Až do 12. století byla dnešní oblast Svitavska zalesněna neprostupným pohraničním hvozdem, který byl sem tam přerušen kupeckou stezkou či vodním tokem. Dodnes si historici kladou otázku, proč se středověcí kolonizátoři rozhodli založit město právě na horním toku řeky Svitavy, kterou poprvé zmiňuje už Kosmova kronika.

6 fotografií

První doklady o založení města souvisely s kolonizační činností premonstrátského kláštera v Litomyšli. Nejstarší část nově zakládaného města se nacházela v oblasti dnešního hřbitova a kostela sv. Jiljí, kde vznikla pohraniční osada nazývaná Stará Svitava. Existovaly však dvoje Svitavy – tj. původní stará osada a biskupské městečko Svitava založené olomouckým biskupem kolem dnešního kostela Navštívení Panny Marie, tedy přibližně v místě dnešního náměstí Míru. Vůbec poprvé o tom pojednává listina z 6. listopadu 1256, která bývá nazývaná zakládací listinou města. Přitom o žádnou zakládací listinu fakticky nejde.

„Město k ní vztahuje své počátky, ale není zakládací listinou v pravém slova smyslu. Je zakládací listinou v uvozovkách. Je to nejstarší dokument, v němž se píše přímo o Svitavách. Listina ale řeší územní spor mezi olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburgu a premonstrátským klášterem v Litomyšli,“ vysvětluje ředitel svitavského muzea Hynek Stříteský.

Jak uvádí Kronika města Svitav, na Svitavsko si dělaly nároky dvě mocné církevní instituce raného středověku již v období druhé vlády českého knížete Bedřicha (1178–1189) nebo jeho nástupců – Konráda II. Oty (1189–1191) a Václava II. (1191–1192).

„Pro biskupa neměl vzdálený, chudý a nevýnosný okrsek cenu, proto se o svitavský újezd valně nestaral. Jiná situace mohla nastat v případě litomyšlského kláštera, který oblast intenzivně osídloval, a v momentě, kdy se jeho zájmy střetly s aspirací biskupství, se cítil poškozen na svých právech. Otázkou času tak zůstalo řešení vzniklého sporu,“ píše svitavský kronikář a historik Radoslav Fikejz. Spor byl vyřešen tak, že oblast dnešního Svitavska připadla definitivně olomouckému biskupovi, ale právo dosazovat faráře ke svitavskému kostelu měli premonstráti, kteří současně získali nárok na část farních příjmů.

Paradoxem je, že listina je pravděpodobně dobovým falzem, to však neznamená, že by lhala. „Zkrátka popisuje reálný stav v roce 1256, ačkoli mohla být vydána o pár let později,“ upozorňuje Stříteský. Jisté je, že ustanovení listiny platila až do revolučního roku 1848, kdy byl položen základ nové územní organizace státní správy. Příslušnost Svitav k olomouckému biskupství římskokatolické církve však dodnes zůstala, neboť svitavská farnost patří pod olomouckou arcidiecézi.

Téměř 800 let stará listina, která je za normálních okolností uložena v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě, bude od soboty mimořádně vystavena ve svitavském muzeu na závěr letní výstavy Expedice středověk. „Kam až muzejní paměť sahá, tak se jedná o první fyzickou prezentaci originálu listiny ve Svitavách. Domníváme se, že ve Svitavách nikdy k vidění nebyla, neboť zde vydaná nebyla,“ doplňuje Stříteský.

Dokument opatřený pečetí psaný v latině na pergamen ve formátu zhruba A4 bude k vidění ve speciální klimaticky kontrolované vitríně, která bude pod kamerovým dohledem. „Listinu jsme si mohli zapůjčit pouze na osm dní, konkrétně od 13. září do 21. září. Lidé tak mají vůbec poprvé unikátní příležitost vidět pro dějiny města tuto zásadní listinu,“ láká ředitel muzea k návštěvě.

Na výstavě bude k vidění také listina českého krále Přemysla Otakara II. z 2. dubna 1269, kterou potvrzoval výše uvedenou dohodu mezi olomouckým biskupem a litomyšlskými premonstráty.