Kraj s architektonickou soutěží nepočítá. Pod hejtmanství spadající Kulturní centrum Plzeňského kraje vedené architektem Hynkem Gloserem už bez soutěže zadalo vypracování architektonické studie týmu Evy Heyworth. Po vzniku studie se má postupovat metodou Design & Build (navrhni a postav), další fáze projektu tedy má zajistit dodavatel stavby.
Mluvčí signatářů otevřeného dopisu – plzeňští architekti Petr Klíma a Marek Marovič – upozorňují, že tato metoda je vhodná pro technické stavby, ale ne pro vybudování reprezentativních kulturních objektů. Klíma a Marovič tvrdí, že architektonická soutěž je tradiční a prověřený způsob, jak dosáhnout co nejlepšího výsledku. Pokud kraj soutěž odmítá a navíc chce dál postupovat metodou Design & Build, obávají se, že projekt, jehož cena se zatím odhaduje na zhruba dvě miliardy, nemusí dopadnout dobře. Výzvu v otevřeném dopise už podpořila Česká komora architektů.
Jak myšlenka napsat otevřený dopis zástupců kraje vznikla?
Klíma: Z prosincové veřejné debaty o záměru kraje na rekonstrukci a přestavbu bývalých lázní jsme nabyli dojmu, že kraj nepostupuje zcela transparentně a na celou věc velmi spěchá. V té diskusi také poprvé zaznělo, že kraj chce postupovat metodou Design & Build. To nás znepokojilo.
Pokusili jste se své výhrady probrat se zástupci kraje?
Marovič: Ano. Vzhledem k našim velkým pochybnostem jsme se pokusili kontaktovat zástupce kraje s tím, že máme obavy, protože představený postup řešení není vhodný pro takový typ stavby. Zástupci kraje nám pak v únoru během rozhovoru řekli, že už je v podstatě rozhodnuto, že kraj svěří vypracování studie architektce Evě Heyworth, a dále půjde metodou Design & Build. To nás zklamalo, protože na předchozí debatě představitelé kraje prezentovali, že záležitost ještě není uzavřená a že bude probíhat v nějaké formě soutěžní dialog. Na zmíněném únorovém setkání jsme zjistili, že to neplatí. Na setkání s některými profesními kolegy jsme se shodli, že obavy sdílíme společně a že bychom alespoň formou otevřeného dopisu měli dát veřejně najevo svůj názor, když snahy o diskusi selhaly.
Jádrem sporu tedy bylo použití postupu metodou Design & Build ? To je to, co vám vadí nejvíc?
Klíma: Vadí nám tři věci. První z nich je výběr autorky projektu v podstatě „z ruky“. Zástupci kraje argumentují tím, že postupují legálním způsobem, protože paní architektku zaměstnali. Nám ale nejde o paní architektku Heyworth a její tým, ale o princip, tedy že kraj nezvolil formu jakékoliv soutěže. Další problém spočívá ve zvolené metodě Design & Build, kdy dodavatel stavby zároveň zajišťuje projekt.
Marovič: Třetí výhrada souvisí s veřejnou odpovědností. Jsme přesvědčeni, že kraj by u stavby takového významu měl postupovat příkladně. Hájit takový postup tvrzením, že je to legální, považujeme za naprosto nedostatečné.
Nicméně jako argument pro zvolené formy od zástupců kraje zaznívá, že se jedná o postup přesně podle zákona.
Marovič: To je ale zavádějící obhajoba. Je samozřejmé, že kraj musí ctít zákony. Veřejnost by ale měla vědět, proč je takové rozhodnutí lepší, než vyhlásit architektonickou soutěž. Jediné argumenty, které jsou v souvislosti s tím slyšet, zní, že to bude rychlejší a možná levnější. Nicméně případná úspora financí je podle mne sporný argument i vzhledem k tomu, že se kraj zároveň vzdal vzorně připraveného projektu na budovu pro galerii U Zvonu za přibližně 30 milionů korun. Navíc je třeba upozornit, že pokud se na návrh rekonstrukce lázní nebude konat architektonická soutěž, veřejnost bude ochuzena o návrhy různých možností, jak budovu pro dané účely upravit. Každý tým, který by se soutěže zúčastnil, by přišel s vlastním řešením. Z množství návrhů by pak porota mohla vybrat koncepčně nejlepší návrh. Bez soutěže se o to ochudíme.
Takže podle vás příkladný postup, který vyžadujete, spočívá ve vyhlášení architektonické soutěže?
Marovič: Ano, to je ten základ, na kterém se s kolegy shodujeme. Jde o otázku invence. Jde o to, jak k projektu přistoupit. Tuto fázi kraj při svém přístupu úplně přeskakuje.
Klíma: Zkušenosti z posledních desítek let ze zahraničí i z Česka ukazují, že architektonická soutěž je mechanismus, který, někdy navzdory různým těžkostem, vede k nejlepším výsledkům. S tím souzní i Česká komora architektů, která soutěže prosazuje. I budova bývalých lázní v Plzni ostatně vzešla z návrhu z architektonické soutěže v roce 1914. Budova pak byla dokončena v roce 1932 a ve své době se jednalo o nejmodernější zařízení svého druhu v Československu.
Zastánci použití metody Design & Build ji hájí i tím, že je efektivnější a nabízí lepší kontrolu nad financováním projektu. To může leckdo považovat za velmi dobré argumenty. Co je tedy podle vás na té metodě v případě bývalých lázní špatného?
Klíma: Pokud máme správné informace, kraj chce práce na projektu předat budoucímu dodavateli po vzniku připravované architektonické studie. Pokud nebude mimořádně důsledný, vzdává se části kontroly nad tím, jak bude výsledek vypadat. Do určité míry nechává volné ruce dodavateli, a ten pak může volit řešení, která mu budou vyhovovat. Je v podstatě jisté, že určujícím kritériem pro něj bude nejnižší cena, což nemusí přinést nejlepší výsledek.
Marovič: Metoda Design & Build spočívá v tom, že vybraná firma odpovídá za projektovou dokumentaci i za stavbu. Výhodné je, že tím odpadají určité třecí plochy například kolem víceprací. Tato metoda je však vhodná na stavby technického typu. Například na stavbu dálnice, skladových hal nebo depa dopravních podniků. Je vhodná pro typ staveb, u kterých tolik nezáleží na tom, jak budou vypadat její jednotlivé části. Ale u stavby pro galerii, tedy jednu z nejvýznamnějších veřejných staveb v celém kraji, hodně záleží na výtvarných detailech. Při používání metody Design & Build se ale může ztrácet kontrola nad tím, jak bude architektonický detail vypadat. Ve studii to nelze popsat zcela přesně, protože studie neřeší koordinaci technických požadavků s výtvarnými. My jsme přesvědčeni, že upravená budova bývalých lázní bude poselstvím o stavu naší kultury, tak jako ve své době bylo Velké divadlo nebo Měšťanská beseda. Podle nás si proto zaslouží celkově lepší přístup.
Zástupci kraje tvrdí, že zárukou kvalitní přípravy projektu je, že na jeho přípravě pracuje tým Evy Heyworth, kterou označují za přední osobnost české architektury. Vy to jako záruku nevnímáte?
Klíma: Nám nejde o konkrétní architektku, její kvality nechceme hodnotit. Nám jde o princip. Kraj podle nás volí špatný postup.
Marovič: Myslíme si, že možnosti řešení záměru by nejlépe prověřila architektonická soutěž, kde by návrhy hodnotila odborná porota.
Zastánci použití metody Design & Build poukazují na to, že nabízí rychlejší řešení záměru. To také nepokládáte za podstatný argument?
Marovič: Zásadní otázka je: Proč je v tomto případě dobré závodit s časem? Ta stavba tady bude desítky let a bude silně ovlivňovat nejenom funkci Západočeské galerie, ale bude mít nadregionální přesah. Tak jako ho má galerie, která patří mezi významné instituce tohoto typu na celorepublikové scéně i s přesahem do zahraničí. Postavit pro ni důstojné sídlo znamená obrovskou šanci přitáhnout do Plzeňského kraje lidi, kteří hledají kvalitní kulturu.
Myslíte si, že ještě existuje alespoň teoretická šance, že se architektonická soutěž na projekt pro využití bývalých lázní a vznik sídla galerie uskuteční?
Marovič: Šance je vždycky.
Máte rámcovou představu, jak by budoucí sídlo Západočeské galerie mělo vypadat?
Klíma: Myslím, že výsledná forma by měla odpovídat významu té instituce. Výsledek by měl reprezentovat hodnoty, které do toho objektu chceme jako společnost vložit. Pokud se to nepovede, neobstojíme jako společnost, nevyužijeme nabízenou šanci a dáme o sobě špatnou zprávu nejen do světa, ale také generacím, které přijdou po nás.