Plánujete v současném muzeu Patton Memorial Pilsen ještě nějaké změny, když za dva roky budete přestěhovaní do historické budovy na Klatovské třídě?
Při Slavnostech svobody v příštím roce budeme ještě fungovat v současných prostorách u kulturního domu Peklo, změny v expozici už neplánujeme. Ta stávající je z roku 2019, mapuje cestu spojeneckých vojsk od vylodění v Normandii přes bitvu v Ardenách až na západ Čech. Vytvořili jsme ji těsně před covidem. Artefakty v ní jsou věnované osvobození českého západu, to zůstává beze změny. V roce 2027 se muzeum otevře na nové adrese Klatovská 19, nedaleko pomníku Díky, Ameriko!. Zájemci o historii osvobozování z konce druhé světové války se už teď velmi těší na nové expozice. Řada z nich nadále ráda chodí do současného muzea. To můžeme pojímat i jako postupné vzájemné loučení ve stávajících prostorech a současně i těšení na budoucí setkávání v jinak koncipovaných muzejních expozicích na nové adrese. Tam ve větších prostorech chceme prezentovat moderní formou konkrétní události vztahující se k Plzni.

Co bude se Zdí hrdinů ze současného muzea, na kterou se podepisovali váleční veteráni?
Řada předmětů, které město Plzeň nebo muzeum získaly od veteránů, včetně jejich podpisů na téhle Zdi cti nebo Zdi hrdinů – je jedno, jak jí říkáme, jsou zapsané v Centrální evidenci sbírek České republiky. Mezi zapsanými unikáty jsou třeba historický patník z francouzské Normandie, vlajky USA z washingtonského Kapitolu, původní vojenská čepice generála Pattona nebo chodský kroj, který tu dostal Patton v létě 1945. Zapsaná jsou i vyznamenání belgických veteránů nebo třeba sako veterána George Thompsona, který nás opakovaně navštěvoval. Tyhle sbírkové předměty, které už k městu nerozlučně patří, budou připomínat i budoucím generacím osvoboditele, kteří nás navštěvovali. Zeď cti je jedním ze vzácných exponátů, kterou musíme podle závazných pravidel uchovávat, a my to s radostí a úctou děláme i pro budoucnost. Zeď považujeme za jeden z našich nejvzácnějších dokumentů. Jsou tam podpisy skutečných ikon Slavností svobody, jakými byli už nežijící Earl Ingram, George Thompson, Erik Peterson a mnoho dalších. Speciální desky pro autogramy byly před 20 lety připevněné na původní zeď v budově tak, aby je v případě potřeby bylo možné demontovat a bezpečně přepravit na jiné místo.

Je to tak, že nově koncipované muzeum nebude jen o konci války a osvobozování Plzně?
Většina expozic bude logicky zaměřena na osobnost generála Pattona a konec druhé světové války, především na historické události týkající se Plzně. Oproti stávajícímu muzeu bude část nové expozice věnovaná také historii samotného domu na Klatovské 19, kam se přestěhujeme. Ať to bude o díle architekta Adolfa Loose, osudu židovské rodiny Semlerových, která tu žila. Připomeneme, že tu za druhé světové války sídlilo německé velitelství a nezapomeneme ani půl století, kdy v budově sídlila Městská vojenská správa.

Jaké jsou pocity kurátora muzea, když chodí do rekonstruované budovy, kam se bude vše stěhovat? Je to těžko popsatelné. Člověk se za 20 let práce v muzeu už také cítí jako exponát. S dobovými předměty a militariemi US Army žiji velkou část svého života nejen v muzeu. Souzním s exponáty, s příběhy, které se k nim váží. To je nejdůležitější. Navíc s Klatovskou 19 mám určitou vojenskou spojitost stejně jako mnoho Plzeňanů, protože v ní dříve sídlila vojenská správa. Byl jsem tu povinně odveden na základní vojenskou službu. Zajímají mě příběhy lidí, kteří jsou s tímhle domem úzce propojené. Rekonstrukce budovy trvá přibližně rok. Za tu dobu jsem viděl, co vše se v ní našlo po odkrytí podlah, stropů a stěn.

Můžete být konkrétnější? Co zůstalo skryto po desetiletí i lidem, kteří v budově úřadovali?
V uvozovkách se dá mluvit o mrtvých schránkách. Zřejmě nějací zedníci tam zapomněli na několika místech noviny z konce 19. století, další pak z 30. let minulého století. V jiném úkrytu byla plechovka od kakaa Berger, která je přes 100 let stará. Když je člověk sběratel artefaktů z minulosti, přes tyhle věci si připodobňuje osudy dospělých i dětí, kteří v tomhle domě strávili část svého života. My jsme živoucí součástí tohoto projektu a propojujeme se s tou neživoucí. V téhle budově, v jejích stěnách, se prolíná historie celého 20. století. Takovou vizi chceme přenést i do nových expozic, rádi bychom vytvořili muzeum, které připomene historické události města Plzně napříč celým 20. stoletím.

Tank Sherman se proletěl nad Plzní, atrakce trvala jen pár minut

Kolem domu, kam se muzeum přestěhuje, jezdí při Slavnostech Svobody vyhlášená Convoy of Liberty. Před pár dny jeřáb přenášel přes střechu domu na jeho dvorek rekonstruovaný tank Sherman z druhé světové války, symbol osvobození Plzně i muzea. Jak jste prožíval unikátní přelet tanku nad střechami?
Byl to úžasný, nepopsatelný zážitek. Když člověk zná trnitou cestu stroje, jak složitě se dostával do plzeňské zoologické zahrady, kde stál jako exponát 13 let. Za tankem vidím i konkrétní lidi včetně vnuka generála Pattona. Právě vnuk George Patton Waters je kmotrem Slavností svobody i našeho muzea, v roce 2005 byl u zrodu Patton Memorial Pilsen. Nyní opět děkoval městu i lidem, kteří se podíleli na akci s tankem. Je velmi rád, že tank - jeho někdejší dar, nepřijde vniveč. Oceňuje, že se nezapomene na jeho dědečka generála Pattona ani na vojáky, kteří s ním tehdy přišli. Tank je toho všeho symbolem. Američané jeli se Shermany napříč Evropou, do Plzně přijeli 6. května 1945. Teď bude tank v novém muzeu na skutečně důstojném místě. Právě na Klatovské v Plzni se odehrávaly jedny z posledních bojů v našem městě.

Až vymřou pamětníci? Slavnosti svobody budou žít dál, říká šéf Pattonova muzea

Posílali jste Pattonovu vnukovi video a fotky vznášejícího se tanku nad střechami domů?
Tahle operace rezonuje napříč celým světem. Přesouvání tanku si všimla i japonská firma Tadano, která vyrábí velké jeřáby. Oslovila naše kolegy v Informačním centru města Plzně, zda by mohli dostat videa a fotografie z přesunu tanku. Doslova napsali, že jsou velmi hrdí na to, že se jeden z jejich jeřábů podílí na tak jedinečném projektu. Je to pro ně úžasná reklama. Náš provozovatel Plzeň-TURISMUS je propojil s plzeňskou firmou APB, která přesun tanku zajišťovala. Vidět tank takhle vysoko ve vzduchu byla unikátní záležitost, to máte šanci vidět jednou za život. Takhle vysoko se tanky v minulosti nikdy nezvedaly. Maximálně na nějakou loď, ale ne nad střechy několikapatrových domů. Atmosféra byla úžasná, i když to byla stavební a technická záležitost, proto veřejnost musela být z bezpečnostních důvodů poměrně daleko od samotného místa. Jinak to ale udělat nešlo. Odezva na přesun tanku byla z celé republiky velmi pozitivní. Už před akcí nám chodily vzkazy, že nám lidé drží palce a přáli, ať vše vyjde bez problémů.

Mohlo to být ještě rychlejší, přiznal zkušený jeřábník. Přenesl tank přes dům

Jak plánujete v muzeu připomínat období 1952 až 2002, kdy v domě sídlila vojenská správa?
Ani tuhle část nechceme opomenout. Armáda tu byla 50 let, poslední důstojník, voják z povolání, odcházel z budovy v roce 2003. Jsem s ním v kontaktu. Stále se pídíme po dokumentech a vzpomínkách lidí, kteří v této budově sloužili nebo pracovali, byli s objektem jakkoli spojení. Pátráme po všem – po fotografiích, dokumentech, menších předmětech, jako byla třeba razítka nebo další tehdy běžné používané věci a vybavení spojené s adresou Klatovská 19. Rádi bychom si popovídali i s lidmi, kteří v té době zajišťovali chod budovy - od údržbářů po lidi zajišťující úklid. Zajímá nás cokoli, co je spojené s domem, jehož historie sahá do konce 19. století. Měly by existovat i fotografie z roku 1968 s okupační vojenskou technikou před budovou. Zajímají nás všechny obrázky z ulice, z budovy i vnitrobloku z jakékoli doby. Na to se ptáme i lidí z okolních domů, jestli tu bydleli už v době, kdy na Klatovské 19 sídlila vojenská správa. Zda si pamatují, jak to vypadalo ve vnitrobloku.

Slavnosti svobody budou opět jiné, nový nález počká na lidi v muzeu

Jak plánujete tahle zjištění využít v expozicích?
Chceme mít v každém patře muzea informační kiosky s obrazovkami. Právě do nich chceme tyto materiály nahrávat, a pokud se nám bude dařit získávat nové informace, dobové fotografie a dokumenty, právě do kiosků je chceme doplňovat a vše průběžně aktualizovat. Toto řešení je podle nás ideální způsob, jak zájemcům zprostředkovat velké množství fotografií a vzpomínky konkrétních lidí, jak vše prezentovat veřejnosti. Majitelům fotografie i dokumenty zůstanou, nám budou stačit v digitální podobě. Naším cílem je moderní a interaktivní prostor, kam se návštěvníci budou rádi vracet pro poznání historie a sami si v něm budou moci najít právě to, co je nejvíc zajímá.