Výroba radarů se v Československu rozběhla už krátce po II. světové válce. Pardubická Retia na tuto tradici navazuje. Výrobce radarů pro vojenské využití pečlivě sleduje ukrajinské válčiště a zároveň rozšiřuje vývojové kapacity.
Sledujete, co se děje na Ukrajině?
Ano, tamní dění udává trendy – nejen v radarové technice. Konflikty ukazují, kam technologie míří a zejména je akcelerují, stejně tak i jejich vývoj.
Budou zařízení na detekci dronů jedním z pilířů výrobního programu Retie?
Detekce bezpilotních prostředků bude jedním z pilířů, ale neřekl bych, že tím jediným či hlavním. Bezpilotní letadla existovala už dříve, ale měla jiné rozměry a operovala v jiných nadmořských výškách. Druhým pilířem budou aktivní radary dalekého a středního dosahu s různými možnostmi využití.
Už před 24. únorem 2022 jste měli v nabídce systém, který se jmenuje Revisor, rozměrově malý radar zaměřený na detekci malých cílů. Upravili jste jej na základě zkušeností z války na Ukrajině?
Stavěli jsme jej pro Armádu České republiky a využíval technologii 2D. Připravili jsme studii, jak ho upravit pro požadavky ukrajinského bojiště, ale to se nerealizovalo a my jsme přešli na modernější technologii 3D.
Má obecně koncepce malých radarů budoucnost?
S Revisorem jsme vykročili správným směrem, ale jeho nástupci budou výrazně menší, což souvisí i s přechodem na 3D AESA (zkratka anglického termínu Active Electronically Scanned Array, pozn. red.) technologii. Velikost rozhoduje. Zjednodušeně řečeno, na každý druh dronu a jeho užití bude trochu jiný radar. Chceme jít cestou modularity našich zařízení.
Radary jako auta. Retia „šije“ radarovou techniku na míru zákazníkům |
Vy sám jste začínal v automobilovém průmyslu, kde se používají podvozkové platformy. Míříte tedy stejným směrem?
Ano, to je to jeden ze směrů, který sledujeme. Předpokládáme platformová řešení upravovat přesně podle přání zákazníka. Od radaru, který je schopen zachytit malé cíle ve vzdálenosti od půl kilometru do dvou kilometrů, po zařízení, které zvládne rozsah pět až třicet kilometrů.
Je výroba radarů z velké části ruční práce?
Jsme technologická firma. Pro mě platí: technologická firma rovná se vysoká přidaná hodnota a zejména know-how. Přímo ve výrobě se dnes radary skládají ručně, ale protože vyvíjíme platformová řešení, myslíme i na jejich způsob výroby. Pro představu, my neprodáváme 40 tisíc radarů ročně, budeme rádi, pokud budeme ročně vyrábět 4 velké radary a desítky kusů malých zařízení. To není a nebude velkosériová výroba.
Synonymem radaru je velká otáčející se anténa na kopci. Dřív byl radar velká kovová věc, teď do hry vstupují počítače a říká se, že co zařízení umí, je dáno právě počítačem. Je to tak?
Bavíme se o polovodičové technice. Dopplerův efekt je na první pohled jednoduchý: vyšlete signál, ten se odrazí a vy jej zachytíte. Na začátku je vždy analogový signál, který je potřeba zpracovat.
Zatím je to fyzika...
Ano, představte si, že signálu vysíláte obrovské množství za vteřinu. A tohle množství informací musí moderní radar zpracovat. My se teď snažíme radar „smrsknout“. Dříve bylo potřeba šesti technologických vrstev, aby zařízení zobrazovalo potřebné informace. My se aktuálně v Retii dostáváme na tři vrstvy. K tomu jsme schopni fúzovat data z několika radarů. Představte si, že na jednom kopci máte jen radarovou anténu, na druhém další a všechna data se stékají v jiném místě. Toto je samozřejmě směr, kterým míříme.
Chápu, že v tom hraje klíčovou roli software. Stává se tedy z Retie IT firma?
Jsme firma se silným softwarovým zázemím. Pro nás jsou klíčovými lidmi softwaroví architekti, kteří musejí mít představu, k čemu systém slouží. A u nás je to široká paleta: od systému řízení a velení přes aplikace určené pro radarovou techniku až po komunikační systémy. Data získáváme z jiných senzorů. Retia má ve výzkumu a vývoji dvě základní větve: jednou jsou radary, druhou zástavby a komunikace. V českých luzích a hájích se té druhé větvi říká zkratkou KISZ: komunikační a informační systémy zástaveb. Tyto systémy jsou jako informační páteř třeba v bojovém vozidle, nesou složité senzory a umějí informace z nich poskytovat jednotlivým členům posádky a případně je posílat dál. Z jejich dat pak vzniká, velmi zjednodušeně řečeno, digitální bojiště.
Dosud byl velitel bojového vozidla zahlcený daty. My se teď, se zapojením umělé inteligence, snažíme vytvořit systém, který bude velitele upozorňovat na nebezpečí kolem. Bude se tak dít právě díky vyhodnocování množství dat, které velitele předtím zahlcovalo.
Co by měl umět člověk, který by u vás na takovém projektu chtěl pracovat? Jaké lidi do Retie hledáte?
Hlavní je mít chuť a vůli se něco naučit. My takovému člověku pomůžeme jeho znalosti prohlubovat a dál rozvíjet. Především k nám přicházejí lidé z elektrotechnických škol – ať už vysokých, nebo středních. Ale není to dogma. Do vývoje hledáme softwaráře i lidi, kteří pracují s fyzickými věcmi, s hardwarem. Uplatní se u nás taky odborníci na silnoproud a slaboproud. Naše výroba není žádná pásová produkce ve stylu Henryho Forda. Všichni operátoři ve výrobě čerpají z výkresových sad – 3D dat. Mají přesně popsaný plán postupu, ale musejí mu rozumět. I v hale je to komplexní práce.
Sesterská firma Eldis, která vyrábí civilní radary, sídlí také v Pardubicích – a v letošním roce nabírá desítky lidí. Nepřetahujete se o stejné zaměstnance?
Rybníček v Pardubicích, ale vlastně v celé České republice, je celkem malý. My s Eldisem patříme do stejné skupiny CSG a snažíme se postupovat koordinovaně. V první řadě jsme zřídili kancelář v Praze, abychom oslovili specialisty v hlavním městě. V této pražské kanceláři pracují lidé zaměření na software, které nemusíme mít fyzicky přímo v Pardubicích. Co se týká výroby, tu z Pardubic stěhovat nechceme.
S Eldisem proto chceme dát zaměstnancům možnost dalšího rozvoje, a to v rámci obou firem. Když stavíte civilní a vojenský radar, jsou to dvě poněkud odlišné disciplíny. Naše filozofie je spojit se, umožnit zaměstnancům přirozeně přecházet z jedné firmy do druhé. Když zaměstnanec v Retii začíná ztrácet motivaci, protože má pocit, že už se nemůže nic nového naučit a dostává se do stereotypu, chceme mu v rámci skupiny CSG otevřít dveře do jiné firmy, v našem oboru do Eldisu.
Je pro vás atraktivní rezervoár pracovní síly z automotive, tedy výroby pro automobilový průmysl? Protože ten zrovna nezažívá nejlepší období.
Aktuálně máme napilno. Doděláváme jeden projekt, v jehož rámci je potřeba „tahat“ kabelové svazky. A nedostává se nám lidských kapacit. Přitom sedmdesát procent inženýrů zaměstnaných v českém automotive je schopno vést svazky. Obrátili jsme svou pozornost právě do automotive a za pár dní jsme projekt měli personálně pokrytý. Lidé z automotive jsou šikovní, chápou věci, dokážou se orientovat.