Karel Rendl zamířil do Asie i s veškerou pekařskou technikou. „Pečeme v noci, abychom mohli ráno rozvážet do obou vesnic. Každý den napečeme přibližně osmdesát bochníků,“ říká Karel Rendl.
Při náročné práci mu pomáhají další dva pekaři. Jedním z nich je jeho syn, který reprezentuje už šestou pekařskou generaci rodiny Rendlů.
Samotná pekárna odjela po moři začátkem listopadu, do Koreje dorazila na konci ledna. Improvizovanou výrobnou pečiva se stal Český dům.
Že si čeští reprezentanti pochutnávají na pecnech ze Šumavy, je zásluhou vodního slalomáře Vavřince Hradílka a předsedy olympijského výboru Jiřího Kejvala.
„Deset let, co jezdím po závodech, mi vždycky české pečivo hodně chybí. A myslím, že to tak sportovci často mají,” říká Hradílek.
Vysvětluje také, proč padla volba na sušického mistra.
„V minulosti jsem jezdil do Sušice na závody. Kupovali jsme si tam místní legendární koláče. No a po olympiádě jsem se seznámil s pekařem Karlem Rendlem. A když jsme se bavili s Jirkou Kejvalem o české tradici, došli jsme ke chlebu. Napadlo nás to všechno propojit,“ podotýká český kajakář.
Olympijský chléb se jmenuje Karel a ochutnat jej je možné v několika variantách. To, že se přízvisko shoduje s křestním jménem pekaře, prý není úmyslné. „Je to shoda náhod, tohle jméno jsme vybrali podle chleba, který pekla moje máma,” říká se smíchem Hradílek.