Jsou to štěňata v dospělém těle. Útulek pomáhá psům, na nichž se testovaly léky

  6:06
Útulek v Borovně na Plzeňsku je jediným zařízením v Česku, kde kromě běžných psů pomáhají i bíglům, na kterých se testovaly léky. Tito psi tak po letech v laboratoři dostanou šanci na normální život u adoptivních majitelů.

„Inspirovali jsme se americkým spolkem Beagle freedom, který už funguje skoro 20 let v USA,“ říká Andrea Kolmanová, která byla iniciátorkou zřízení psího útulku v Borovně otevřeného v roce 2015.

Jde o první útulek v Česku, který se stará o psy plemene bígl, na kterých se testovaly léky. Jejím přáním je, aby se o testování na psech vědělo.

„Aby se mluvilo o tom, že je to daň lidstvu za jeho vymoženosti, kterou ale platí bíglové a jiná zvířata. Díky pokusům na zvířatech máme medicínu na tak vysoké úrovni, máme léky a zvířata jsou obětí. Tento osud si nevybrali a my jim za to chceme poděkovat, vážit si jich za to,“ poznamenala.

Podle Kolmanové to ale neznamená, že chce testovací laboratoře, které jsou v Česku tři, urážet nebo dehonestovat. „Jsem ráda, že laboratoře pochopily, že je třeba psům pomáhat. To, že nám je svěří, je projev důvěry a za to jim děkuji, protože jejich povinností není nám psy předávat,“ uvedla.

Vyleká je i ořech padající ze stromu

Do útulku tak přicházejí psi z lehkých a středních pokusů veterinárních léčiv, kteří jsou zdraví. Psi po testech léků určených lidem neboli humánních léčiv, jsou totiž usmrceni uspáním a patolog pak zkoumá důsledky podávání léků na různé orgány.

A jak se liší laboratorní bíglové od běžných psů? „Tím, že nežili standardní psí život. Jsou to vlastně psí štěňátka v dospělém těle, kteří všechno teprve poznávají, učí se,“ vypráví Kolmanová.

„Člověk je pro ně ten, který s nimi prováděl manipulace spojené s testováním a cítí tedy k němu nedůvěru. Snažíme se ji naším přátelstvím odbourat,“ říká Kolmanová. Některým psům sžívání s lidmi trvá několik měsíců, některým i roky. „Lidi, kteří si tyto pejsky adoptují, na to upozorňujeme,“ uvádí Kolmanová.

Takového psa třeba vyděsí jen to, když spadne ořech ze stromu. „A pracovat se zvířetem ve stresu není vůbec jednoduché, vyžaduje to cit a zkušenost,“ líčí Kolmanová.

Často prý adoptivní chovatelé řeknou, že je to náročnější než čekali, ale ve finále se svěří, že to za to stojí, protože odměnou je psí láska.

Zakladatelka útulku se raduje z toho, že zájemců o laboratorní bígly bylo zatím víc než kolik bylo pejsků. Podle Kolmanové by je měl adoptovat zkušený chovatel, ideálně chovatel bígla, který už doma jednoho psa má.

„Vyžadujeme i návštěvy v útulku, aby se chovatel s problematikou seznámil. Je to vlastně charita spojená s dlouhodobou prací, s kterou se ale adoptivním chovatelům snažíme maximálně pomoci,“ popsala Kolmanová.

Od loňského roku prošlo útulkem 40 laboratorních bíglů, z nich 34 už má svého páníčka, tři další jsou zadaní a tři jsou ještě volní, stejně jako desítky dalších psů z moderně vybaveného útulku, kterým od jeho založení prošla tisícovka psích sirotků.