Před 81 lety dopadly bomby na Pardubice. Malý pomník připomíná velkou tragédii

  9:12
V neděli je tomu přesně 81 let, kdy letadla spojenců vybombardovala Pardubice. Američané a Britové chtěli hlavně zlikvidovat Fantovu rafinérii – dnešní Paramo. Cíl byl naplněn. Ovšem několik pum zasáhlo celé širší centrum Pardubic. V ulici K Polabinám stojí malý pomník připomínající jeden z nejtragičtějších dnů v historii Pardubic.

Hlavním cílem náletu byla pardubická rafinerie Fanto-Werke, dnešní Paramo. | foto: Východočeské muzeum v Pardubicích

Výjimkou míst, která zasáhlo několik pum, nebyla ani dnešní ulice K Polabinám. Tedy spojka mezi Palácem Pardubice a sídlištěm Závodu míru. A právě tam je k vidění jeden z mála odkazů na jeden z nejtragičtějších dní v dějinách města. Nálet, při kterém zemřelo celkem 213 lidí, kousek od školky na trávníku připomíná malý pomníček v podobě kamene s datem 24. srpna 1944. Nepozorný chodec ho snadno mine, přitom kdyby si pomocí mobilního telefonu načetl QR kód, který je umístěn na okraji kamene, dozvěděl by se o jedné velké rodinné tragédii i zajímavém osudu pomníčku.

„Jedním ze stovky tragických případů byl i ten truhláře Jana Svobody. Ten měl První východočeskou truhlárnu na nábytek v ulici K Polabinám. Podle nařízení úřadů zřídil ve dvoře továrny protiletecký kryt pro svoji rodinu a zaměstnance. Když sirény onoho dne vyhlásily poplach, odešel i se svou rodinou do krytu. Tam však dlouho nevydržel a vyšel ven, kde se zdržel pohledem na hořící rafinerii. A to mu zachránilo život. Právě tehdy totiž zasáhla kryt jedna z bomb. Pan Svoboda tak v momentě přišel nejen o manželku, syna ale i další příbuzné. Celkem tam zemřelo sedm osob,“ objeví se na obrazovce mobilního telefonu po načtení kódu.

Po skončení války obnovil Jan Svoboda alespoň částečně svůj závod. Na místě onoho nešťastného krytu, poblíž plotu, za nímž vedla cesta do továrny zvané Prokopka, nechal vlastním nákladem zřídit pomník obětem náletu v podobě žulové stély s vytesaným datem, nic více, nic méně.

„Roku 1948 byl Svobodův truhlářský závod znárodněn, ale noví majitelé (prvním z nich byl národní podnik Dřevotvar) nechali Jana Svobodu s rodinou nadále v jejich někdejším domě bydlet. Na počátku sedmdesátých let tam však proběhla asanace celého prostoru, na němž bylo posléze vybudováno sídliště Závodu Míru. Roku 1974 byla vystěhována i rodina Jana Svobody,“ napsal na webu Klubu přátel Pardubicka Petr Středa.

Na slib zapomněli, pomník vyhodili se sutí

Ten zároveň popisuje, jaký osud čekal na malý pomníček. Při začátku výstavby sídliště ho totiž tehdejší soudruzi nechali demontovat a vlastně jako odpad odvézt. A to i přesto, že existovala záruka, že po stavbě se pomníček vrátí na své původní místo.

„Socialistické vedení města i stavebního podniku Pozemní stavby si nedělalo s daným slibem příliš těžkou hlavu. Během stavby sídliště byl pomník spolu se sutí a hlínou naložen na nákladní auta a převezen na druhý břeh Labe, kde byla z tohoto materiálu podél slepého ramene nasypána hráz. Vnuk Jana Svobody pan Jiří Tumpach se několikrát pokusil zjistit, co se s pomníkem vlastně stalo a kde se nachází, avšak zcela bezvýsledně. Nad pomníkem se zavřela hladina mlčení,“ uvedl Středa.

Pardubice si připomínají výročí náletů na město. 268 bombardérů zabilo 213 lidí

Uplynulo tak několik desetiletí, než eroze a déšť znovu vyzdvihly pomník na světlo. Před pár lety ho našel jeden školák poblíž slepého ramene Labe. Klub přátel Pardubicka s prvním městským obvodem Pardubice a ZŠ npor. Eliáše se rozhodl tento památníček znovu instalovat na místo bývalé truhlárny.