Etičtí hackeři hledají chyby v zabezpečení, na dálku umějí ošálit kameru

  17:14
Hodiny hledají nedokonalosti v zabezpečení kamer i webových stránek. Kameru pak přeprogramují, aby některé lidi ignorovala. V Plzni se sešli hackeři, kteří neškodí. Naopak hledají slabá místa, aby programátoři vše ještě lépe zabezpečili.

Soustředění etických hackerů v Plzni. Jde o specialisty, kteří stojí na opačné straně než klasičtí hackeři. Do Plzně přijeli nejnadějnější kyber specialisté, středoškoláci a vysokoškoláci z ČR, kteří každoročně vzejdou z několika tisíc lidí. (13. srpna 2020) | foto: Martin Polívka, MAFRA

Zmátli kameru tak, že nezachytila pohyb na chodbě. Nabourání do systému jim trvalo jen dvě hodiny. I takové úkoly čekaly na takzvané bílé hackery, kteří se v Plzni zúčastnili letního soustředění zaměřeného na IT a kybernetickou bezpečnost.

Akce se premiérově konala v západočeské metropoli a dorazily na ni dvě desítky předních specialistů z ČR.

Skupinu tvoří středoškoláci a vysokoškoláci a jsou protipólem klasických hackerů. Své znalosti nevyužívají k nelegální činnosti, naopak na slabá místa upozorňují a pomáhají, aby byl systém kvalitnější a bezpečnější.

Iniciátorem prázdninového kempu je ředitel Centra pro kybernetickou bezpečnost Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) Jaroslav Burčík, který zároveň každoročně organizuje kybersoutěž.

Podle něj klání pořádané neziskovou organizací AFCEA vzniklo jako reakce na obrovský nedostatek odborníků. „Chceme se studenty pracovat a motivovat je, aby odvětví opravdu poznali. Snažíme se vychovat novou generaci. Soutěž už je jenom třešničkou na dortu,“ poznamenal Burčík.

Každoročně dává dohromady desetičlenný tým, který pak hájí české barvy na mezinárodních šampionátech. Jen pro zajímavost - do kvalifikačních kol se loni přihlásilo více než 4 500 lidí, do finále postoupilo nejlepších 35.

Reprezentanti pak většinou míří na letní soustředění, stejně tomu bylo i letos. Událost začala ve středu na ČVUT, kde účastníci museli vyluštit šifru. Díky ní odhalili souřadnice plzeňské Správy informačních technologií (SIT), kam se přesunuli na noční hackerský maraton.

„Připravili jsme pro ně třináct úkolů, které zaberou šest až osm hodin. Jenže studenti skončili dřív, už v půlnoci. Nešli spát, ale našli si otevřenou mezinárodní soutěž, do které se pustili. Nemohli jsme je od počítačů odlepit. Opravdu je to baví,“ shrnul předseda zmiňovaného centra.

Právě zápal pro věc je podle jeho názoru velmi důležitý. „Je úplně jedno, jestli je člověk na technické škole. Minulý rok nás třeba reprezentoval medik, který si po večerech hackoval,“ řekl.

Chválou nešetřil, ani když se vyjadřoval o třech studentech z Plzně, kteří jsou v reprezentačním týmu. „Patří k nejlepším,“ dodal. I proto je rád, že akce se konala v západočeské metropoli.

Hodiny vymýšlejí a zkoušejí, jak ošálit zabezpečení

Nadšení bylo znát také při nočním maratonu. Specialisté se měli například přihlásit na webové stránky bez potřebných údajů nebo zmást kameru. „Studenti měli přístroj hacknout a zařídit, aby neviděl lidi, kteří projdou po chodbě. Zabralo jim to asi dvě hodinky práce,“ vyčíslil Burčík.

Se zájmem o události mluvil dvacetiletý David Žahour, který studuje na plzeňské Fakultě aplikovaných věd kybernetiku a robotiku. „Jiné soutěže mi přišly vlastně docela jednoduché. Tady jsem skutečně narazil. Nad úlohami strávím hodiny, než mě napadne správné řešení,“ uvedl.

Jeho velkým koníčkem jsou především šifry. O obor se zajímá dlouhodobě a v minulosti už čtyřikrát vyrazil na evropské mistrovství.

„Je to opravdu rozmanité a neskutečně mě to baví. Líbí se mi, že se na soustředění učíme fungovat v týmu. Každý umí něco. Pro někoho, kdo rozumí webu, je zbytečné luštit šifru, když má vedle sebe člověka z matfyzu, který se na to zaměřuje,“ sdělil.

Mezi dvacítkou bílých neboli etických hackerů se objevila jedna žena. Kateřina Henclová před pár měsíci odmaturovala a chystá se na brněnskou univerzitu ke studiu informačních technologií. „Myslím, že hackování je hodně kreativní práce. Musíme u ní dost přemýšlet. Nejvíc se mi líbí překonávat různé překážky. Stále zkoušíte nějakou cestu, až bariéru konečně prolomíte,“ uzavřela.