Petr Tejkl se ke klasické „ajznboňácké“ profesi nikdy nedostal, přesto má k dráze velmi blízko. 

Nadšenec do vlaků je tvůrcem dvojdílného filmu o tratích z Pardubic do Havlíčkova Brodu či na Poličku, pomáhal nahradit ukradenou pamětní desku v Pěčíně na Rychnovsku, která byla vzpomínkou na tisící kilometr kolejí položený na českém území Rakousko-Uherska, a dokonce se snažil prosadit ideu výstavby nové železnice do lyžařských středisek v Orlických horách.

Teď už sedmým rokem pracuje na záchraně nádražní vodárny ve Žďárci u Skutče, které chce vdechnout nový život. 

„Zájem o budovu s malou zahrádkou jsem projevil v roce 2012, tedy v době, kdy ještě naštěstí patřila Českým drahám, a ne Správě železnic, která má k nevyužívaným drážním budovám řekněme svůj specifický přístup. Celý proces se táhl pouhé dva roky. Pokud by to tehdy nedopadlo, dnes by už asi nestála,“ říká Petr Tejkl. 

Sám je ostře proti bezmyšlenkovité demolici drážních objektů, která naposledy rezonovala ve větší míře na východě Čech, kde se po naléhání na Správu železnic podaří zachovat například podobnou vodárnu v Litomyšli.

Podle drážního nadšence nelze všechno poměřovat penězi. 

„Není mi lhostejný osud drážní architektury. Stavby, ač jsou typově prakticky všechny stejné, patří ke koloritu naší krajiny. Je škoda je až na výjimky bourat. Spíše by se pro ně mělo hledat nějaké úspěšné využití při maximálním zachování genia loci. V podstatě je to reklama železnici,“ uvádí Tejkl.

A přesně tímto směrem chce inženýr strojírenství, který se věnuje také stavařině, jít.

Došel k závěru, že nejlepší bude navrátit přes sto let staré budově původní vzhled přesně podle projektu. Ten byl pro jednotlivé typy drážních budov jednotný v celém mocnářství.

„V podstatě chci dostat budovu do stavu typizované budovy, kterou lze vidět ve Slatiňanech nebo v Rosicích,“ říká majitel netradiční nemovitosti, ke které dostavuje dvě nová boční křídla, v nichž byl u jiných vodáren sklad uhlí a technické zázemí s parním strojem na přečerpávání vody. 

„Vodárna ve Žďárci nic takového neměla, neboť vodu do nádrží nečerpaly parní stoje, ale šla potrubím samospádem z nedalekého Drážního rybníka,“ dodává Tejkl.

Přibude terasa na pozorování vlaků

Představy, jakou novodobou funkci by budova, bez které se kdysi neobešla žádná parní lokomotiva, mohla plnit, se postupně vyvíjely. 

„Původně jsem si hrál s myšlenkou multikulturního a stravovacího zařízení. Z toho nakonec sešlo, neboť ve Žďárci se zrovna velké počty cestujících nezdržují. Nakonec jsem se rozhodl pro takovou specifickou chalupu pro rodinu i fajnšmekry, kteří mají k železnici blízko a potrpí si na stylové bydlení,“ říká.

„V plánu je i terasa, ze které půjde pěkně pozorovat vlaky a popíjet třeba pivečko,“ představuje Tejkl své plány pro budovu vzdálenou jen kousek od žďáreckého nádraží, ze kterého vlaky kromě Havlíčkova Brodu a Pardubic jezdí na Poličku a Svitavy.

Přestože na vodárně musejí šikovné ruce řemeslníků odvést ještě dost práce, romantiku a závan starých časů pocítí člověk už před budovou, kde mezi kolejemi ční vodní jeřáb. Voda z něj tekla ještě v první polovině 90. let, než byla vodárna definitivně odstavena.

Ještě donedávna v její horní části byly původní nádrže. Dnes z nich zbyla pouze dna, která drážní nadšenec nechá s mohutnými podpěrami začlenit do nového interiéru včetně nového točitého schodiště středem jedné z nádrží. 

Těžké ventily musely jít dolů

„Pohledově jsou spodky nádrží velice atraktivní. Původně jsem chtěl zachovat pod nádržemi i ventily, jenže zámečníci mi je doporučili sundat, aby se nestaly pověstným Damoklovým mečem. Váží snad půl tuny. Stanou se dekorativním prvkem spolu s dalšími věcmi, co jsme zde našli, jako jsou tesařsky perfektně opracované dubové pajcry, kterými se při údržbě manipulovalo s těžkými kolejnicemi. I pro architekta to bude jistě oříšek,“ nastiňuje podobu stylové útulny Tejkl.

Aktuálně tesaři dokončili střechu s krovem. Ten je replikou toho původního, který byl už téměř na prach.

„Jsem nákladově někde za třetinou odhadovaných celkových nákladů. Dělám každý rok něco, abych měl přestavbu z čeho financovat. Termíny mě nehoní. Budu postupovat tak rychle, jak mně budou stačit síly a peníze. Žádné dotace nečerpám,“ dodává stavitel, který termín dostavby nechává otevřený. Jestli bude mít hotovo za dva, nebo za tři roky, neřeší.