Byl jste nervozní?
Byl, ale víceméně hlavně kvůli tomu, že tady bylo hodně lidí, kteří se na tank přišli podívat. Nejsem na to zvyklý. Většinou se při mé práci nesetkávám s tím, že by při tom bylo tolik diváků. Standard bývá, že jsou tam jen dělníci a další lidé spojení s tou danou stavbou.

Původně měla celá akce trvat až hodinu, nakonec z toho byla čtvrthodina...
A to to šlo ještě pomalu. Dělal jsem to pomalu, aby to bylo déle vidět, aby z toho diváci něco měli. Za normální situace by to šlo rychleji.

Tank Sherman se proletěl nad Plzní, atrakce trvala jen pár minut

Když jste na druhé straně domu snášel tank zase dolů, nemohl jste na něj z kabiny jeřábu vůbec vidět. Jak jste to tedy zvládl?
V kabině mám kameru, na které jsem viděl, co se děje přes dům. Ale ta je zabudovaná až nahoře, je to pro mě spíš jen orientační. Samozřejmě jsem měl na druhé straně signalistu, který mě vysílačkou naváděl a víceméně usazení na to správné místo bylo pak na něm. Ale z kabiny jsem se díval i jedním oknem v domě, přes které bylo vidět přímo na tank. Sice přes něj byla hozená geotextilie, ale šlo to normálně vidět.

Když byl Sherman úplně nejvýš, začal se trochu houpat. S tím jste počítal?
Tomu se člověk neubrání, nebylo to ale nijak výrazné.

Jak dlouho už děláte tuhle práci?
Jeřábníkem jsem dvacet let, u firmy APB – Plzeň pracuji osm let. V Plzni jsem ukládal třeba nosné konstrukce mostů před hlavním vlakovým nádražím, v Plzeňském Prazdroji jsem několikrát ukládal tanky na pivo. Tank Sherman proto pro mě nebyl nic výjimečného, určitě ne pracovně. Zajímavé to pro mě bylo jen z toho hlediska, že to bylo mediálně známé a přišlo se podívat hodně lidí.