„Byli jsme osloveni, abychom vytvořili inscenaci, která by se vztahovala ke sto letům republiky a mohla by oslovit mladé diváky. Ti často nemají o důležitých dějinných momentech dvacátého století příliš velké povědomí. Přemýšleli jsme, jak do představení dostat informace, ale zároveň zapůsobit i na emoce. Ty jsou podle mě mnohem důležitější než jen třeba samotná data, kdy se co událo,“ vysvětluje Jakub Vašíček.
Rozhodli se proto použít motiv běžných Plzeňanů, kteří od kuchyňského stolu komentují běh světových, československých i regionálních dějin.
Inscenace je orientována zejména na plzeňské publikum, proto se zde objevují i události, které jsou s městem výrazně spjaty. Mezi ty nejvýznamnější patří protesty proti měnové reformě v roce 1953, které byly právě v Plzni nejsilnější.
Jedním z výrazných prvků, který provází celou hrou, je Masarykův plzeňský pomník, který byl třikrát vztyčen a dvakrát odstraněn.
Kde domov můj? |
„Dějiny Československa jsou dějinami opakujícího se střídání období naděje a vzmachu s následnou skepsí, deziluzí a depresí. Celé je to zarámované zakladatelskými hodnotami zosobňovanými prezidentem Masarykem, k nimž se Československo opravdu plně vrátilo až na samém konci své existence. Jestli přetrvávají dodnes, je otázka, na kterou asi není úplně jednoduchá odpověď. Ale Masarykův pomník, který se nám v inscenaci stal jejich symbolem, v Plzni ještě pořád stojí. Tak snad přece jen ano,“ říká Tomáš Jarkovský.
V představení vystupují loutky i živí herci a dobovou atmosféru dokreslují speciální projekce vytvořené pomocí fotografií. Nechybí ani rekvizity, jakými jsou například potravinové lístky nebo ruská digitální hra Vlk a vajíčka.
„Chtěl bych poděkovat lidem, kteří vyslyšeli naši výzvu a autentické předměty nám půjčili,“ dodává Jakub Hora. Dokumenty či fotografie poskytly také Český rozhlas Plzeň, Národopisné muzeum Plzeňska a Archiv města Plzně.
Zájemci mají možnost vidět hru 21. ledna od 19 hodin.