V listopadu 1953 přijel do Plzně tehdejší prezident Antonín Zápotocký, aby odhalil Stalinův pomník. Socha stála na Charkovském, dnešním Anglickém nábřeží necelých devět let. Plzeňané postavě v dlouhém plášti, holinkách a s brigadýrkou, hledící k nedaleké řece Radbuze, přezdívali Porybný. Jedné červencové noci narychlo zmizel.
Dílo vytvořili Josef Malejovský a Richard Ferdinand Podzemný. Původní návrh počítal také s rozsáhlými úpravami okolí, ale nakonec z nich sešlo. Namísto bronzu se použil božanovský pískovec. Údajně byla tenkrát nouze o řemeslníky, protože pracovali v Praze. Na Letné totiž budovali největší skupinové sousoší v Evropě.
O dalším osudu plzeňského pomníku rozhodl národní výbor v roce 1962. Nejdříve ho přesunul do zázemí františkánského kláštera, později do skladu západočeského muzea v Křimicích, kde ležel řadu let na dvoře v kopřivách. Naposledy ho přemístili na střelnici Lidových milicí ke Žďáru u Rokycan.
Po revoluci monument získal Karel Tarantík, který ho umístil do svého leteckého muzea, jež založil spolu se synem ve Zruči.
„Hlavně ze začátku to budilo mezi návštěvníky vášně. Ale postupně utichly. Sochu jsem dal hned vedle ruského tanku, kde je azbukou napsáno Za Stalina. Beru to jako doplnění našich exponátů a symbol minulé doby,“ vysvětlil.
Někdejší Charkovské nábřeží zůstalo po odstranění zmiňovaného pomníku dvě desetiletí prázdné. V roce 1982 ho ale nahradila bronzová ženská figura od Rudolfa Svobody připomínající československo-sovětské přátelství, která zde stojí dodnes.
Součástí výtvoru je vysoký mramorový obelisk. „Ten byl paradoxně v roce 1993 předělán na památník obětem komunistického teroru. Když se dobře podíváte, nahoře ještě uvidíte obrys srpu a kladiva,“ upozornil Pavel Cvrček ze spolku Křížky a vetřelci. Jedná se o skupinu nadšenců, kteří v Plzni mapují drobné památky nejenom z doby normalizace.
Při hledání objevili další odkaz na komunistický režim, a to rudou pěticípou hvězdu, která dříve „zdobila“ budovu krajského výboru KSČ. Později v prostoru na dnešní Americké třídě fungovala právnická fakulta.
„Někdo hvězdu po revoluci shodil na střechu, kde už zůstala,“ uvedl Cvrček. Dodal, že díla oslavující rodinu a práci se nacházejí na mnoha místech Plzně, počínaje sídlišti a konče školami či kulturními zařízeními.
Kosmonauti v Přešticích i žena s karafiáty v Klatovech
Podobné je to i v jiných lokalitách Plzeňského kraje. Rovněž v Přešticích na Plzeňsku lze najít památník československo-sovětského přátelství. Kosmonauty v tamějším parku zhotovili manželé Ludvík a Božena Kodymovi. Právě oni se stali autory bronzové postavy Vladimira Iljiče Lenina na pražském Vítězném náměstí.
V Domažlicích, konkrétně před hotelem Družba, zase partneři vytvořili sousoší mladých lidí a pojmenovali ho Veselice.
Na klatovském vlakovém nádraží, které je v současnosti už kulturní památkou, přetrvává výzdoba v duchu socialistického realismu. Ve vestibulu jde o kresebný vlys malíře Václava Matase, jenž zachytil pracující lid klatovského regionu, a také ženskou figuru prodávající karafiáty od Jaroslava Brůhy. Soubor doplňují pískovcové reliéfy na průčelí od Daniely Vinopalové (později Vodákové) a Jany Choděrové (Hlaváčové).