„Ukázalo se, že když vagus stimulujeme při otravě krve, průběh onemocnění je podstatně lehčí,“ popsal vědecký ředitel Biomedicínského centra v Plzni Milan Štengl.
Vysvětlil, že v těle je takzvaný autonomní nervový systém, který člověk úplně neovládá vůlí.
„Ten nastavuje podle potřeb organismu funkci všelijakých vnitřních orgánů včetně srdce či trávicího traktu. Spojení mezi mozkem a těmito vnitřními orgány představuje bloudivý nerv. Nedávno se ukázalo, že může představovat i spojení mezi mozkem a imunitním systémem,“ vysvětlil Štengl.
„Studie ale ukázaly, že imunitní systém tvořený imunitními buňkami, jako jsou třeba bílé krvinky či lymfocyty distribuované po celém těle, jsou přes slezinu pod určitou kontrolou mozku, tedy nervového systému prostřednictvím bloudivého nervu,“ popsal Štengl.
Koncept zatím vědci zkoušeli na krysách. Plzeňské pracoviště má ale výhodu, že patří mezi několik málo míst na světě, která umějí ověřovat různé vědecké hypotézy na prasatech. Ta jsou člověku mnohem bližší než krysy. Takže když pomůže lék či přístroj praseti, dá se s mnohem větší pravděpodobností předpokládat, že pomůže i lidem.
A nemusí to platit jen u sepse, na kterou se specializují plzeňští vědci, ale i v případě léčby depresí, epilepsie, zánětlivých onemocnění typu revmatoidní artritidy či Crohnovy choroby postihující trávicí trakt. To ověřují odborníci na jiných pracovištích ve světě.
Vedoucí Biomedicínského centra v Plzni Milan Štengl (20. 2. 2019)
Pokus s prasaty začíná tak, že zvíře je v celkové hluboké anestezii, bloudivý nerv o síle několika milimetrů se vypreparuje a natočí se na něj v oblasti krku spirálová elektroda, která vede do stimulátoru. Ten má velikost několik centimetrů jako srdeční budík.
Štengl popsal, že dvě až tři hodiny se zvíře pokrývá katetry nutnými k podávání farmak a přístroji, kterými odborníci měří různé parametry.
„Potom vyvoláme sepsi a čekáme 24 hodin, než se onemocnění rozvine. Podmínkou pokusu je, aby prase kontrolovali odborníci zkušení v intenzivní medicíně, protože péče o prase se do značné míry podobá péči o kritického pacienta,“ popsal Štengl.
Připomněl, že se jedná o extrémně drahý pokus a na prstech jedné ruky se dají spočítat pracoviště po celém světě, která na vepřích testují léky či přístroje.
Do Plzně pokusy s prasaty přinesl současný přednosta 1. interní kliniky Fakultní nemocnice v Plzni a pracovník Biomedicínského centra Martin Matějovič v druhé polovině 90. let, kdy se s modelem naučil pracovat na stáži v nemocnici v německém Ulmu.
V případě zkoumání sepse se nejedná o léčení, protože i když se zvířatům poskytuje taková péče, kterou má lidský pacient, nedostávají antibiotika.
Je to z toho důvodu, aby se nemoc mohla rozvinout a vědci mohli studovat její mechanismy.
V následujících fázích bádání podporovaného Grantovou agenturou České republiky by chtěli plzeňští vědci odpovědět na další otázky.
„Třeba jestli vagová stimulace bude fungovat i ve spojení s antibiotiky. Navíc nyní jsme ji aplikovali pouze v začátcích sepse, ale chtěli bychom postup ověřit i v její rozvinuté fázi,“ konstatoval Milan Štengl.