iDNES.cz

Před sebou potřebuji mít výzvy a žít rychleji, říká bývalý šéf DEPO2015

  8:28
Na konci loňského listopadu se Jiří Suchánek po letech rozloučil s postem šéfa areálu DEPO2015. Skončil z vlastní vůle po tom, co se jeho týmu podařilo vybudovat v někdejším depu dopravních podniků poměrně známé kulturní a společenské centrum, které si našlo dost příznivců. „Měl jsem pocit, že jsem v té roli už nějak moc spokojený,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.

Od roku 2013 vedl společnost Plzeň 2015, od roku 2016 pak převzal kreativní zónu DEPO2015. | foto: Ladislav Němec, MF DNES

Jiří Suchánek od roku 2013 vedl společnost Plzeň 2015, která měla na starost náplň projektu Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury. Od roku 2016 pak převzal kreativní zónu DEPO2015. Věřil, že se v ní podaří vybudovat ještě významnější kulturní instituci. K tomu však byly zapotřebí stovky milionů na rekonstrukce a stavební úpravy. Záměr na zásadní celkovou proměnu areálu město odložilo a teprve nyní začínají práce na rekonstrukci plánované na více etap.

Jaký byl hlavní důvod k vašemu rozhodnutí ve vedení DEPO2015 skončit?
Měl jsem pocit, že jsem v té roli už nějak moc spokojený. A cítil jsem, že ve svých čtyřiceti letech bych chtěl ještě pracovat na projektech v zahraničí. To úplně nekoresponduje s tím, že DEPO2015 teď bude potřebovat péči spojenou s rekonstrukcí a další denní operativou. Když jsem si představil, že bych tomu měl dát třeba pět let života, tak jsem si uvědomil, že bych chtěl dělat něco jiného. A možná jsou jiní lidé, lepší na to, aby řešili stavby, přestavby a podobné záležitosti.

Loni město ustoupilo od plánu na komplexní proměnu areálu ve významnější kulturní centrum, kde měl kromě jiného například vzniknout víceúčelový koncertní sál pro tisíc lidí. Místo toho radnice ohlásila postupné rekonstrukce. Celková zásadní proměna se tak osm let po projektu Evropské hlavní město kultury znovu odsunula. Jak jste to vnímal?
To víte, že mě to zamrzelo. Já jsem chtěl mít z DEPO2015 moderní institucí typu Dolní Vítkovice nebo Automatické mlýny v Pardubicích. Toho se nám zatím nepodařilo dosáhnout a vypadá to, že to bude ještě trvat.

Nebyla to pověstná poslední kapka při vašem rozhodování?
To nechám bez komentáře.

Zmínil jste, že už jste se cítil v DEPO2015 nějak moc spokojený. To vám vadilo?
Potřebuji mít před sebou nějaké výzvy a chci žít trochu rychleji. A navíc mi chybělo mezinárodní prostředí, které bylo v DEPO2015 nějakým způsobem omezené, jak kvůli financím, tak kvůli množství běžné agendy. Tak jsem si řekl, že využiju své znalosti a zkušenosti z Evropského hlavního města kultury nebo i z Nadace OKD a zkusím to na volné noze. A když to nepůjde, tak půjdu za pár let na pracák.

Pokud se ohlédnete za dobou svého působení v rámci projektu Evropské hlavní město kultury a v DEPO2015, jaký dojem z té éry ve vás zůstává?
Připadá mi podstatné, že po Evropském hlavním městě kultury tady něco zůstalo. To není samozřejmost ani ve vyspělejších západních zemích. Nám se podařilo DEPO2015 udržet funkční a postupně ho rozvíjet. V rámci toho byla například založená nová forma spolupráce s Regensburgem na platformě česko-bavorského festivalu Treffpunkt, podařilo se zavést tradici festivalu světla s poměrně dobrou pověstí. A to, že aktuálně DEPO2015 instaluje výstavu Lovci znaků v Holešovické tržnici v Praze, znamená, že se mu podařilo překročit hranice regionu.

Máte s odstupem času dojem, že projekt Evropského hlavního města kultury probudil v Plzni obecně větší zájem o kulturu?
Myslím, že ano. Mohla samozřejmě spousta věcí dopadnout líp, ale DEPO2015 je dnes značka nejenom na kulturní, ale i na turistické mapě Česka a je známá například i v Bavorsku. Dovolím si tvrdit, že DEPO2015 dělá dneska Plzeň lepším městem. Progresivnějším, zajímavějším i atraktivnějším pro mladé lidi. Byť bych si řadu věcí představoval jinak, myslím, že výsledek je dobrý.

Nesetkal jste se s kritickými výhradami lidí, kterým se akce v DEPO2015 nezamlouvaly? Například při prezentacích tvorby nekonvenčních autorů se občas ozvalo, že se vystavují divné věci.
Když chce člověk něco tvořit a nejít úplně s proudem, tak se musí občas rozhodovat podle toho, čemu věří nebo podle toho, co už dobře funguje na jiných místech, která jsou třeba v tomto ohledu o kousek dál než Plzeň. Takže se připravíte na ty negativní ohlasy. To k tomu patří a člověk to musí ustát.

Čemu se vlastně nyní na volné noze věnujete?
Aktuálně se jako externista podílím na přípravě letošního ročníku festivalu světla a umění BLIK BLIK. Kromě toho mám na starosti v roli kurátora festival v portugalském Aveiru, to je akce podobného rozsahu jako BLIK BLIK. A rozhodl jsem se více věnovat zastupování umělců, se kterými jezdíme po evropských festivalech světla a snažíme se tam vystavovat jejich díla. Aktuálně se to týká například spolupráce s Benediktem Tolarem nebo Pavlou Beranovou. Já mám v podstatě na starost galerijní – výstavnickou činnost, starám se o obchod a produkty, protože umělci často k sobě potřebují někoho, kdo jim podobné věci zařídí. To je moje nová role, kterou si zatím docela užívám a máme nějaké první úspěchy.

A výzvy do budoucna?
Teď se chci věnovat oblasti digitálního umění, primárně festivalům světla, kterých je v Evropě zhruba tři sta. Rád bych, aby se podařilo prorazit na této úrovni a povedlo se exportovat český kreativní průmysl do zahraničí a dostat se s ním do třídy A. To už se stalo třeba v Lyonu nebo v Gentu, což jsou velké festivaly. Myslím, že to je důkaz toho, že v Česku se dají vyrobit zajímavé věci, které umí ocenit i Západ.

Jak bude vypadat letošní plzeňský BLIK BLIK v Plzni?
Bude trochu rozsáhlejší. Samotný festival bude ve dnech 22. až 23. března. Následovat bude i skoro měsíc dlouhá výstava v Církevním muzeu plzeňské diecéze. Pak budou i Ozvěny BLIK BLIK 6. a 7. dubna, které proběhnou v kaolinovém dole v Nevřeni. Tam to bude zvláštní premiéra, protože v dole jsou pro světelné efekty dobré podmínky i přes den, je tam tma.

Ceny Žebřík získali v Plzni MIG 21, Pražský výběr či Meky Žbirka (3. 4. 2022)

zpět na článek