iDNES.cz

Covidové odměny měly být spravedlivější, sestry se cítí podceněné

  8:18
Covidové odměňování ve zdravotnictví se stalo jablkem sváru. Odměny dostali totiž jen někteří pracovníci z těch, kteří se o pacienty starali, například lékaři v nemocnicích. Ale na praktické lékaře, jejich sestry i sestry v domácí péči se zapomnělo. Přitom byli v první linii.

Předsedkyně Sdružení praktických lékařů na Tachovsku Taťána Šimková (vlevo) a ředitelka Polikliniky Bor na Tachovsku Hana Bultasová upozorňují na nespravedlivé odměňování za práci v době koronaviru. (3. 9. 2020) | foto: Petr Eret, MF DNES

Praktičtí lékaři upozorňují na to, že odměny od státu dostali jen lékaři v nemocnicích. A na první linii, která i bez roušek ordinovala během celé covidové krize, se zapomnělo. Odměnu nedostali praktičtí lékaři, svezou se s nimi i jejich zdravotní sestry, které se také cítí odstrčené.

Nespravedlnost cítí i sestry v domácí péči, které skončily bez odměn, zatímco jejich kolegyně – pečovatelky s nižší odborností dostaly jednorázovou odměnu kolem 40 tisíc korun. 

Na problém dlouhodobě upozorňují ředitelka Polikliniky Bor Hana Bultasová stejně jako předsedkyně Sdružení praktických lékařů v okresu Tachov Taťána Šimková.

Kdo ve zdravotnictví dostal takzvané covidové odměny?
Bultasová: Odměny byly poslány hlavně do nemocnic, primární péče neboli praktická první linie z většiny žádné jednorázové odměny neobdržela, přitom tito lidé museli ošetřit každého. Protože žádné dotace na odměny první linie vypsány nebyly, dotazovala jsem se na ministerstvu zdravotnictví. Odpověděli, že vše vyřeší kompenzační vyhláška, ale už z názvu vyplývá, že má kompenzovat vyšší náklady na provoz, jako jsou ochranné pomůcky a ostatní náklady během epidemie. Při omezenému počtu výkonů jsme zažili výpadek příjmů, protože jsme museli změnit pracovní postupy. Například u vchodu do polikliniky jsme instalovali termokameru, protože jsme neměli člověka, který by celé dny měřil příchozím teplotu.

Podle vás by bylo lepší, kdyby odměny za covid-19 nedostal ve zdravotnictví nikdo?
Šimková: Chápu, že ministerstvo chtělo nějak zareagovat na to, že se epidemie zvládla, ale je otázka, proč vybrali jen některé složky, to znamená záchranáře a lékaře v nemocnicích. Ministerstvo práce a sociálních věcí poslalo peníze na odměny pro pečovatelky, ale jejich kolegyně – sestry v domácí péči – odměny nedostaly.

Bultasová: Pečovatelky patří pod ministerstvo práce a sociálních věcí, které se o své pracovníky postaralo, zatímco ministerstvo zdravotnictví řešilo jen část zdravotníků. Na sestry v domácí péči pamatováno nebylo.

Takže pracují vedle sebe a jedna odměny dostala a druhá ne a mezi zdravotníky tato nesystémovost vnáší pocity křivdy?
Bultasová: Pocit nespravedlnosti, sestry se cítí podceněné. Přitom jezdily k pacientům za každé situace, dělaly převazy, ošetřovaly pacienty, odebíraly jim krev. Žádnou z nich v době epidemie nenapadlo, že do terénu nepojede, že má strach z nákazy. Přitom důvod ke strachu byl, když se v Boru prokázala pozitivita covidu-19. Navíc na počátku epidemie nebyl dostatek ochranných pomůcek a sestry se chránily, jak to šlo. Nakonec jejich kolegyně pečovatelky dostaly odměnu kolem 40 tisíc korun, které jim samozřejmě přeji. Jako vysvětlení, proč sestry v domácí péči nedostaly nic, přišlo oznámení, že vše vyřeší kompenzační vyhláška, což zůstává otázkou.

Co budete dělat?
Bultasová: Peníze na odměny musíme nějak sehnat, ale nemáme na to, abychom každé sestře v domácí péči dali alespoň stejně jako pečovatelce. Problém je, že s praktickými lékaři, kteří také nedostali peníze navíc, pracují i sestry. Ani těm tedy lékař nemůže dát jednorázově velkou částku. Sestry v domácí péči a sestry v ordinacích praktiků tedy získaly kvůli nesystémovému rozdělování odměn pocit, že péče v terénu je méně hodnotná než v nemocnici, kde odměny dostávaly i nezdravotnické profese.

Dostanete nějaké peníze navíc přes kompenzační vyhlášku?
Šimková: O ničem nevím.

Může se stát, že někdo řekne, já ve zdravotnictví končím, když mi nedali odměnu?
Šimková: To asi ne, ale já pořád vzpomínám na to, jak pan premiér říkal, že pro Českou republiku je nejdůležitější zdravotnictví, do kterého se musí nalít miliardy, aby čtyři tisíce lékařů, kteří jsou v zahraničí, měli důvod se vrátit zpět domů. I dnes ale lékaři chybějí, v nemocnicích tisíc lékařů, asi tři tisíce odhadem chybí v terénu. A mladí kolegové pořád odcházejí do zahraničí. Mluvím o tom proto, že nesystémové odměňování podle mě situaci ještě zhorší.

Jsme v situaci, kdy schodek státního rozpočtu bude 500 miliard, spousty lidí si muselo během covidové krize utrhnout od úst, část podnikatelů přišla o své firmy nebo do firem museli dát celoživotní úspory, aby je udrželi, někdo přišel o práci, nebylo by tedy logické nedat odměny nikomu, když i dělníci v továrně, prodavači či řidiči, díky kterým získává státní rozpočet příjmy z daní, byli také v covidovém nebezpečí?
Bultasová: Je pravda, že každý byl nějak ohrožený.

Bylo by od politiků odpovědnější, kdyby řekli: během covidové krize jsme přišli o spoustu peněz, proto si všichni utrhneme od úst a budeme skromnější?
Bultasová: Asi by to bylo užitečné, ale to se nestane. Navíc epidemie ještě neskončila. Ptám se tedy, jak se budou zdravotníci odměňovat v příštích měsících?

Část veřejnosti říká, že praktičtí lékaři během epidemie nic nedělali. Můžete popsat, jak jste fungovali?
Bultasová: Všichni se báli. Polovina našich praktiků je v důchodovém věku, přesto všichni zajistili takové ordinační hodiny a takové postupy, aby se v čekárnách nehromadili lidé, ale přitom aby všichni příchozí mohli být ošetřeni.

Někteří praktici nebo specialisté řekli, že nebudou ordinovat, protože jsou rizikovou skupinou. Stalo se zde, že někdo nechodil do práce?
Šimková: To si mohou dovolit lékaři ve velkém městě, ale určitě ne na periferii, protože tady by je neměl kdo zastoupit. V Tachově jich je osm, dohromady v celém okrese Tachov asi 25. Všichni v době koronavirové krize chodili do práce. Pouze jedna lékařka byla na neschopence, ale ta zajistila zástup.

Báli jste se na začátku epidemie?
Šimková: Všichni jsme měli obavy, protože nás tisk informoval o tom, že v Itálii umírá jeden lékař za druhým. Měli jsme omezené množství ochranných pomůcek, přesto nikdo z nás nezůstával doma.

Takže v té době jste byli v ordinacích v ušitých rouškách?
Šimková: Samozřejmě. Po spotřebování našich zásob pro období chřipek a viróz nám šili roušky pacienti. Město nám ústenky také přineslo, stejně tak i vedení policie na nás myslelo. Byli jsme rádi, protože jsme v ordinaci museli zůstat. Ordinovali jsme nejen po telefonu, kdy jsme museli denně vyřídit třeba i 80 dotazů, vystavovat neschopenky, karantény i recepty, ale přišli pacienti i s akutními problémy.

Po jaké době od začátku epidemie jste se dostali k pomůckám v takovém množství a podobě, abyste se nebáli?
Šimková: Zhruba do měsíce. Chci ale říci, že všichni jsme šli medicínu studovat s vědomím, že jdeme do rizika, takže i kdyby přišla jakákoliv choroba, je to naše povolání, ve kterém nikdy nevím, s čím ke mně do ordinace pacient přichází.

Chodí třeba i s tuberkulózou?
Šimková: S ní jsem se setkala také.

Jak se snížila během nouzového stavu návštěvnost ordinací kvůli tomu, že se lidé báli?
Šimková: Návštěvnost se významně snížila. Přicházeli opravdu jen ti, kteří třeba bolest nemohli vydržet. Vždy to bylo po telefonické domluvě na určitý čas, aby se pacienti v čekárnách nepotkávali.

zpět na článek