Ve 4. B právě začala hodina matematiky a děti si samy vybírají místo, kde budou pracovat. Někteří zůstávají v lavicích, jiní míří na koberec, lehnou si, sednou a spolu probírají učivo. Počítají totiž příklady v rámci zahřívací aktivity. Vzájemně si prohlíží výpočty spolužáků, radí se a bez obav o svých úvahách otevřeně mluví.
Učitelka Martina Hezká se při tom pohybuje mezi žáky a s úsměvem se každému z nich individuálně věnuje. Když si potřebuje získat pozornost celé třídy, zvoní zvonkem. Někteří se přesouvají přímo k učitelce, jiní zůstávají v lavicích.
 |
„Koukám, že jsme si pěkně zavařili hlavy. Pojďme najít způsob, jak dojít k výsledku, aniž by nás to trápilo. Poprosím vás, kdo bude chtít, přesuňte se za mnou,“ řekne.
Neukazuje však prstem na konkrétní chyby a nenabízí řešení. Místo toho nechává žákům prostor přemýšlet nahlas, zkoušet různé cesty a společně diskutovat třeba nad tím, jak si nejlépe rozdělit 85 tisíc. Děti číslo rozkládají na menší části, které se jim snadněji dělí a přitom samy přicházejí na to, že správných cest může být hned několik.
Pokud žáci něčemu nerozumí, nemusí se hlásit, prostě se zeptají. Když potřebují na toaletu, zvednou se a tiše odejdou. Bez hrocení, jak většina z nás svá školní léta pamatuje - „na záchod až o přestávce,“ zaznívalo běžně z úst učitelů.
Důvěra, respekt a vnitřní motivace jsou hlavním klíčem
Na první pohled působí tento styl výuky příliš benevolentně, ale stojí za ním roky promyšlené práce. Martina Hezká staví svou práci na formativním přístupu. Věří, že učení má být procesem, který děti formuje – nikoli jim bere chuť a sebevědomí. Známky proto v její třídě nenajdete. A pokud se dítěti něco opakovaně nedaří, klidně se k dané látce vrací později. Výuka je podle ní o vnitřní motivaci a ta nevzniká z donucení, ale z prožitku.
„Často přemýšlím nad tím, že máme jako rodiče tendenci neustále dětem předhazovat to, co jim nejde, aby se v tom zlepšovaly. Já si ale myslím, že když je budeme podporovat v tom, co jim jde a co je baví, nakonec narazí i na to, co je nebaví, a sami budou chtít se v tom zlepšit, protože je to nepustí dál,“ vysvětluje Hezká.
Konec známek na školním vysvědčení. Slovní hodnocení nejmladších se blíží |
„K tomu je ale potřeba bezpečné prostředí ve třídě a důvěra. A to nejen mezi učitelem a žákem, ale i s rodiči. Zvu je pravidelně do výuky, aby viděli, jak to u nás funguje. Dvakrát ročně probíhají triády – setkání žáka, rodiče a učitele, kde dítě samo prezentuje, co se naučilo, co ho zajímá a v čem se zlepšilo. Děti si to moc oblíbily,“ říká pedagožka.
Je to dlouhá cesta poznání
Martina Hezká není jen třídní učitelkou na ZŠ v Pardubicích na Benešově náměstí, ale je zároveň i mentorkou budoucích pedagogů a spoluautorkou knihy s názvem Smysluplné hodnocení ve škole, která měla křest letos v březnu. Formativní přístup používá nejen ve výuce, ale se svou kolegyní Helenou Zitkovou vede prožitkové semináře.
Díky dlouholeté spolupráci s Univerzitou Pardubice může své zkušenosti předávat přímo v praxi – studenti pravidelně její hodiny navštěvují, aby se inspirovali a přesvědčili, že to, co se na fakultě učí, skutečně funguje. Od října do prosince dokonce za studenty anglistiky a amerikanistiky se svou třídou dojíždí přímo na katedru.
„Každý by měl začít u sebe. Já bych si přála, aby kolegové začali chápat, že je to opravdu dobré, má to smysl a je čas se posunout dál. Aby dokázali přijmout změnu, která je skutečně potřeba. Pokud změní pohled na sebe, všechno ostatní pak půjde přirozeně. A to bych doporučila i rodičům, aby se nebáli mluvit, i když je to třeba nepříjemné, a hlavně, ať mají rádi sebe a své děti,“ dodala Hezká.
Hledání řešení
Ve své třídě čelí občas i náročným situacím, ovšem její postoj k dětem, ke konfliktům i náznaku šikany, se vymyká právě těm klasickým. Není to totiž represe ani tresty, ale trpělivé hledání příčin, naslouchání, důsledná komunikace a vytváření prostředí, kde se každý může cítit bezpečně.
Děti samy hledají řešení a učí se si rozumět a navzájem se chránit. Nejsou vždy bezchybné, ale vědí, že mají prostor věci řešit. A že mají někoho, kdo je slyší.
U dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, jako jsou např. ADHD, poruchy učení nebo poruchy chování, je podle Hezké klíčem snaha porozumět a být dítěti nablízku. „Je to především o komunikaci s tím dítětem. Ptát se, co potřebuje a co by mu pomohlo. Tohle ale bývá těžší například u dětí, kterým se pochopení nedostává ani doma. V případě, kdy bych cítila, že už je to nad mé pedagogické kompetence, obrátila bych se na odborníky a nechala si poradit,“ vysvětluje.
Líbí se vám styl výuky Martiny Hezké?
„Když bude dítě v neustálém stresu, neznamená to, že bude odolné a zvykne si na něj, naopak bude mnohem citlivější na jakýkoliv vjem, který mu ten stres připomene. Krásný příklad mohu uvést z vyprávění jedné z mých kolegyň, které se mi vrylo do paměti. Dítě sedělo v lavici, kolegyně k němu přišla a chtěla se přes něj natáhnout na stůl a něco si vzít, to dítě se ale instinktivně začalo krýt a ten její pohyb vyhodnotilo jako možné nebezpečí,“ popsala zážitek své kolegyně.
„Vyklidněné dítě naopak i stresovou situaci vnímá bez problému, protože ví, že je potřeba najít řešení a bude se tím zabývat, nikoliv stresovat. Mám pocit, že my jako rodiče máme neustálou potřebu všem opakovat, jak by se měli chovat a jak by co mělo vypadat, ale zapomínáme, že všechno začíná u nás. Svět okolo nás nezměníme, sebe ale můžeme,“ dodala Hezká.
Zabodovala také v soutěži Global Teacher Prize Česká republika, která oceňuje inspirativní učitele a kde se dostala do semifinále. Do klání šla proto, že ji někteří z rodičů nejednou navrhli a protože doufala, že se díky soutěži propojí s dalšími lidmi, kteří cítí učení podobně.
Formativní přístup, který Martina Hezká ve třídě uplatňuje, staví na průběžném zpětném hodnocení, týmovém hledání odpovědí a podpoře dětí v tom, co jim jde. Chyba je příležitost, nikoliv trest. Jde o systematické budování důvěry, respektu a vnitřní motivace. Ti, kteří s ní souhlasí, i ti, kteří mají výhrady, si z její třídy mohou odnést inspiraci. Možná právě v tom je síla jejího přístupu – nepřesvědčuje, ale ukazuje, a nechává na ostatních, co si z toho vezmou.
Co na to rodiče?Redakce iDNES.cz zaslala rodičům žáků 4. B dotazy, jak odlišný přístup ke vzdělávání vnímají, jak se časem podepsal na jejich dítěti a v čem vidí největší přínos. Níže jsou vybrané reakce. „Při porovnání s druhým sourozencem, který má klasickou výuku, nemohu říci, že by měl specifický přístup efekt. Spíše mi přijde, že jsou děti naučeny nepodléhat příliš tlaku okolí, nestresovat se, být více zdravě sebejisté,“ uvedla maminka jednoho z žáků. „Znepokojovaly mě spíš všetečné dotazy okolí a jeho nedůvěra ve způsob výuky. Srovnání nemám, ale nikdy se mi nestalo, že by Honzík nechtěl do školy třeba kvůli testu,“ vyjádřila se maminka Petra. „Jako rodiče jsme měli odlišné vnímání, tatínek je spíše konzervativní a měl smíšené pocity, já jsem tomu byla otevřená. V Japonsku je tento model zcela běžný. Syn se nebojí žádného předmětu a došlo k výraznému posunu v oblasti skloňování v českém jazyce, přestože angličtina by pro něj byla z hlediska chápaní mnohem bližší. I tohle paní učitelka ve svých hodinách zohledňuje a záměna českého slova za anglické ji nevadí. Ne každé dítě řekne, že se do školy těší, ale náš syn to opravdu tak má,“ zněla odpověď maminky Kateřiny. „Syn se nestresuje známkami, není nijak škatulkován, má logické myšlení a učení ho baví,“ odpověděla maminka Markéta. „Bezpečné prostředí pro dítě. To je pro mě jako rodiče nejdůležitější,“ napsala maminka Monika. „U syna vnímám, že mu tento přístup výrazně buduje jeho sebevědomí, od první třídy se umí ohodnotit v tom, co mu jde a kde jsou jeho rezervy. A hlavně i doma - ve chvíli, kdy se z něčeho stresuju já sama, dostávám od něj úžasnou zpětnou vazbu, abych si to tak nebrala, protože každý problém má své řešení. A když vám tohle řekne dítě v sedmi letech, je to pecka,“ uvedla maminka Daniela. „Škola v podání paní učitelky Hezké není zavřená instituce, ale otevřená a podporující, protože jsme v tom všichni dohromady. Dítě se umí vyjádřit, postavit se za sebe, nebojí se jít do diskuse. Je takové ‚stabilní‘, v klidu, škola pro něj není zdroj stresu a napětí. To jsou všechno benefity, které jsou základem pro dobrý život, a o to nám přece jde,“ dodala. „Nejsem zastánce zcela tradiční výuky, která má dokonale stanovené hranice, ale čím jsou děti starší, tím více mám pocit, že by jim prospěl nějaký průměr mezi klasickou a alternativní výukou paní učitelky Hezké. Postupně bych uvítala zvýšení motivace, aby měli důvod nebo chuť udělat třeba i něco navíc,“ odpověděla maminka jedné z žákyň. |
