V exkluzivním rozhovoru pro MF DNES Dvořáčková říká, proč u primátora došlo k tak zásadnímu obratu i proč se rozhodla promluvit.
Bez veřejně oznámeného důvodu Charvát nečekaně vyzval Dvořáčkovou k odstoupení. Chtěl, aby sama na post rezignovala. Ona to udělala, ale po dvou měsících se rozhodla ozřejmit, jak její konec vypadal.
„Nevím, co se stalo. Nemá to žádnou logiku. Nikdo mi nic nevyčítal, najednou jsem měla skončit. Důvod? Neznám, alespoň ne oficiálně. Já jsem prosadila opravu Letního stadionu, primátorovi se nedaří hokej a takto to dopadlo. Jsem zklamaná. Jasné jenom je, že to žádná rezignace nebyla, to ví každý. Musela jsem odejít,“ uvedla Dvořáčková, která se prý do důchodu zatím rozhodně nechystá.
Co se tedy v prosinci stalo? Dodnes nezná důvod vašeho konce veřejnost, novináři ani opozice.
Ale já to vlastně taky přesně nevím. Ne, vážně, asi tuším, co se odehrálo, ale prostě si nejsem jistá, proč jsem musela skončit. Primátor mě na jednání klubu vyzval, abych rezignovala na svou funkci. Následně mi půlka klubu, ta loajální vůči primátorovi, řekla, abych přijala odpovědnost, jinak že mě natvrdo odvolají. Já jsem tedy přijala odpovědnost, ale dodnes nevím přesně za co.
To vše se odehrálo těsně poté, co se vám ve funkci podařilo po dlouhých letech od armády získat území Červeňák či zastupitelstvem protlačit opravu Letního stadionu. Nedává to logiku...
Nejste sám, kdo v tom hledá logiku. Po své rezignaci jsem měla stovky telefonátů s otázkou, co se to vlastně u vás v Pardubicích děje. Proč jsem skončila a proč právě nyní, když se nám toho tolik podařilo protlačit.
A vy jste s panem primátorem měla nějaké rozepře?
V posledním roce náš vztah ochladl. Už jsme si tolik nerozuměli. Ty první čtyři roky byly super, ale od posledních voleb už to nebylo ono. Sice jsme neměli žádné větší spory, ale už jsme nebyli jedna ruka. Ale že by přišel signál, že se chystá mé odvolání, tak to ne. Nic takového neproběhlo.
Takže žádné varování?
Ne. Přitom jsme tým lidí, takže bych čekala, že mi někdo včas řekne, hele, pozor, začínáš to dělat špatně, jsou tam chyby, naprav to. Jenže nic takového nepřišlo. Asi jsme nebyli tak týmoví, jak jsem si přála.
Ale snad vám nějaký důvod primátor Charvát říct musel, ne?
Začal na klubu vyjmenovávat moje projekty za posledních pět let. Ale to byly všechno věci, pro které celý klub vždy hlasoval. Tak to jsme se dost pohádali. Odmítla jsem, aby mě někdo očerňoval za věci, které měly jasnou podporu celého klubu včetně primátora. Rovnou jsem mu řekla, že jestli chce, abych odstoupila kvůli svým projektům, tak že se nedomluvíme. Za nimi si totiž stojím a stát budu. Řekla jsem mu tedy, ať mě raději odvolají, že do toho nejdu.
Co bylo dál?
Pak tedy podmínky zmírnil, a tak jsem jim řekla, že když mě tady nechtějí, chtějí mít klid na práci, nechtějí, aby se na zastupitelském klubu někdo s někým hádal, tak že tedy rezignuji. Co mně zbývalo?
Byl na klubu někdo, kdo vás podpořil s tím, že byste končit neměla?
Vlastně jen Iva Dolečková, která mi řekla, že mi už nestojí za to, aby na mne František Brendl a další opoziční politici furt křičeli a nasazovali. Jenže kvůli nim bych nikdy neodstoupila. Byla jsem na to zvyklá, navíc to je jejich výsostné právo a vlastně i povinnost opozice kritizovat vedení radnice.
To trochu potvrzuje můj dojem, že celý zastupitelský klub ANO je vlastně takové stádo, které jde za svým lídrem v podobě primátora Martina Charváta.
Takový pocit je možná správný, ale ještě nedávno jsme o věcech jednali, hledali jsme kompromisy, fungovali jsme jako normální politická strana. Ale co vedlo ke změně atmosféry uvnitř našeho klubu, o tom se můžeme jen dohadovat. Pokud primátor předpokládal, že bude v budoucnu takhle vystupovat a jednat, kandidátku složil dokonale. Klub hlasuje jako jeden muž.
Když jste vyhráli volby v roce 2014 a ujali jste se vlády nad Pardubicemi, tak jsem měl z ANO pocit, že máte chuť dělat věci jinak, měli jste drajv. V poslední době to poněkud vyvanulo a strana vypadá zabržděně.
To máte pravdu. Stejný pocit mám totiž taky. Popravdě řečeno chyběl nám tah na bránu. Něco se řeklo, pak se to čtyřikrát změnilo, nakonec se neudělalo nic nebo málo. Situaci nerozumím a nejsem schopna se jí přizpůsobit. Jsem povoláním statik. V tom oboru se na sliby nehraje, mohlo by to stát někoho i život. Když jsem zakládala s přáteli v Pardubicích ANO, šla jsem do toho s vizí a s velkými plány. Pomohli jsme kolegům do parlamentu, makala jsem na volební kampani bez nároku na cokoliv. Chtěli jsme to dělat jinak a jako jeden tým. Já se této vize nevzdám. Dlužím to voličům a vedení ANO, které mi dalo důvěru to v Pardubicích rozjet.
Myslíte, že změna atmosféry souvisí i s tím, že váš hlavní koaliční partner ODS má z logiky věci na mnoho věcí jiné názory?
Pravda je, že v prvním volebním období byla naše koalice asi kompaktnější, ale na druhou stranu tam problémy byly taky. Měli jsme tam zastupitele, se kterými nebyla úplně lehká domluva, a tak dále. Jinak si na ODS stěžovat nějak nemůžu. Jediný spor jsem s nimi měla ohledně Letního stadionu, jinak jsme spolupracovali zcela bez problémů.
Kolem opravy stadionu bylo docela dusno, ale řekl bych, že takové veřejné, že se nedělaly nějaké zákulisní kličky.
Pravda je, že jsme se hádali, ale na férovku. Bylo to drsné, ale ne zákeřné a nakonec jsme dohodu našli. Na celé věci mě nejvíce mrzelo to, že mne nakonec v těch nejtěžších jednáních primátor nechal samotnou. Nepodpořil mne, ale jsem máma, babička a stavařka, která je zvyklá to důležité zařídit sama, a tak jsem tedy musela mít na to koule já sama.
U projektu stadionu nějak dál pokračujete?
Ne, u Letního stadionu ne, o to jsme se s panem primátorem také pohádali. Byl v té době hodně nervózní, hrubě se mu nedařilo v Dynamu, které měl na starosti, a mně se podařilo prosadit tak těžký a složitý projekt. Myslím, že ta frustrace ale není na místě. Politika je místo, kde se také chybuje, a pokud se politik poučí, jde vše napravit. A to platí dvojnásob, když pracuje v týmu, kde se všichni vzájemně podporují a stojí za sebou.
Pravda je, že hokej je teď hlavním tématem a pan primátor se tváří, že v Dynamu téměř o ničem nerozhoduje. Minimálně opozici tento styl dost dráždí.
Já si dokonce myslím, že moje odvolání souviselo s hokejem. Martin Charvát potřeboval schválit vše potřebné kolem hokeje a ODS potřebovala odstranit Dvořáčkovou. Nemám pro to žádné důkazy, ale je to jediné vysvětlení, ke kterému jsem došla. A upřímně řečeno, ODS není zcela kompaktní stranou a ledacos mi sami členové naznačovali.
Co vůbec říkáte na situaci Dynama? Vím, že na zápasy pravidelně chodíte.
Stále věřím, že to celé dobře dopadne. Hokeji samozřejmě nerozumím a sportovnímu managementu také ne, ale muselo se udělat hodně chyb, to je z průběhu extraligových ročníků od roku 2013 evidentní. Možná byla chyba i odvolání trenéra Radka Bělohlava, který zvládl dva těžké zápasy se Spartou a Kometou, a pak dostal na základě přání několika fanoušků výpověď.
Není bez zajímavosti, že to bylo to samé báječné pondělí, kdy jsem dostala příkaz k rezignaci. I proto řada lidí dává můj konec a zlou situaci v Dynamu do spojitosti. Stejné schéma: za dobré výsledky tvrdý trest. To by asi sportovec neudělal, nebo ano? A když tak nad tím přemýšlím, zas tak odlišná politika a sport není. Když nefunguje tým, nemůžeme očekávat výsledky.
Pokud to tak je, tak si ODS prosadila velkou věc - váš konec.
Upřímně řečeno, dokonce si myslím, že mým koncem ODS přejímá vládu nad městem. Už tam nezbyl nikdo, kdo by byl ochotný jít za hnutí ANO do konfliktu. Sice formálně má většinu v zastupitelstvu ANO, ale reálnou moc má ODS. Bohužel tak to podle mne je.
Máte pro to nějaké důkazy?
Za pozornost stojí třeba rychlá instalace Ondřeje Heřmana do vedení Dynama Pardubice, za kterou stál zastupitel za ODS Petr Klimpl. A ten samý politik v případě mého nástupce Jana Nadrchala uvedl, že se jim na klubu až překvapivě líbil a že ho tedy podpoří. To mi přijde u slabší koaliční strany už trochu přes čáru. Možná, že o nic nejde, ale nejsou to právě nejlepší signály pro ANO.
Tomu nerozumím. Můžete to specifikovat?
Mám pocit, že mým odvoláním jsme ODS vyklidili pozice a že to Martina Charváta časem dožene. Zůstal na to zásadní sám, můj nástupce bude potřebovat čas na rozkoukání, na získání zkušeností a to nějaký čas zabere. Myslím, že nás to z dlouhodobého hlediska dost poškodí.
A taky si myslím, že člověk navržený pro řízení sportovní stránky Dynama Ondřej Heřman může fungovat jako trojský kůň a možná o tom ani sám neví. Neúspěch Dynama nám určitě nepomůže. Nám, městu a ani pardubickému sportu. Byla jsem na všech zápasech a fanoušci a ani ti kluci si to nezaslouží.
Pravda je, že předchůdkyně primátora Charváta Štěpánka Fraňková také dost nepochopitelně během volebního období nechala odvolat náměstka Martina Bílka a byl to vlastně začátek jejího pádu, který skončil v opozici.
Je to logické. Na začátku postavíte nějaký tým, kterému věříte, a doufáte, že jste poskládal to nejlepší. Pak když do něj bez zřejmého důvodu začnete sahat, tak to těžko může přinést něco lepšího. Navíc mám pocit, že by se takto vlastní pravá ruka vyhazovat neměla, a když, tak ji obrazně řečeno musíte vyhodit někam výše, aby to nevypadalo úplně blbě.
Tak dělá se to, že takto ukončený politik dostane, jak se někdy říká, „trafiku.“ U vás nic?
Ani ťuk. Nějaké sliby proběhly, ale nic se nestalo. Neříkám to kvůli tomu, že něco potřebuji, vrátila jsem se do své firmy, pomáhám s dokončením přípravy stavby terminálu B, jsem v důchodovém věku.
Spíše mě štve, že mám stále chuť něco dělat a teď bych měla sedět doma a koukat z okna. To se mi teda nechce. Spíše mi jde o princip, že by takovýto rozchod měl mít nějakou úroveň. Dáváme Pardubákům špatné signály.
Jaké konkrétně myslíte?
Jde o nepřijatelné precedenty. Od roku 2013 v Dynamu začali pracovat v managementu a i sportovní oblasti také lidé s nulovými zkušenostmi a bez předpokladů k těmto funkcím. Jediná jejich kvalifikace byla jejich loajalita. My v tom dále pokračujeme. Někteří se dokonce pokouší o zázrak již poněkolikáté v řadě od roku 2013 a zase neúspěšně.
Naši sponzoři jsou silné a úspěšné firmy. Jak se na způsob vedení Dynama se stočtyřicetimilionovým rozpočtem asi dívají? Dále ukazujeme, že je možné bez respektu a jakékoli slušnosti zamávat se šedesátiletou dámou, která založila stranu a makala na projektech, zatímco se někteří naparovali ve skyboxech.
Nejsem ješitná, ale někteří hoši ve straně by mohli být mými syny a tohle se mi prostě nelíbí. Naši voliči jsou i ženy a dívky, to není dobrý signál. Jak se chováme k parťákům ve straně, tak se můžeme chovat ke svěřenému majetku a k voličům. Tak to může být chápáno.
Svůj mandát zastupitelky opouštět nehodláte?
Ne, to dokončím. Oklepu se a ještě si něco najdu, nechci končit. Hodně mě to celé zklamalo, ale to mne nepoloží. Nevzdám se svých vizí a vždycky se budu snažit dělat tvrdou, férovou a týmovou politiku pro svoji stranu a pro voliče. Není co měnit. Jsem pořád stejná politička a pořád stejný člověk.