Jako doma se Jan Frolík cítí v Praze i na Chrudimsku. Uznávaného archeologa středověku, který se dlouhodobě podílí na výzkumu Pražského hradu, dovedla profesní dráha i na Chrudimsko, kde se už přes 40 let věnuje vykopávkám. Stejnojmennou výstavu o archeologických nálezech ze Skutečska, z hradů Rychmburk a Košumberk i z okolí Chrudimi zahajoval minulý týden ve skutečském muzeu. 

10 fotografií

„Archeologie byla na Chrudimsku a Skutečsku dlouho na okraji zájmu. Archeologické nálezy na Košumberku si nezadají ani s Pražským hradem,“ říká pětašedesátiletý vědecký pracovník Archeologického ústavu Akademie věd ČR Jan Frolík.

Zabýváte se především archeologií na Pražském hradě. Co vás dovedlo na Chrudimsko a Skutečsko, kam jezdíte pravidelně už řadu let? Lidé z vesnic, kde jste dělal výzkumy, si vás oblíbili.
Je to velmi prozaické. Chrudimsko mi jako okruh mého zájmu v podstatě zůstalo od diplomové práce o středověkém osídlení Chrudimska. Psal se rok 1980. Od té doby uplynulo hodně let.

Pomáhal jste záchrannými archeologickými výzkumy rozšiřovat povědomí o středověkých dějinách Chrudimi. Středem vašeho zájmu byly klášter v Podlažicích, kostel v Lažanech, hrady Košumberk a Rychmburk...
To se tak různě vyvíjelo. Vždy byla na prvním místě Chrudim. Zajímavé na tom celém je, že až do roku 2003 nebyl na Chrudimsku jediný archeolog. Dojížděli sem hlavně lidé z hradeckého muzea anebo Frolík z Prahy.

Takže pro vás pole neorané.
Z pohledu výzkumů, kterých by se někdo ujal, určitě ano. Netušil jsem, že nakonec začnu jezdit mimo Chrudim. Hlavně kvůli opravám kostelů, které byly do té doby v žalostném stavu. Celkem jsem byl u patnácti z nich. Obecně Skutečsko a Hlinecko stálo dlouhou dobu mimo zájem archeologů. Kromě Karla Adámka a jeho syna, kteří na Chrudimsku v roce 1887 provedli jednu z prvních archeologických aktivit na Zkamenělém zámku u Karlštejna na Hlinecku, toho moc není.

Ve 20. letech minulého století už existovalo Družstvo pro záchranu hradu Košumberka.
To byli amatéři, kteří měli s hradem velké plány. Podařilo se jim najít skutečné poklady. Sbírka však měla velice pohnutý osud. Netušili, že přijde válka, únor 1948 a družstvo v 50. letech zanikne. Část sbírky se podařilo zachránit v 80. letech a další část v roce 2008 objevil kolega Musil z chrudimského muzea na půdě purkrabství, které nebylo mnoho desítek let přístupné.

Bylo zázrakem, že to nikdo nezcizil?
V podstatě ano. Jde o pozoruhodné nálezy, které nám dokládají nejvyšší myslitelný luxus v hradním prostředí ve druhé polovině 16. století. Slavatové měli opravdu velké možnosti. Z málokterého hradu u nás máme tolik nálezů. Možná tak z Pražského, ale tam nás to tolik nepřekvapuje. V katalogu máme sepsáno a vyhodnoceno 534 kovových předmětů nashromážděných jenom na Košumberku z období 13. až 18. století. Jde o největší soubor ve východních Čechách. Co se týče nalezeného skla, nemá kvalitou srovnání ani s Chrudimí. Jde o největší soubor skla z hradů vůbec. Máme dochováno i obrovské množství kachlů od 14. do 18. století, které jsou co do počtu druhou největší známou sbírkou u nás.

Nezasloužily by si nálezy z Košumberku samostatnou výstavu?
Asi ano, ale ještě máme před sebou zpracování dalších nálezů. Jsou jich stovky. Těch zajímavostí je tam víc. Některé kachle se zatoulaly i třeba do Lhoty u Skutče. Představa, že by v 15. století někdo mohl mít na takto malé vesnici kachlová kamna, nepřicházela moc v úvahu. Ovšem je možné, že zejména bohatí sedláci si je mohli někde koupit. Chtěli se přiblížit bohatým měšťanům. Je to každopádně cenný nález.

Na výstavě ve Skutči ze sbírek chrudimského a skutečského muzea vystavujete i zajímavé luxusní věci, jako třeba lastury ústřic, které byly objeveny v okolních usedlostech. Jak se tam dostaly?
Že se s mořskými plody v 17. století obchodovalo, je doložené. Jakým způsobem to k nám dopravovali, aby zůstaly jedlé, to nevíme. Byly nalezeny na Košumberku, ale také Panském domě v Předhradí. K mořské delikatese, která končila na šlechtickém stole, se zřejmě dostal nějaký hradní úředník v 17. nebo 18. století.

Na jaký z těch výzkumů na Chrudimsku vzpomínáte nejraději?
To je, jako kdybyste si měl vybrat, které ze svých dětí máte nejraději. Ale ty nejhezčí byly asi v Podlažicích a Lažanech. V Lažanech jsme především zjistili, že předchůdce dnešního kostela je nejstarší stavbou na Skutečsku. Kdyby dějiny šly jinudy, centrem není Skuteč, ale Lažany. Zdokumentovali jsme pohřební zvyklosti v dlouhém rozmezí od 11. do 19. století. V kostnici byl nalezen největší soubor středověkých nádob na Skutečsku ze 14. a 15. století. Zřejmě šlo o nádoby k liturgii a nebylo je možné vyhodit jen tak někde na smetiště. Mezi dalšími nálezy z kostnice jsou některé vzácnosti. Například zlomek svatojakubské mušle, která byla odznakem poutníků do Santiaga de Compostela. Čili někdo z pohřbených, jehož kosti se ocitly v kostnici u kostela, byl na tomto poutním místě. A není to jediný ojedinělý nález.

Můžete tedy uvést další?
Když to zjednoduším, u kostela v Hrochově Týnci jsme nalezli úštěp z období lovců mamutů. Mohlo by jít o jediný takový nález na Chrudimsku, kdybychom ho nenalezli ve vrstvě trávy, když jsme udělali první sondu. Čili tam byl evidentně přinesen odjinud a my naprosto netušíme odkud. Vůbec to nemusí být z Chrudimska.

Jakých objevů nalezených na Chrudimsku a Skutečsku bychom si měli vážit?
Nejvíc bychom si měli vážit těch, které můžeme zachovat na místě nálezu. Typickým příkladem je židovská rituální lázeň objevená ve sklepení zaniklého domu u hotelu Bohemia. Když zůstane zachovaná, plánovaných garážových stání bude sice o pět míň, ale zachováme unikátní památku. Pokud se mi podařilo zjistit, jde o jedinou dvoudílnou středověkou mikve v Evropě. Doufám, že se ji podaří zachovat, i když to dlouho vypadalo beznadějně.

Archeologické naleziště před hotelem Bohemia v Chrudimi.

Litujete nálezů, které se kvůli plánům investorů nepodaří zachránit, jako se to stalo před lety například v Hradební ulici v Chrudimi?

Byl to jeden z prvních výzkumů, při kterém objevená architektura byla dokumentovaná i pomocí 3D skenování. Dopředu jsme tušili, že se některé nálezy nepodaří ochránit. Pro budoucí generace jsou zachovány alespoň ve virtuální podobě. Tento výzkum přinesl asi nejlépe zpracované doklady každodenního života včetně třeba hřebenu, zámku či středověkého struhadla.

Trápí vás nějaká záhada, na kterou jste dodnes nepřišel?
Při výzkumu na ploše zaniklého benediktinského kláštera v Podlažicích jsme zadokumentovali objekt s koncentricky uspořádanými jamkami po dřevěných kůlech, jež tvořily jakousi konstrukci, která je z doby výstavby gotického kostela. Doteďka nevíme, co to může být. Bude to z doby existence kláštera. Asi by to stálo za další archeologický výzkum.

Návštěvníci na výstavě Vykopávky mohou vidět věci z nedávných výzkumů, které byly vyvolané stavbou obchvatu Chrudimi, a také věci z depozitářů, jež veřejnost dosud neviděla. Které to jsou?
Za mě bych vybral mincovní depot 21 stříbrných mincí ukrytý do země v období třicetileté války. Našel je asi před šesti lety „detektorář“, který je donesl do muzea. Je to skoro kilo stříbra. Kdyby je prodal někde na internetu, je dnes „za vodou“.

Pomáhají vám „detektoráři“ v pozitivním slova smyslu, anebo naopak?
Amatérská detekce je v rámci archeologie problém na celém světě. Státy se s tím vyrovnávají různě. U nás není žádným způsobem zákonně ošetřeno. Jsou tři typy „detektorářů“. Jednak zlatokopové, kteří s archeology žádný kontakt neudržují. To jsou ti nejhorší, ale jsou v podstatě nepostižitelní. Pak jsou takoví, o kterých víme. Sami nám občas něco ukážou, nic nám nedají, ale můžeme si to občas alespoň zadokumentovat. Pak jsou ti, které máme nejradši. Ti spolupracující. Archeologický ústav připravil pro takové lidi spolupracující s regionálními muzei školení a certifikát, dokládající řádnou součinnost. Tak by to mělo i fungovat.

Pak se nestane, abychom v archeologickém ústavu měli sbírku „detektoráře“, který uhořel v posteli od zapálené cigarety. Objevili u něj tři tisíce věcí, bohužel 95 procent z nich nemělo žádné nálezové okolnosti. Je to obrovská ztráta. Měl například šestý eneolitický měděný pektorál (náprsní šperk), v Evropě jich bylo do té doby známých pět.