„Nebyla rychlá, oni se postupně udusili, takže smrt byla dlouhá,“ uvedl Petr Mallota, pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů při plzeňském představování čtyřsvazkové publikace Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu, kterou loni vydal Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) spolu s nakladatelstvím Academia.

Mapuje všechny doposud známé tragické kauzy popravených z politických důvodů za minulého režimu. Prezentace proběhla nedávno ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje. I ona možná přispěla k tomu, že se seskupení Stačilo! plné komunistických zájemců o poslanecké posty, nedostalo v nedávných volbách do parlamentu.

6 fotografií

Jádrem publikací je 266 životopisných studií komunisty nespravedlivě popravených. Součástí je 2 500 dobových dokumentů a fotografií z celostátních i regionálních archivů a od potomků popravených. „V drtivé většině se jedná o zcela unikátní materiál, který doposud ještě nikde nebyl publikován,“ sdělil Mallota a promítl jeden z nich – ohledací list Milady Horákové – jediné ženy popravené komunisty.

„Byl vyhotovený doktorem Josefem Hamplem přímo v Pankrácké věznici, je tam poprava oběšením a smrt udušením. Místo – nádvoří věznice na Pankráci 5.45 hodin. K ohledání došlo o půl hodiny později po smrti, tedy v 6.15, půlhodinu nechali tedy Miladu Horákovou viset na šibenici,“ zhrozil se Mallota, který přípravou monografie strávil asi 15 let.

Oběti akce Irena

Součástí byly i osudy Josefa Kučery, Ladislava Svobody, Václava Ženíška, Heliodora Píky a Stanislava Broje. Jedná se o nespravedlivě popravené z politických důvodů za komunistického režimu v 50. letech minulého století, kteří jsou spojení s Plzeňským krajem.

Většina z nich se stala obětí akce Irena. Zatímco většina politických procesů byla v 50. letech vyřešena bleskurychle, Irena se vlekla dva roky. „Vyšetřovatelé totiž vytvářeli tak absurdní konstrukce, že dokonce i z příslušných ministerstev dostávali pokyny, že takto to není možné dělat,“ popsal Mallota.

Vykonstruovaná akce Irena se tedy nakonec vlekla od 28. listopadu 1950 až do 14. listopadu 1952. Obětí byli důstojníci 11. pěší divize v Plzni, kteří se scházeli a radili se o tom, co je možné proti zvrhlému režimu dělat. Plukovník Ladislav Svoboda, který byl nějakou dobu i velitelem plzeňské vojenské posádky, byl zatčen jako první, 28. listopadu 1950. Hrdinství prokázal už za 2. světové války, kdy byl nacisty vězněn.

„Jeho spolupracovníkem byl Václav Ženíšek, který byl velice statečným člověkem, který se po únoru 1948 snažil něco proti nastupujícímu režimu dělat, ale to, co bylo později vyfabulováno, s tím ve skutečnosti nemělo nic společného,“ vypráví Mallota.

Obětí totalitní zvůle se stal i štábní kapitán Josef Kučera. „Jeho dcera se narodila až po jeho zatčení, takže ho neměla možnost poznat. Je nepředstavitelné, čím si tito tři důstojníci museli projít, byli to velcí hrdinové,“ vypráví Mallota.

Irena skončila třemi popravami v Praze na Pankráci v listopadu 1952.

Popravčí inkasoval čtyři tisíce

Součástí publikace jsou i ve své době přísně tajné dokumenty, které se neměly dostat do nepovolaných rukou. „Je to třeba jeden z poukazů pro mistra popravčího neboli kata Vladimíra Trundu za výkony trestu smrti dne 21. října 1950, kdy popravil čtyři osoby a za každou inkasoval čtyři tisíce korun,“ promítl Mallota na plátno jeden z cenných dokumentů.

Právě v ten den Trunda popravil čtyři vězně, kteří se pokusili uprchnout z jáchymovských uranových dolů. To se jim nepodařilo a pro výstrahu byli všichni popraveni. Mezi nimi byl i nejmladší popravený komunistického režimu – osmnáctiletý Jaroslav Kysela. „I za toho tedy Trunda inkasoval čtyři tisíce korun odměnu,“ poznamenal Mallota.

Pro zaníceného podporovatele totalitního režimu Trundu to byl zkrátka velice rentabilní podnik, přitom se jednalo o vedlejší zaměstnání. „Katem Vladimírem Trundou se zabývám, mám kontakt na jeho neteř a vím, že to byla velmi odporná osoba, těžký alkoholik, velice poplatný režimu, takže jeho alkoholismus mu byl dlouhou dobu tolerován,“ přiblížil Mallota.

Ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna při představování monografie uvedl, že pokud má být nastupující generace rezistentní vůči totalitním myšlenkám, je nezbytné, aby znala svoji minulost. „Bohužel zpráva České školní inspekce z roku 2023 uvádí, že žáci základních škol, studenti středních škol a gymnázií mají znalosti o komunistickým režimu na velice špatné úrovni,“ uvedl Kudrna.

Většina studentů gymnázií totiž nevěděla například ani to, co byla Charta 77, většina žáků opouštějících základní školu zase nevěděla nic o 21. srpnu 1968, kdy Československo obsadily sovětské tanky. „Učitel je klíčový, pokud se od něj žáci podstatné informace z období komunismu a nacismu nedozví, výsledky budou stále takové,“ poznamenal Kudrna, který je odpůrcem takzvaného revizionismu.

„Je to historický směr, kdy mnozí kolegové a kolegyně považují období takzvané normalizace, tedy období 70. a 80. let dvacátého století, za normální dobu, kdy většina společnosti byla spokojená, společensky saturovaná, všichni měli bydlení, všichni měli práci,“ nastínil Kudrna.

Nikdo nebyl potrestán

Charta 77 byla podle těchto historiků podivná skupinka elitářů, která se dobrovolně vyloučila z většinové společnosti. „Podle nich tady probíhala čilá výměna mezi establishmentem a občany na základě jakési nikdy nepodepsané společenské smlouvy. To jsou lži,“ uvedl Kudrna, který naopak tvrdí, že normalizace, s kterou se společnost do dnešního dne nevyrovnala, zlomila českému národu páteř mnohem více než krutá 50. léta, protože ta byla mnohem víc černobílá a každý tedy věděl, kdo na jaké straně stojí.

Kudrnův 1. náměstek Kamil Nedvědický upozornil na to, že s komunistickým režimem jsme se nevyrovnali. „Ani ten, kdo mučil vězně, kdo ve vyšetřovací vazbě brutálním násilím fyzickým či psychickým vynucoval doznání, ani ten, který vedl na šibenici celou řadu významných mužů a žen českého a slovenského národa, nikdo z nich nebyl potrestán,“ sdělil.

ÚSTR se podle něj snaží alespoň o to, aby tváře obětí i pachatelů byly v historické paměti národa, aby další generace věděla, kdo jsou ti, kteří stáli proti totalitnímu režimu a kdo byli ti, kteří totalitní režim udržovali. „Jsme také zapojení do snižování důchodů komunistických prominentů, což je věc pro určité skupiny lidí velmi nepopulární, protože se dotýká jejich každoměsíčních příjmů. Je to jeden z mála prostředků vyrovnání se s komunistickou minulostí,“ dodal.