V dětství nic nenasvědčovalo tomu, že by rodák ze samoty Železný Hamr mohl někdy dosáhnout věhlasu. Brožíkovi žili v chudobě. Na Plzeňsku strávil malý Václav první tři roky svého života.
Pak se jeho rodina přestěhovala do Prahy. Ani tam se ale nouze nezbavila. Kvůli tomu se talentovaný mladík nemohl dát na studia na umělecké škole. Proto se začal učit litografem.
V jeho touze po studiu mu pomohla šťastná náhoda. Brožík chodil zpívat do kostelního sboru, kde svým kamarádům ukazoval svoje obrázky. Jeho talentu si všiml otec jednoho z jeho kamarádů, bohatý pivovarník Pavel Vnouček, který se přátelil s jedním z představitelů Akademie.
Vnouček Brožíka vychválil, a tak bylo pozdějšímu vynikajícímu umělci umožněno vstoupit na Akademii, ovšem až po tom, co si doplní vzdělání.
I zde pomohl Vnouček, který Brožíkovi zaplatil soukromé hodiny malování. Malíř pak v roce 1868 začal velice úspěšně studovat na Akademii. „Václav Brožík navštěvoval pražskou Akademii mezi lety 1868–1871 a po jejím dokončení se vydal na další studia do Německa. V roce 1876 přesídlil do Paříže, kde poměrně rychle získal velký obdiv,“ uvedla kurátorka sbírek Západočeské galerie v Plzni Eva Skořepová.
Příběhy obrazůLáska, krása a obdiv, ale také smrt, násilí a bída |
Do francouzské metropole přitom malíř zamířil bez jakékoliv znalosti francouzštiny jen s podporou Albrechta z Kounic a s doporučením Františka Ladislava Riegra. Úspěch umělce podpořil sňatek s Hermínou Sedelmeyerovou, jejímž otcem byl bohatý obchodník s obrazy Charles Sedelmeyer.
Rázem se tak ocitl ve vysokých společenských kruzích Paříže. Žil mezi Prahou, kde byl od roku 1893 členem profesorského sboru Akademie, a Paříží, kde bydlel s rodinou na Champs-Élysées. Často také pobýval na zámku d’Ambleville nedaleko Paříže u svého tchána.
Našel si ovšem i čas na tvorbu v Praze, kde se v roce 1883 podílel na výzdobě Národního divadla, ve kterém vymaloval královskou lóži obrazy s historickou tematikou.
Václav Brožík získal mimo jiných ocenění i obdiv císaře Františka Josefa I., který ho v roce 1897 za obraz Tu, felix Austria, Nube! povýšil do šlechtického stavu.
Václav Brožík náhle zemřel 15. dubna 1901 ve věku 50 let na srdeční selhání a je pohřben v Paříži na hřbitově Montmartre.
V tvorbě Václava Brožíka se objevují žánrové výjevy, zátiší, krajiny a v neposlední řadě také realisticky pojaté podobizny. Ovšem největšího věhlasu dosáhl svými historickými výjevy. Jeho asi nejslavnější díla vznikla pro reprezentační síň Staroměstské radnice v Praze.
Pro ni byly určeny dva jeho největší a nejznámější obrazy - Odsouzení Mistra Jana Husa na koncilu kostnickém 6. července 1415 a Zvolení Jiříka Poděbradského za krále českého 2. března 1458.
Jeho nejoblíbenějšími motivy byly výjevy z českých dějin, které zachycovaly hlavně slavné osobnosti. Nevyhýbal se ovšem ani zahraničním tématům. Důkazem je například obraz Kryštof Kolumbus na dvoře španělském. Zajímavostí je, že posloužil jako vzor pro americkou pěticentovou známku z roku 1893.
Všechny okruhy Brožíkovy tvorby jsou zastoupeny ve sbírce děl Západočeské galerie v Plzni.
Brožík nejraději maloval výjevy z českých dějin
„Mimo jiných historických výjevů Václava Brožíka máme v naší sbírce zastoupenou jednu ze studií k obrazu, který později maloval pro velký sál na Staroměstské radnici s motivem zvolení Jiřího z Poděbrad za českého krále. Ze žánrových výjevů zmíním olejomalbu Pohled do Sedelmayerova bytu v Paříži, ze zátiší olejomalbu Macešky a z krajinomaleb vyzdvihnu obraz Podzimní krajina s domem. Tematicky nejčetnější jsou z Brožíkových děl v Západočeské galerii podobizny, například portrét Brožíkovy manželky Hermíny Sedelmayerové před svatbou,“ vyjmenovává Eva Skořepová.
Celkem se ve sbírce Západočeské galerie v Plzni momentálně nachází osm Brožíkových kreseb a 32 maleb.
Jako zatím poslední zakoupila Západočeská galerie v Plzni před deseti lety od soukromého majitele dílo Anežka Steinhäuserová a Zikmund ze Švamberka. To hrálo důležitou roli v začátcích Brožíkovy kariéry a podle ředitele galerie Romana Musila je plátno velice cenným obohacením sbírek.
Díla českého malíře jsou i v současné době ozdobami aukcí nejen u nás, ale i v zahraničí. Jejich cena se většinou vyšplhá na několik milionů korun.
Pohnutý osud měl i umělcův rodný dům. Po letech usilovného jednání představitelů města Třemošná i Společností malíře Václava Brožíka s majitelem rodného domu Václava Brožíka, kdy dům dále chátral, se podařilo v roce 2010 uzavřít smlouvu o dlouhodobém pronájmu domu městu Třemošná.
Díky tomu mohla být v roce 2011 zahájena rozsáhlá oprava. Dnes už je objekt opět v plné kondici. Spatřit je na něm možné pamětní desku, která slavného rodáka připomíná. Před budovou potom najdeme jedno ze zastavení naučné stezky Třemošná.