Na rozdíl od všech ostatních titulů repertoáru městské scény je výjimečná tím, že herci v ní používají pouze pohyby, gesta a mimiku a veškeré situace zahrají a zatančí beze slov.
„Zařazením této inscenace se nám naskytla vhodná příležitost, abychom oslavili sto let od vzniku Československé republiky,“ řekla dramaturgyně Jana Uherová.
Předobrazem nové premiéry je film režiséra Ettore Scoly Le Bal, který natočil podle pantomimy divadla Théâtre du Campagnol. Autorem scénáře pro pardubickou verzi Tančírny je Petr Abraham, což je pseudonym právě režiséra Novotného. Ten tak vytvořil Masopustní obrazy z dějin národa českého.
„Film Le Bal mě fascinoval, líbil se mi natolik, že jsem si říkal, že bych ho jednou chtěl udělat na divadle. Věděl jsem, že mám šanci napsat si jej na české poměry s českou muzikou na základě svých zkušeností,“ uvedl Petr Novotný. Podle svých slov čerpal z knih o sto letech české státnosti, o historii 20. století a o všech prezidentech, kteří se během století vystřídali na Pražském hradě.
„Na rozdíl od Francie není tančírna v naší zemi zavedenou institucí. A když jsem tak přemýšlel nad tím, co je tančírnou českých prezidentů, okamžitě mě napadlo: Španělský sál. V jeho prostorách si okamžitě uvědomíte, jak jím procházely dějiny a kolik se v nich objevilo státníků,“ vysvětluje Novotný, proč svou verzi Tančírny umístil právě do prostředí Španělského sálu.
Hra přiblíží prožitky euforie i strachu z dějin
Inscenace začíná ve chvíli, kdy končí první světová válka a vzniká Československo.
„Ukážeme naše dějiny v těch vlnách nahoru dolů, jak je známe. Euforii a radost ze života v nové republice vystřídá strach z fašismu, štěstí po osvobození zmaří kolektivizace, uvolněná šedesátá léta zastaví okupace v roce 1968. Další situace připomenou normalizaci, sametovou revoluci i aktuální dění. A při tom všem se tančí valčík, chatanuga, rokenrol, čača nebo disco,“ popisuje Jana Uherová.
Stoletím protančí téměř všichni herci, každý z nich postupně oblékne deset kostýmů a k vidění bude zhruba třicet tanců.
„To, co divák uvidí na jevišti, není zápis faktů, jsou to mé dojmy. Neodejde z divadla poučen, co se stalo za sto let s českým národem, ale měl by mít pocit, že mu někdo vyprávěl vzpomínky na svůj život,“ řekl Petr Novotný.