Kvůli nemoci přišel o práci i rodinu, měsíce žil na schodech katedrály

  15:12
Pětapadesátiletému Janovi vzala nemoc téměř vše. Kvůli poruše autistického spektra se začal zhoršovat jeho zdravotní stav a postupně přišel o práci strojvedoucího, ztratil rodinu i byt. Nakonec žil na schodech v centru Plzně. Pomocnou ruku mu nyní podalo město, které mu nabídlo pokoj ve sdíleném bytě.

Jan žil čtyři měsíce na schodech u katedrály sv. Bartoloměje v Plzni. Město mu nyní nabídlo pokoj ve sdíleném bytě. | foto: Město Plzeň

„Autistická porucha mi způsobuje smyslovou přecitlivělost. Vadí mi hluk, zvuky ze sousedních bytů, blikající světla na chodbě,“ přiblížil Jan své problémy. 

Poprvé se na ulici ocitl v roce 2013, a to na více než čtyři měsíce. Tehdy mu pomohla kamarádka, která mu sehnala byt v paneláku. Po osmi letech však ze sídliště utekl. Nedokázal například nastoupit do výtahu, cesta na nákup mu trvala i 18 hodin.

„V sídlišti máte z jedné strany parkující auta zajetá na chodníku, z druhé přerostlé větve, tam musíte kličkovat, při takových manévrech jsem se často zaseknul. Pokud se objevil nějaký náhlý hluk, například zaštěkal pes, klepaly podpatky, jela motorka a podobně, nebyl jsem schopen jít dál i několik desítek minut,“ vyjevil projevy své nemoci.

Raději začal přebývat na schodech u katedrály sv. Bartoloměje na náměstí Republiky v Plzni. Žil tam čtyři měsíce.

„Není to samozřejmě žádná sranda být na ulici, člověku to ale pomůže i ve vnitřním osobním vyzrávání,“ říká Jan s tím, že svého pobytu na ulici nelituje a za tu dobu poznal mnoho nových lidí.

Svoji éru bezdomovectví nyní ukončil vyhozením staré bundy do odpadkového koše a přijal nabídku bydlet ve sdíleném městském bytě, který je určen pro bydlení seniorů a lidí se zdravotním postižením.

Byt mu nabídlo město ve spolupráci se sociálními pracovníky a lékařem. Je velký 120 metrů čtverečních a bydlí v něm spolu s dalšími čtyřmi muži. Každý má svůj plně vybavený pokoj. Kuchyň a sociální zařízení jsou společné.

Nové bydlení Janovi vyhovuje

Jan je v novém domově spokojený. Pomáhá mu i to, že byt má cihlové stěny, tedy kvalitní izolaci, v okolí je ticho a necítí se tam sám. A oceňuje i jeho polohu.

„Tady v centru můžete jít rovně, soustředím se na čáru mezi obrubníkem a chodníkem, podaří se mi občas i rozeběhnout,“ chválí si nové bydlení.

Jestli se Jan bude cítit v novém domově stále dobře, ukáže čas. „Je dobře, že dostal šanci. Je důležité, že má samostatný pokoj, kde má pocit bezpečí a kde může být sám,“ domnívá se Petr Moravec, ředitel organizace Ledovec, která pomáhá lidem s duševním onemocněním.

Podle něj je prioritní, aby se Jan dal do pořádku a aby si řekl, jaká forma bydlení je pro něj nejlepší. „Možná, že tato nabídka bude jen přestupní stanicí k tomu, aby si sehnal vlastní bydlení. Například s pomocí sociálních pracovníků a města,“ uzavřel Moravec.

„Chtěl bych se vrátit k aktivnímu způsobu života. Motoricky toho asi moc nezvládnu, ale uvažuji o tom, že bych si pořídil počítač a psal pohádky, nebo i své zážitky z období bezdomovectví,“ dodal Jan, jenž pobírá invalidní důchod nejvyššího stupně.