V době, kdy Adolf Hitler spřádal plány, jak ovládne československé pohraničí, v německé firmě Röchling probíhal vývoj tajné zbraně, která měla spolurozhodnout o výsledku války. Němečtí konstruktéři totiž přišli s municí, která zlomila nadvládu železobetonu.
Prototyp jedné takové střely, který byl roky uschovaný v trezoru, je od pondělka pod stálým dohledem kamer vystaven v jednom ze sálů podzemí tvrze Hůrka.
Králicko totiž posloužilo Němcům jako výlučný zkušební prostor pro testování zbraní pro dobývání pevností. A právě i na objektech, které byly co do kvality betonu těmi nejlepšími v celé Evropě, se tajné Röchlingovy střely testovaly.
„Hůrka má naprostý unikát. Němci testovali střely na pevnostech Hanička nebo Dobrošov, ale Hůrka je jediným místem, kde byl testován prototyp. Její vývoj podléhal přímému souhlasu Adolfa Hitlera. Je to náš historicky nejcennější exponát, který je pro nás jako korunovační klenoty. Sestava, kterou vidíte, je jediná na světě. Víme o dalších dvou prototypech, ale ty nejsou kompletní. Jde o geniální konstrukci střely, která se dá používat z běžných dělostřeleckých zbraní, které byly v armádě zavedeny,“ ukazuje v nasvícené bezpečnostní vitríně na prototyp podkaliberní střely s křidélky a dvěma pouzdry z oceli šéf Společnosti přátel čs. opevnění Martin Ráboň.
Pro nadšence z Králické pevnostní oblasti získal vzácný originál badatel Milan Blum, který bydlí v Německu, ovšem do roku 1969 žil v Hradci Králové a v Praze a právě na Králicku se jako skaut poprvé setkal s legendárním československým opevněním.
Když se před lety potkal se stařičkým Heinzem Kurtem Schmidtem, mechanikem firmy Röchling, který fyzicky na testy munice v Králíkách i dohlížel, řekl mu, jestli nechce jednoho takového röchlinga vidět. Zamýšlel ho poslat do německého vojenského muzea. A Milan Blum mu řekl: „Prodejte mi ho, já ho odvezu do Králík, kde jste za války testy dělal. Máme tam muzeum a pevnostmi provádíme.“
Heinz Kurt Schmidt se prý na badatele chvíli díval a pak řekl: „Pane Blum, já nic neprodávám. Tady ho máte,“ vzpomíná dojatě Blum.
Vývoj střel byl ukončen v průběhu 2. světové války
Vývoj střel byl ukončen v průběhu druhé světové války. Jejich praktické použití bylo podmíněno přímým souhlasem Adolfa Hitlera. Střely Röchling totiž přišly v době, kdy jediným, kdo ještě stavěl rozsáhlá železobetonová opevnění, byli právě Němci, chystající se k obraně před Spojenci. A protože panovala obava, že se tajně vyvíjené zbraně padnou do rukou německých protivníků, nebyla munice nikdy bojovně nasazena. Stála však u zrodu další typů podkaliberních střel jiného provedení, sloužících například jako munice protitankových kanonů, nebo střely pro „zbraň odvety“ V-3.
Na Králicku se střílely granáty čtyř různých ráží, a to přímou palbou. Palbu němečtí dělostřelci vedli na vzdálenosti 66,3 a 100 metrů. Střely jsou dodnes dobře dochované ve stěnách srubu K – Bg – S 11 „Na svahu“, kde se do železobetonu při testech hluboce zabořily. Za ideálních podmínek a z nevelké vzdálenosti přesně zasahovaly stěny o tloušťce 350 centimetrů a pronikaly do hloubky minimálně 134 centimetrů, v některých případech i 330 centimetrů.
„Super odolný králický beton střely probíjely daleko snadněji než klasická konvenční protibetonová munice. Hůrka je dodnes místem, kde si lidé mohou sáhnout na střely zavrtané ve stěnách. Když se vydají na jeden z dlouhých prohlídkových okruhů, uvnitř srubu uvidí, jak na ně některé střely skrz stěny koukají,“ zve do pevnosti Martin Ráboň.