Nejprve vystoupil Petr Rohlíček z firmy INRECO, která se zabývá projekty obnov historických staveb. Ten se přiklání k omítnutí. „Omítkou dostane povrchové zdivo ochranu před zvětráváním. Protože omítka by byla světlé barvy, omezila by tepelné zisky při oslunění a tím by zmenšila napětí ve zdivu. Omítkou by navíc vznikla historicky pravdivější podoba věže. Téměř určitě byla věž omítnuta od začátku, jen posledních sto let je bez omítky,“ řekl při prezentaci Rohlíček. Jako další klad omítnutí jmenoval životnost, která by podle něj zajistila trvanlivost až 60 let.
Férově ale přiznal nevýhodu -špatnou návratnost, pokud by se později rozhodlo vrátit Zelené bráně současný vzhled bez omítky: „Abychom správně připravili podklad, musíme provést kotvicí prostřik, který je na povrchu kamene nevratnou úpravou. Bude mít takovou přilnavost, že kdybychom se rozhodli v budoucnosti vrátit zpátky kamennou podobu, tak ho odstraníme jedině mechanicky, jinak to nebude možné.“
V tom mu dávali za pravdu i další přizvaní odborníci z akademického sektoru. „Navázání omítky tak, aby držela kámen, by byl problém. Tradičně se na tyto objekty snažíme použít vápenné omítky, hydraulická vápna. Ale tady si s tím nevystačíme, budeme muset použít nový moderní materiál se sníženou propustností, který může být zdrojem problémů,“ řekl vedoucí ateliéru restaurování kamene Jakub Ďoubal.
Jeho kolega, vedoucí katedry chemické technologie Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, Karol Bayer problém omítnutí ještě rozvedl. „Navíc je obrovský rozdíl v nasákavosti. Tedy vysoce savý materiál na nenasákavém podkladu. To je podobný problém, proč se betonové stavby obtížně omítají vápennými omítkami,“ zdůvodnil, proč se s kolegou přiklánějí ponechat Zelenou bránu v současném stavu.
Teplotní změny mají vliv na stav památky
Na rozvoji poruch Zelené brány se podílí právě teplotní změny materiálu zdiva, které jsou umocněny otlučením omítky.
„Za parného léta se může ohřát i na teplotu přes 50 stupňů. Pokud spodní vrstva zdiva zůstává ve stabilní teplotě, tak dilatačním pohybem mezi vrstvami vznikají velká smyková napětí a pohyby se kompenzují v trhlinách,“ řekl Rohlíček.
Tato data ale k dispozici nejsou. I tak se ale akademici kloní k názoru, že kameny jsou i tak odolné a že jejich současný stav je vcelku dobrý. „Je ale otázka, nakolik bude restaurátorský zásah dražší než omítnutí a pravidelné obnovování omítky. Stav kamenů není závažný, zásah by se omezoval jen na lokální zajištění několika kamenů, dále pak na spárování, žádnou zásadní práci Zelená brána nepotřebuje, na tom se neshodneme,“ řekl Ďoubal.
Podle něj nejsou zásadní důvody k tomu, aby za jedinou možnost bylo považováno omítnutí: „Nechceme se pouštět do estetických soudů. Na jedné straně je tu historický stav Zelené brány, na druhé více než 100 let života památky, která je pro spoustu Pardubáků ikonická. To musí posoudit každý obyvatel Pardubic sám.“
Že se budou lidé rozhodovat podle vlastního pocitu, je přesvědčený i pardubický primátor Martin Charvát. „Každá varianta má své plusy a minusy. Ať si rozhodne každý sám. Svůj názor říkat nebudu, nechci ze své pozice ovlivňovat ostatní. Jsem rád, že se to téma otevřelo, i odborníci nám ukázali, že jsou v rozhodnutí 50:50. Jsem rád, že v takto silných volbách budou mít občané možnost volit svou verzi,“ řekl.
„Za náš zastupitelský klub říkám, že budu žádat své kolegy, abychom se řídili tím, co zvolí lidé v referendu, i když by byla účast nižší,“ řekl zastupitel za ANO Jan Hrabal. Trhliny na Zelené bráně se objevily v roce 2009, poté začali pardubičtí politici řešit, co se s dominantou Pardubic dál.
„Od začátku se pracovalo s omítnutím věže. V momentu, když už se o tom rozhodlo, zvedlo se veřejné mínění, a tak Pardubáci o podobě Zelené bráně budou rozhodovat v referendu,“ řekl Rohlíček a dodal, že v době výstavby zřejmě měla omítku, i když pro to nejsou jasné důkazy.
Zelená brána je v Pardubicích jedinou dochovanou branou gotického městského opevnění. Zatímco předbraní je od samého počátku omítnuto, věž Zelené brány omítku již více než sto let nemá.
Brána vyvolala emoce už v minulosti
Brána byla postavena roku 1507, po požáru roku 1538 byla nastavena o zhruba 13 metrů a opatřena typickým zastřešením. Nástavba byla provedena z horniny znělce a věž byla shodně s předbraním omítnuta. Až v roce 1912 byla zbavena omítky a byl vybudován ochoz. Zásadní změna vzhledu Zelené brány tehdy vyvolala vlnu kritiky, zásah byl označován za projev neobjektivního romantického purismu, který je v rozporu s moderním názorem na ochranu památek.
Už tehdy nová podoba Zelené brány vzbudila podobné emoce jako nyní úvaha o možném omítnutí. „Zvedla vlnu kritiky mezi památkáři i Pardubáky, dneska je to přesně obráceně. V momentě, kdy se aspoň částečně snažíme tento dluh napravit, lidé jsou na tuto podobu věže zvyklí tak, že mají problém přijmout omítku,“ řekl Rohlíček.
Po více než sto letech je současná podoba brány laickou veřejností vnímána jako plně historická.
„Jestli to nahodíme, tak z nás budou mít srandu Hradečáci,“ řekl v malém debatním kroužku jeden z účastníků.
