Domov v Merklíně poskytuje zázemí třiceti klientům starším osmnácti let. Provoz je čtyřiadvacetihodinový. Najít posily je podle ředitelky Diakonie Západ Lucie Petříčkové těžké hned z několika důvodů.
„Lokalita je hůře dostupná, pracovníci musejí dojíždět. Cílová skupina je specifická a péče o ni hodně náročná. Co se týče peněz, v rámci organizace bohužel dostávají pečovatelky vůbec nejméně,“ vyjmenovala ředitelka. Nástupní mzda činí 17 500 korun hrubého.
V posledních měsících se situace zhoršila. Budova v Merklíně se totiž rekonstruuje, někteří klienti se prozatímně přesunuli do Stodu.
„Zaměstnanci zůstávají v trvalém přepětí. Několik z nich nastoupilo do pracovní neschopnosti, ostatní mají mnoho přesčasů, nevybírají si volno, takže opravdu fungujeme v krizovém režimu,“ nastínila Petříčková.
Namísto 22,5 úvazku má vedoucí domova Monika Čermáková uzavřených pouhých 11,5. Část doplňuje díky brigádníkům. Nováčků, především pečovatelů, však potřebuje minimálně šest. Na vině je podle jejího názoru hlavně málo financí.
„Máme poměrně velkou fluktuaci zaměstnanců. Odcházejí kvůli penězům. Nedostatek lidí sice vykrývají ochotní pracovníci z jiných služeb Diakonie Západ, ale stav je trvale neudržitelný. Nehledě na to, že časté změny klienti moc dobře nezvládají,“ dodala Čermáková.
Společně s ředitelkou Petříčkovou hledá vhodná řešení. „Jednání jsou teprve na začátku. Nechceme udělat nějaké neuvážené rozhodnutí, ale zvažujeme omezení kapacity zařízení. Přemýšlíme, že v samostatných domácnostech, které v Merklíně máme, budou namísto čtyř lidí jenom tři. Některé klienty s kombinovaným postižením bychom museli umístit jinam,“ sdělila Petříčková.
V případě, že se naplní černý scénář, přijdou první na řadu zřejmě odlehčovací služby Pírko, které v objektu fungují a díky nimž si rodina hendikepovaného na krátký čas odpočine nebo vyřídí osobní záležitosti.
„Chápeme, že se blíží období dovolených a prázdnin. Těm, se kterými už jsme domluveni, samozřejmě vyhovíme. To je pro nás závazné, ale uvidíme co dál,“ uzavřela Čermáková.
Podle Petříčkové je klíčové pro stabilní budoucnost sociálních služeb nejenom jejich letošní dofinancování, ale též změna nevyhovujícího způsobu rozdělování peněz.
V ČR chybí dvě miliardy, v Domově Radost milion
„V případě Domova Radost nám schází milion. Jednorázové navýšení je nutné stejně jako systémové řešení financování. Nikdy v lednu nevíme, kolik peněz dostaneme,“ zdůraznila.
V ČR aktuálně chybí na sociální služby dvě miliardy korun. V Plzeňském kraji pak 100 milionů korun. Vláda minulý týden schválila návrh ministryň práce a sociálních věcí Jany Maláčové a financí Aleny Schillerové, že polovinu sumy zajistí ze státních zdrojů. Druhá část bude k dispozici z evropských fondů.
Proti tomu se však stále ohrazují zástupci krajů i Asociace poskytovatelů sociálních služeb (APSS) ČR. Podle prezidenta APSS Jiřího Horeckého je získání slibované částky pro tento rok iluzorní.
S jeho názorem souhlasí ředitel plzeňské diecézní charity Jiří Lodr. Domnívá se, že kraje nestihnou včas vyhlásit nové projekty. Dodal, že se finanční injekce netýká všech služeb, vyňaty jsou anonymní, jako třeba krizová, intervenční centra či noclehárny.
Diecézní charita má deficit dvanáct milionů korun. Po dofinancování by se snížil o polovinu. „Změny by se dotkly například azylového domu v Domažlicích nebo zařízení pro matky s dětmi v tísni v Havlovicích. Musel bych zredukovat tým, ale z provozního hlediska to skoro není možné. Už teď jsme na hranici normy,“ upozornil Lodr.
Naopak klidnější je ředitel Centra sociálních služeb ve Stodu Radomír Bednář. „Řádově by nám chybělo asi deset milionů korun. Jsme předběžně domluveni s krajem jako zřizovatelem na pomoci. Jinak bychom od října neměli na provoz,“ konstatoval.
Proti dohodě obou ministryň se vymezil také krajský radní pro sociální oblast Zdeněk Honz. Plzeňskému kraji by chybělo po uvedeném dofinancování, pokud by se včas nenašly unijní peníze, 50 milionů korun.