Policie sice opakovaně veřejnost uklidňuje, že ani vlivem zahájení války na Ukrajině a následného přílivu stovek tisíc Ukrajinců do Česka se kriminalita nezvýšila, pocity lidí jsou však podle lektorů sebeobrany jiné. „Hodně lidí mi říká, že se zvedá kriminalita v Plzni a chtějí se připravovat. Chválím je za to, protože podle mě by každý měl absolvovat kurz sebeobrany. Hodně se hlásí mladé holky ve věku 13, 14 let, rodiče jim to chválí,“ uvedl hlavní vedoucí Školy bojových umění v Plzni Petr Gabriel.

Nárůst zájmu o kurzy sebeobrany v posledním roce odhadl na 30 procent. Podobnou zkušenost má i Lucie Maršálková, která v klubu Fit for Fun v Plzni poskytuje kurzy sebeobrany podle metody krav maga, která na konci 2. světové války vznikla pro výcvik izraelských ozbrojených složek a postupem času byla upravena i pro civilisty.

„Zájem o kurzy je v poslední době takový, že musím některé zájemce i odmítat,“ uvedla Maršálková. Hlásí se jí i děti mladší 15 let, a dokonce i pod 10 let. „Rodiče je nechtějí přihlásit jen kvůli pohybové aktivitě, ale hlavně kvůli bezpečnosti,“ říká 37letá lektorka krav maga.

Sebeobrana není umění bojovat

Hodně začátečníků podle Maršálkové vysvětluje nástup do kurzu i tím, že se dívají na různá videa s agresory a následně se obávají, že by v podobné situaci neuměli reagovat. Ve většině se podle ní jedná o zájemce, kteří dosud příliš nesportovali. Před covidem prý vedla i kurzy jen pro ženy.

Na posledním kurzu měla přihlášených 16 žen a z toho 12 zažilo domácí násilí. „Jednalo se o ženy, které domácí násilí neprožívaly přímo, ale nějakým způsobem z tohoto problému v minulosti vystoupily,“ popsala Maršálková.

Ona i Gabriel uvádějí, že někteří lidé si pletou sebeobranu s uměním bojovat. „Sebeobrana znamená udělat vše pro to, abych nešel do konfliktu. Proto někdy platí, že kdo uteče, vyhraje. Nemůže totiž vědět, zda agresor nemá například u sebe zbraň, neví také, jak bude agresivní,“ vysvětlil Gabriel. „Karate ani judo není sebeobranný systém, tím se spíš rozvíří násilí ve společnosti, kurzy sebeobrany jsou pro lidi, kteří odmítají násilí a kteří nechtějí být snadným terčem, snadnou obětí,“ dodává Gabriel.

Častou situací, kterou mladé adeptky jeho kurzu řeší, je, když je někdo na diskotéce chytí za ruku. „Lepší, než mu dát pěstí a vydráždil ho, je snaha vytrhnout se a verbálně muže odradit. Dobré je říci třeba vykašli se na to, nech mě být, nevstupuj do mého bezpečného prostoru,“ radí Gabriel. Podle něj vždycky záleží na okolnostech útoku. „Když bude ženská vtažená do auta a bude tam s agresorem zavřená, on ji bude chtít znásilnit, musí mu naopak třeba vrazit prsty do očí, zkrátka udělat cokoli, aby se ubránila,“ popisuje.

Zájem o kurzy prý přichází i od seniorů. „Nedávno za mnou přišla při jedné akci babička a říkala, že by jí sebeobrana také zajímala, ale že už to pro ni není. To ale není pravda, je pro všechny, jen senioři nemohou být při výcviku ve skupině s mladými,“ vypráví lektor, který o kurzech sebeobrany pro seniory uvažuje.

„Poradím jim třeba to, že když vstoupí do tramvaje a vidí tam rizikového člověka, měli by buď vystoupit nebo přejít ve voze někam dál od něj,“ říká Gabriel. U sebe by senioři mohli mít i slzný sprej nebo klakson pro případ, že nebudou moci zakřičet.

Základy sebeobrany je nutné vštěpovat dětem od malička

Gabriel i Maršálková jsou přesvědčení také o tom, že základy sebeobrany jsou dětem nutné vštěpovat od dětství. „Mám v kurzu sebeobrany kluka, který byl šikanovaný, má vysoké IQ, s okolím si nerozumí, společnou řeč nachází jen se staršími a spolužáci se mu smějí. Chodí k nám tři roky a šikana skončila,“ vypráví Gabriel. Důvodem prý není to, že by spolužáky zmlátil, ale zájem z jejich strany opadl díky jeho sebevědomí a díky tomu, jak už nevystupuje bázlivě.

Maršálková je přesvědčená o tom, že by bylo dobré v oblasti prevence a bezpečnosti vzdělávat děti už na základních školách. „Nemyslím fyzické tréninky, ale teorii, třeba jak se chovat v modelových situacích,“ radí lektorka.

Na kurzy chodí i revizor PMDP

Na kurzy sebeobrany lektora Gabriela se přihlásil i revizor Plzeňských městských dopravních podniků Miroslav Marek. Už třeba kvůli jednomu případu. Podnapilý pán z Moldavska s ním odmítl spolupracovat. Začal být útočný, proto ho revizor držel na zemi a čekal na příjezd policie. „Okolo šel pán, rozběhl se a nakopl mě, protože si myslel, že někomu ubližuji,“ popsal Marek jednu z kolizí, kterou ve své práci zažil. V průměru jednou za týden se prý nějaká potyčka s pasažérem seběhne.

„Protože jsem na očích veřejnosti, potřebuji situace řešit rychle, klidně a efektivně a ne soubojem pěstmi, v tom mi kurz pomohl,“ říká Marek. „Spousta lidí něco vidí ve filmu a myslí si, že je jednoduché to v praxi aplikovat, ale tak to není, kurz sebeobrany slouží k tomu, aby si to lidé vyzkoušeli,“ popsal.

Na kurzu se prý dostanou do fyzického kontaktu s druhým člověkem. „Když je tam malá drobná holka, jdeme spolu do dvojice, holka si na mě vyzkouší, jaké to je, když jí někdo těžký bude chtít napadnout, zalehnout,“ líčí Marek.

Podle interního předpisu dopravních podniků se revizoři podle Marka nemají pouštět do situací, ze kterých by mohli vyjít zranění. „K těmto situacím bychom měli volat hlídku policie, nemůžeme totiž pasažéra chytit a vyvést ho z tramvaje, to může jen policie,“ vypráví Marek.

Těmto doporučením se však vymyká situace, kdy revizora někdo napadne a musí si pomoci sám. „Díky kurzu sebeobrany mám větší klid, že vyváznu bez zranění,“ líčí Marek. „Po roce v práci jsem dostal úder pěstí na ucho, měl jsem protržený bubínek, měsíc jsem neslyšel. Na hlavním nádraží v Plzni na mě jeden černý pasažér vytáhl nůž, tehdy jsem použil obranný sprej. Kolega zase dostal teleskopickým obuškem přes hlavu, zkrátka každou chvíli se někdo pokusí někomu z revizorů nabančit,“ popsal Marek.

Je příznivcem toho, aby se co nejvíc lidí základům sebeobrany naučilo. „K tomu, aby agresoři někoho okradli, si stále budou vybírat slabší jedince, ale kdyby společnost byla fyzicky zdatnější, měli by mnohem menší šanci na úspěch a časem by zjistili, že si nemohou dovolovat a třeba by šli do práce,“ myslí si Marek, který se prý nebojí ani bezdomovců. „Zpravidla nebezpeční nejsou, protože jsou alkoholem a životním stylem tak sešlí, že nemají sílu. Sice se nesmí podceňovat, ale nejsou tak nebezpeční jako lidé na drogách,“ dodává Marek.