„Intenzivně zahradničím deset let, na kontě mám dvě ukázkové přírodní zahrady, tahle je druhá, už je to hlavní náplň mojí práce a velká vášeň,“ říká Alena Zelenková, která se může radovat z toho, že se její janovický výtvor dostal do prestižní evropské soutěže. Uchází se o Evropskou cenu za ekologické zahradničení.
Letos se do soutěže přihlásilo 70 projektů z devíti zemí. Porota pak do finále nominovala 30 z nich – mezi nimi i dva české zástupce, vedle Prvorepublikové zahrady i Zahradu 5 elementů z Brna. „O hlavních cenách rozhodují odborníci ve spolupráci s rakouskou organizací Natur im Garten, do online hlasování o cenu veřejnosti se může zapojit každý,“ uvedla Martina Petrová, předsedkyně spolku Přírodní zahrada.
Připomněla, že Prvorepubliková zahrada soutěží v kategorii Biodiverzita a adaptace na změnu klimatu. Tato zahrada inspirovaná obdobím první republiky propojuje historické principy zahradničení s potřebami současné rodiny a ekologickým přístupem.
Netřeba dohnojovat, když je rostlina na správném místě
Zelenková říká, že nejpracnější částí zahrady je ta užitková, kde jsou třeba rajčata či papriky. „Okrasná zahrada, když se dobře založí, vyžaduje minimum práce,“ říká zanícená zahradnice. Na jaře prý okrasnou část ostříhá a vypleje, pak ji vypleje důkladně ještě jednou v sezoně a zbytek času se prý o ni moc nestará.
A jak je to možné? „Je důležité vybírat rostliny pro určité místo a ne naopak, takže mokřadní rostliny dávám tam, kde je hodně vody a suchomilné, kde vody není dost. Je to jednoduché, proto se divím, jak málo lidí tento princip dodržuje. Stává se to, když převládne touha, chci tu něco mít i za cenu, že na to nemám přírodní podmínky,“ přibližuje Zelenková.
Když má prý správné rostliny na správném místě, pak nepotřebuje dohnojovat nebo opakovaně zalévat.
Když chodí po městech a vesnicích, zdá se jí, že se ze zahrad vytratily trvalky, lidé se podle jejího mínění také bojí stromů. „My třeba máme na zahradě asi 20 ovocných stromů a kolem 15 okrasných. Na zahradách často chybějí patra, která jsou vidět v přírodě, což jsou stromy, keře a pak bylinné patro, které reprezentují třeba trvalky. Když na zahradě něco z toho chybí, zahrada působí neúplně, protože pod stromy, kde je stín, je pak možné zasadit rostliny, které nepotřebují velké oslunění,“ popisuje žena, která o zahradách i přednáší a svoji zahradu pravidelně otvírá veřejnosti. Prohlídku je také možné si objednat.
„Nechci moc hodnotit zahrady jiných lidí, spíš chci jít příkladem a otvírat svou zahradu jako inspiraci jiným zájemcům, říkat jim, že mohou hledat jiné cesty, než běhat s postřikovačem a vnímat zahradu jako souboj s nemocemi a škůdci. Ukazuji zkrátka takové relaxačnější, radostnější zahradničení,“ vypráví milovnice přírody.
Aby živočichové měli kde jíst a bydlet
Zasazuje se i o to, aby přilákala do zahrady ptáky a další živočichy a jak říká, nestačí k tomu jen krmítko. „Všichni živočichové potřebují dvě základní věci – jíst a bydlet a od toho se odvíjí to, jestli na zahradách budou nebo nebudou, navíc je nesmíme zabíjet chemikáliemi, což se často děje,“ vypráví.
„Když postříkám nějaký hmyz, zasáhne to i takzvané necílové organismy a v té chvíli poškozuji mnohem víc živočichů včetně těch, které bych z pozice člověka považovala za užitečné,“ dodává. Dokud tedy v zahradě nejsou stromy a husté keře, kam se ptáčci mohou schovat, bydlet tam nebudou a nebudou bojovat proti housenkám. „Je dobré vytvořit jim prostředí, kde jim bude hezky a vstupovat do toho co nejméně a nechat je dělat svoji práci,“ pokračuje.
Při rozhovoru ležela na lehátku a kolem ní létal hmyz, zpívali ptáci, kolem poletovaly i desítky motýlů – baboček paví oko. „Je to neuvěřitelná nádhera,“ pochvalovala si žena, která má ráda atmosféru starých časů, babičkovských zahrad, kde rostly voňavé floxy nebo šuškardy.
A jak je možné, že v zahradě Zelenkových je tolik motýlů, když z přírody postupně mizejí? „Stačí nekosit kopřivy, v zahradě proto máme dost rozsáhlé plochy. To aby se housenky motýlů mohly vyvinout. Lidé mají rádi motýlky na kytičkách, ale zapomínají, že nejdřív je housenka, která něco žere a dost často je to právě ta kopřiva a u babočky paví oko je kopřiva naprosto klíčová. Babočky spíš umřou, než by si kously něčeho jiného,“ vypráví zahradnice.
Na zahradě se líbí i různým druhům čmeláků. „Ti nám letos dost pomohli s úrodou. Bylo totiž dost studené jaro, proto málo létaly včely, na které bylo moc chladno, ale čmeláci zvládají nižší teploty, takže o oplození se nám dobře postarali. Obstarali nám třeba opylení rybízů, díky čmelákům jsme si nakonec mohli pochutnávat na úrodě.“
A když si chce někdo podobnou zahradu založit, nemá se bát vysokých nákladů. „Když je člověk ochotný udělat si většinu prací vlastníma rukama, není to vůbec drahá záležitost,“ uzavírá.
