ideální příležitost k tomu, aby se pomohlo krajině. „Protože životnost meliorací dobíhá. Pokud se tedy meliorace samovolně zanesou, bylo by dobré nechat v tom místě vzniknout mokřádek a nechat místo samovolně zregenerovat nebo tam obnovit potok. Někteří zemědělci ale zanesené meliorace znovu čistí a nechávají je opět fungovat,“ uvedla Bufková.
„Když jedu českou zemědělskou krajinou, vidím příklady obojího - že se meliorace obnovují i toho, že se nechávají zanesené a v okolí ucpaného místa vznikne mokřad,“ dodala.
Z dvou tisíc hektarů je obnoveno 300 hektarů
Díky projektu Život pro mokřady se má na Šumavě obnovit 2000 hektarů mokřadů. Hotových je 300 hektarů. Už se do nich rychle vrací voda a potoky se s pomocí bagrů i dobrovolníků vracejí do svých původních koryt, z nichž je odvedly odvodňovací kanály.
Revitalizovat by se mělo 47 lokalit, z toho 43 na české a čtyři na německé straně. Rozeseté jsou nejen po národním parku, ale i kolem něj od Železné Rudy po Lipno. Některé jsou i na pravém břehu Lipna nedaleko hráze.
„Loni jsme revitalizovali 13 míst, letos dalších 15 přibude. Vybíráme místa v kritickém stavu,“ popsala Bufková. Příkladem návratu vody je mokřad Malý Bor u Prášil. Zdejší pastvinou protéká potok, vedle je listnatý les.
Zatímco za minulého režimu tu díky odvodňovacím kanálům jezdila těžká vojenská technika, dnes už je tu hustý porost bříz, mezi nimi jsou potoky, tůňky, zvedla se hladina spodní vody. Vrátili se sem i vodomilní živočichové a rostliny.