Příhraniční úsek dálnice D5 mezi Mlýncem a Svatou Kateřinou je plný děr a prasklin. Budoval se v 90. letech minulého století. Na Plzeňsku na stejné dálnici už před lety prodlužovali životnost betonového povrchu nástřikem mikrokoberce. Jenže i ten se už začal rozpadat.
Podle Adama Kolouška z tiskového odboru ŘSD by mělo dojít k podpisu smlouvy se zhotovitelem. „Pokud nenastane problém, stavební práce by mohly začít ve druhé polovině prázdnin,“ uvedl Koloušek před týdnem.
 |
Loni se podle zveřejněné dokumentace do tendru přihlásily čtyři firmy, ale soutěž byla nakonec stornovaná. V září loňského roku ŘSD vyhlásilo druhou soutěž, zájemci měli čas podat přihlášky s nabídkami a referencemi do 6. ledna 2023. Před uzavřením smlouvy nikdo nechce specifikovat, kolik firem se přihlásilo do tendru na kompletní opravu osmi kilometrů dálnice D5 ve směru do Německa, konkrétně v úseku od 136,15 u Mlýnce po 144,2 u Svaté Kateřiny.
Původní úseky betonové dálnice mezi Sulkovem u Plzně a bývalým hraničním přechodem u Rozvadova vznikly v letech 1996 až 1997 a jsou už na hraně životnosti. U dálnic s cementobetonovým povrchem z konce tisíciletí se počítá se životností kolem 25, maximálně 30 let.
Povrch mezi Mlýncem a Svatou Kateřinou je rozrušený velkým množstvím prasklin v horních betonových deskách, u dilatačních spár jsou olámané hrany, je tam i spousta zalepených výtluků a dalších nerovností. Navíc po téměř celý červen dálničáři nabádali řidiče, aby v přibližně dvacetikilometrovém úseku od hranice ke sjezdu na Bor a Novou Hospodu jezdili pomaleji. „Vlivem teplého počasí dochází k nerovnostem na vozovce, popřípadě se tvoří výtluky,“ varovalo ŘSD v aplikaci Dopravní info.
Na D5 končí výměna betonových desek, díky trnům reagují na teplotu a zatížení |
Dálnici D5 od Plzně na hranici firmy budovaly tehdy dostupnými technologiemi, které jsou už překonané. V 90. letech se zasychající cementobetonová směs zdrsňovala tažením jutové tkaniny. Jenže po 10 až 15 letech se v betonovém povrchu začaly objevovat mikrotrhliny. Ty vypadají jako malé tmavé pavučiny.
Když v roce 2019 dálničáři upozornili na tento problém na 90. kilometru D5 u Sulkova, ředitel kontroly kvality staveb ŘSD Jiří Hlavatý uvedl, že se tyto problémy objevují jen místy a souvisejí s nasákavostí betonu. „Počítá se i s impregnací povrchů, aby vsakovaly méně vody a prodloužila se jejich životnost. Tam, kde je vozovka s mikrotrhlinami ještě v dobrém stavu, bude stačit překryv mikrokobercem. Ten povrch uzavře a prodlouží životnost o dalších deset let. Kde jsou už spoje mezi deskami poškozené, bude následovat odfrézování povrchu do hloubky pěti centimetrů a položení osmi centimetrů asfaltové vozovky,“ uvedl Hlavatý.
Po opravě prasklin vydrží dálnice D5 až čtyřicet let, slibují silničáři |
Ochranný mikrokoberec dostal před lety dvoukilometrový úsek na dlouhé rovince mezi Nýřany a Úherci. V pravém jízdním pruhu ve směru na Prahu jsou desítky míst, kde jsou i v něm praskliny viditelné za jízdy nebo i vytrhané velké kusy krycí vrstvy. „Mikrokoberec prodloužil životnost povrchu, teď je ale na hranici životnosti už i mikrokoberec,“ vysvětlil Jan Hoření z Ředitelství silnic a dálnic.
Betonové dálnice stát buduje tam, kde se očekává velký provoz zejména kamionů. Životnost takového povrchu je kolem čtvrt století, dva až třikrát delší, než se počítá u asfaltových povrchů. Kamiony v betonu nevyjezdí koleje. Zatímco u oprav asfaltových povrchů většinou stačí odfrézovat dvě až tři vrstvy a nahradit je novými, u betonová dálnice se musí vybourat a postavit znovu. To se na západočeské části D5 už stalo například ve stoupání od Heřmanovy Huti k Ostrovu, kde navíc místo původních tří jízdních pruhů jsou po přestavbě nově jen dva.
