Režie inscenace se ujal Marek Němec, který je známý spíše jako herec například z pohádky Pravý rytíř nebo ze seriálu Vraždy v kruhu.
K Tylově hře má velkou úctu, zároveň si je ale vědom, že v současnosti je třeba při jejím inscenování přistupovat k určitým změnám. I proto děj zasadil do 90. let minulého století.
„Půjdeme cestou určité modernity, jestli se tak dá mluvit o ‚devadesátkách‘, jinak jsme ale opravdu tylovští. Josef Kajetán Tyl na nás bude navíc dohlížet z nedalekého Mikulášského hřbitova, což má pro mě dojemný podtext,“ konstatuje režisér.
Do titulní role obsadil Ondřeje Rychlého. Divákům se představí i Martin Písařík jako Vocilka, Michal Štěrba jako Kalafuna nebo Eliška Hanušová jako Dorotka.
Němec Tylovu hru upravil společně s dramaturgem Jiřím Janků. „Ten text je prostě starý. I co se týče jazyka. Tam, kde nám může pomoct, jsme jej nechali, ať už jde o nářečí nebo o archaickou obrozeneckou češtinu. Tam, kde by taková mluva mohla napáchat nějakou škodu, jsme ji dali pryč. A ještě chci podotknout, že vzhledem k tomu, kde představení budeme hrát, pokusíme se pracovat s plzeňským dialektem tak, aby to bylo zábavné,“ doplňuje divadelník ze západních Čech.
Marek Němec se narodil v Chebu a jeho prarodiče pocházejí z Plzeňska. „Je tedy třeba říct, že k tomuto dialektu nemám daleko. Rozhodně se budeme snažit nic nezesměšňovat, ale diváka i tak pobavit. Ve hře je pro mě velmi dobře popsáno, že člověk je pozoruhodná kopa masa, kostí, nápadů, myšlenek a citů. Beru ji jako pohled na malého člověka a na velké lidství,“ zdůrazňuje Němec.
Skloubení herectví a režie mu prý pomáhá. „Jako herec jsem poměrně dost náročný a potřebuji hodně informací. A tak se je jako režisér snažím protagonistům poskytnout. Zprostředkovat jim to, čeho se mi někdy nedostává. To je bohulibý záměr, který občas vychází, a občas ne,“ vysvětluje Němec.
Zároveň přiznává, že je kvůli svým dvěma úlohám poměrně rozštěpený a je pro něho náročné vrhat energii dvěma směry. „Bylo by asi jednodušší věnovat se jenom jednomu. Ale na druhou stranu si myslím, že se obě činnosti docela doplňují. A hlavně, že si nejsou moc vzdáleny. I režisér je vlastně svým způsobem jedním z herců, který dokáže sám ve své hlavě zahrát celou partituru. A zároveň herec musí být do určité míry režisérem sebe sama,“ říká.
Na diváky čeká dalších deset repríz. Poslední představení se odehraje 12. července.