Unikátní rychlíkový vagon 1. a 2. třídy spolu s „lidovým“ vozem 3. třídy budou na českých kolejích první svého druhu.
Dva historické železniční vozy původem ze Švýcarska ještě v zimě stály odstavené a téměř zapomenuté v železničním depu v Nymburce. Od března na nich pracuje parta renovátorů.
 |
„Zrovna připravujeme vůz třetí třídy k lakování. Broušení zabere celý týden. Před tím jsme museli hodně vyvařovat,“ říká na střeše vozu z 30. let jeden z lakýrníků. To na sousední koleji bývalého vozového depa vagon 1. a 2. třídy vypadá, jako by právě vyjel z lakovny. Zelený nátěr už ani v náznaku nepřipomíná stav, v jakém byl po zimě do Pardubic převezen.
Společně s dvěma dalšími vozy stál omšelý roky v areálu zkrachovalé vagonky Legios v Nymburce. Bylo jen náhodou, že se železničním nadšencům z Žamberka dostaly do ruky.
„Někdy kolem roku 2000 si švýcarská společnost chtěla v Česku nechat renovovat celý historický vlak. Z dvanácti vagonů se po krachu firem v Českých Velenicích a Nymburce podařilo zrenovovat devět vozů. Tři v Česku zůstaly. Švýcaři znechuceni průtahy nechtěli řešit další přesun vozů a v podstatě je u nás nabídli k prodeji,“ říká předseda Muzea starých strojů a technologií Michal Bednář k cestě, jakou se vagony v zuboženém stavu dostaly do vlastnictví muzea.
Nejhůř na tom byl vůz třetí třídy, jejíž velkoprostorový oddíl byl zcela vybourán. Chyběly lavice, obložení stěn i stropů, zbyla jen ocelová kostra s okny. „Naši restaurátoři částečně použili původní díly, které se válely na hromadě uprostřed vagonu. Byla to téměř až detektivní práce, aby zjistili, co kam patří,“ říká Bednář v nově obloženém, lakem provoněném oddílu třetí třídy, do kterého zbývá usadit dvacet dřevěných lavic pro 80 cestujících.
Lavice vyrábí podle dobových plánů ze Švýcarska
„Jednu už tady od našich truhlářů ze Žamberka máme. Repliky lavic včetně obložení děláme úplně z gruntu a budou k nerozeznání od originálu. Podle fotodokumentace a originálních výrobních plánů od Švýcarů víme, jak vybavení těchto vagonů vypadalo,“ dodává Michal Bednář k elegantní lavici.
Zato ve voze, který až do 50. let vozil zámožnější švýcarskou klientelu tamních drah, budou moct cestující historických parních vlaků značně cítit genius loci. Je až neuvěřitelné, v jakém stavu se vůz s dvěma kupé první třídy a pěti kupé druhé třídy dochoval.
Původní kování, obložení, stolečky, originální ovládání parního a elektrického topení, vypínače, poličky s propletenou odkládací plochou, popelníky a dokonce i funkční gravitační toaleta s tekoucí vodou v koupelně, která se chlubí i výdejníkem na tekuté mýdlo. I ten Švýcaři už v roce 1930 ve vagonech měli.
„Sehnat rychlíkový vůz z roku 1930, ještě navíc první třídu, který by měl alespoň částečně zachovalé vnitřní vybavení, je v našich podmínkách unikátní,“ dodává Bednář k interiéru kupé, kterému dominují poctivá křesla obšitá zelenou látkou.
Speciální historické jízdy● Historické parní vlaky z České Třebové do Hanušovic budou jezdit o pěti srpnových sobotách a mimořádně také o státních svátcích 28. října a 17. listopadu. ● V čele soupravy, která by měla vyrazit v rámci sedmi jízd, bude lokomotiva 431.032 přezdívaná Ventilovka kvůli speciálnímu konstrukčnímu řešení rozvodu páry do parního stroje. ● Souprava bude kromě dvou historických vozů doprovázena dalšími dvěma vozy, z nichž jeden bude s možností občerstvení a druhý služební. Ten bude určený například pro přepravu kol či dětských kočárků.  V Česku méně známá parní lokomotiva 431.032 bude o prázdninách ozdobou výletních vlaků vypravených pod Králický Sněžník. |
„Od 60. let vagon ve Švýcarsku sloužil k měřicím účelům. Shodou náhod se v jednom kupé dochovaly původní čalouněné lavice. Podle nich truhláři dělají konstrukce na ty zbývající. Čalouník z Dolní Čermné sehnal takovou látku, která je nerozeznatelná od originálu. Byl to však velký oříšek,“ přechází mezi kupé hlavní koordinátor restauračních prací a ukazuje na rozdíly mezi třídami, které se ve prospěch té první liší větším prostorem a červeným semišem na sedadlech a obložení.
Při výrobě některých částí renovátoři narazili na řadu problémů. Přestože v řadě případů původní vybavení vagonu vyrábějí cestou přesných replik třeba i pomocí 3D tiskáren, jindy musejí improvizovat.
„Třeba nevíme, jak vypadal kryt ventilátoru, který byl ve stropě každého kupé. Ten se nedochoval ani jeden a neporadili nám ani ve Švýcarsku, kde je tento vůz státního dopravce SBB zachován pouze v jednom exempláři, ale řešení ventilátoru tam vypadá jinak,“ říká Michal Bednář k běžným strastem náročné renovace, která má skončit za necelých 14 dní, kdy oba vagony zapřáhne historická parní lokomotiva Ventilovka.
„Mnoho času nám už nezbývá, ale věřím, že všechno zvládneme v termínu, abychom mohli s lidmi vyjet do provozu. Souprava bude unikátem jak v podobě vozů, které nebudou mít na české železnici konkurenci, tak i lokomotivou,“ dodává předseda Muzea starých strojů a technologií. Celková renovace jednoho vagonu vyjde na 1 až 1,5 milionu korun.
Na renovaci obou vozů přispěl Pardubický kraj a ministerstvo dopravy. Třetí restaurační vůz původem ze Švýcarska si kumštýři z muzea v Žamberku nechávají na příští rok.